Brněnská JAMU slaví 70 let od svého založení. Připomeňte si její slavnou historii
Jejími zdmi prošli například herci Blanka Bohdanová a Josef Somr, dirigent Petr Altrichter, teatrolog Bořivoj Srba, skladatel Alois Piňos, režisér Miroslav Krobot a mnoho dalších českých i slovenských umělců. Řeč je o brněnské Janáčkově akademii múzických umění, která si letos připomíná 70. výročí od svého založení. Škola byla ustanovena vládním zákonem 12. září 1947. Cesta k jejímu založení ale nebyla právě jednoduchá.
Poslechněte si pořad JAMU sedmdesátiletá. K 70. výročí založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně jej připravila Alena Blažejovská. Besedu čtyř porevolučních rektorů JAMU (Alena Štěpánková-Veselá, Alois Hajda, Václav Cejpek, Ivo Medek) moderuje současný děkan Divadelní fakulty JAMU Petr Francán. Jubilejní výstavou v Divadle na Orlí nás provede současný prorektor JAMU Josef Kovalčuk. Vysíláme v páte 8. září od 20:00.
„Už na konci 19. století se objevily snahy o založení vysoké školy hudební, ale až po druhé světové válce se budoucnost uměleckého školství projednávala na vládní a ministerské úrovni. Bylo rozhodnuto, že by tady měly vzniknout akademie múzických umění. V roce 1945 ale byla prezidentským dekretem založena akademie múzických umění pouze v Praze,“ říká prorektor JAMU Josef Kovalčuk.
Čtěte takéAlena Veselá, varhanice, profesorka a emeritní rektorka JAMU
Proti tomuto rozhodnutí začala protestovat moravská kulturní veřejnost i politici. Jejich úsilí došlo naplnění zákonem z 12. září 1947. Tehdy poslankyně Pažoutová jménem pětadvaceti dalších poslanců navrhla, aby brněnská akademie nesla jméno Leoše Janáčka.
Slavnostní zahájení výuky se odehrálo 1. října 1947 před budovou někdejší Janáčkovy varhanické školy. Vůbec prvními studenty se stali posluchači nejvyšších ročníků konzervatoře. Zároveň i profesoři, kteří učili na konzervatoři, byli jmenováni členy profesorského sboru.
Nově založená akademie nejdříve sídlila ve třech budovách: v někdejší Janáčkově varhanické škole, v domě Komenium, který byl naproti, a třetím sídlem JAMU bylo horní patro pojišťovny na dnešním Moravském náměstí.
V roce 1949 získala škola polovinu budovy někdejšího německého gymnázia na Komenského náměstí a o několik let později ji dostala do užívání celou. Zde dnes sídlí hudební fakulta JAMU. Tu divadelní najdete na Mozartově ulici.
Původně se ale škola na fakulty nedělila. K tomu došlo v roce 1951 vládním nařízením. To bylo ale o osm let později zrušeno. Zcela zásadní se pak pro vývoj celé školy stal rok 1990, kdy došlo k znovuobnovení divadelní a hudební fakulty.
V současné době je na divadelní fakultě JAMU možné studovat čtrnáct oborů ve dvanácti ateliérech. V říjnu 2016 se novým děkanem této fakulty stal fotograf a dokumentarista Petr Francán.
Je vůbec prvním děkanem, který nepochází z ryze divadelního prostředí. Jeho snahou je, aby divadelní fakulta zůstala institucí, která klade velký důraz na dialog mezi studentem a pedagogem: „Jsou věci, které nelze předat tím, že poskytnete informace, ale tím, že spolu žijete, spolu existujete a spolu komunikujete,“ říká Francán.
Děkanem hudební fakulty je od roku 2012 hornista Jindřich Petráš. Jeho cílem je zajistit studentům co nejlepší pedagogy. Celkově si studenti můžou na hudební fakultě vybírat mezi dvaatřiceti obory na celkem jedenácti katedrách.
Rektorem Janáčkovy akademie je od roku 2010 skladatel Ivo Medek. Jeho život je s touto školou spjatý už od druhé poloviny 70. let, kdy sem ještě jako „nestudent“ docházel na náslechy předmětů, které ho zajímaly.
Studovat začal v 80. letech a po absolvování sem nastoupil jako odborný asistent: „Od té doby tady učím. Myslím si, že učení je opravdu jakási forma poslání a snažím se to nějakým způsobem zkombinovat i s tím rektorováním, což je sice obtížné, ale jde to.“
Podle děkana divadelní fakulty Petra Francána by škola měla i nadále kráčet ve stopách svých bývalých pedagogů a absolventů. „Když se podíváte na historii kulturního vývoje českých a slovenských zemí po druhé světové válce, tak všechna ta významná jména ve velikém procentu prošla naší školou jako studenti anebo jako pedagogové. Vize rozvoje této školy je, abychom měli vliv na kulturní úroveň naší země alespoň takový, jako měli naši předchůdci.“
