Břetislav Tureček: Zrádná gesta v rozhovorech o íránském jádru

To, co mělo být ze strany Američanů opatrným přátelským gestem, tak dostalo poněkud trpkou pachuť. Podobné pachuti se přitom mohou kdykoli vmísit to daleko zásadnější věci spojené s Íránem – do vleklých mezinárodních rozhovorů o jeho jaderném programu.

Další kolo takových jednání zažila tento týden Ženeva. Íránci mnohé překvapili – po letech manévrování přišli s poměrně podrobným plánem, jak celou krizi řešit. Začít by se mělo obnovováním, nebo spíše budováním vzájemné důvěry, kdy by Teherán dobrovolně omezil své nukleární aktivity a po letech znovu povolil přepadové inspekce svých jaderných provozů. Za to by se Írácům dostalo uznání práva obohacovat uran a zmírnění některých hospodářských sankcí.

Ve hře je samozřejmě velké množství neznáných, které vedou k opatrnosti. Před smířlivostí vůči Teheránu proto varuje hlavně Izrael – ten nijak nezastírá snahu jakékoli kompromisní ujednání zmařit. Židovský stát odmítá cokoli jiného, než naprosté zastavení obohacování uranu, takže se i tentokrát z Izraele ozvalo, že dohoda ze Ženevy roku 2013 nesmí být novým Mnichovem 1938.

Mezinárodní společenství ve Švýcarsku opět zastupovala šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová. A ta prohlásila, že šlo o mimořádně věcné a detailní rozhovory; mimochodem další se chystají už na listopad. A uplynulé dny přinesly i jiné posuny. Britové oznámili, že po několikaleté roztržce začínají pracovat na obnově plnohodnotných diplomatických styků s Teheránem. A přímo v Ženevě spolu jednali americký a íránský ministr zahraničí.

Jenže právě ve Washingtonu může celý slibný vývoj narazit na nečekenou překážku. Obvykle se připomíná, že íránský prezident není tím politikem, který určuje hlavní linii Islámské republiky – od toho mají Íránci nejvyššího vůdce ájatolláha Chámeneího. Nejednotnost a svým způsobem zmatečnost politického vedení se teď ale může projevit také u Američanů. Zatímco vládní činitelé Spojený států vyjadřují opatrný optimismus a připouštějí i takové kroky, jako je omezení protiíránských sankcí, v Kongresu je mezitím na stole další návrh na jich zpřísnění. Už proto zaznívají obavy, že zákonodárci, mimochodem vystavení nijak neskrývanému tlaku ze stranu proiizraelské lobbistické organizace AIPAC, mohou přitvrzením sankcí fakticky torpédovat nejen Obamu vládu, ale i celé mezinárodní rozhovory. Jestliže totiž padělek starověkého bájného tvora gryfa mohou Íránci přejít jako nedopatření, nové sankce v době delikátních jednání už by se daly v Teheránu vykládat jako vstřícné gesto a seriózní snaha o dohodu opravdu jen velmi těžko.