Břetislav Tureček: Zakázané ovoce

Íránské úřady neměly ve středu tento problém poprvé. Brzy po červnových volbách vláda zakázala protesty zpochybňující znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda. Demonstrace pak policie a provládní milice opravdu potíraly s nebývalou silou. Opoziční aktivisté proto zvolili rafinovanou taktiku. Demonstrace začali svolávat na stejné dny, kdy režim chystal veřejné akce na svou podporu. Přesně tak tomu bylo i tento týden. Lidé měli vyjít do ulic skandovat "Smrt Americe". Policie ale měla plné ruce práce s rozháněním davů, které provolávaly "Smrt diktátorům" - a na mysli měly vedení státu.

Írán je prostě zemí, kde se vláda snaží občanům Ameriku ze všech sil znechutit, ale ono to funguje přesně naopak. Islámská republika tak vykazuje nejméně antiamerikanismu v celém muslimském světě.

Náboženský režim postavil na halasném odmítání všeho amerického svoji zahraniční politiku. Využívá skutečné i domnělé nepravosti, kterých se Američané dopouštějí v muslimských zemích i jinde ve světě. Pochopitelně íránskému vedení nahrává i počínání Spojených států vůči jejich vlastní zemi, a to nejen to současné. Vždyť to byla CIA, kdo v 50. letech svrhl populárního premiéra Mosaddeka a vrátil na trůn autokratického šáha. Toho pak Američané drželi nad vodou po celou dobu jeho krutovlády.

To všechno velmi dobře vědí i řadoví Íránci. I oni znají tuto historii. A také si myslí, že je vrcholně nespravedlivé, když státy vybavené jadernými zbraněmi vyhrožují jejich zemi. Íránci považují svůj nukleární program za pomník perské národní hrdosti. Mnoho z nich by nemělo žádný problém ani s tím, kdyby vláda ve skutečnosti sestrojovala atomovou bombu, jak tvrdí Západ.

Tím ale podobnost mezi oficiální linií a veřejnými náladami v Íránu končí. Samozřejmě jsou lidé, kteří z principu odmítají vše západní, natož cokoli americké. Velká většina Íránců ale Spojené státy v hloubi duše a se závistí obdivuje. Mladí si stahují americkou hudbu a chodí do bufetů napodobujících McDonalda. Starší sedí u televizorů a zapisují si telefonní čísla právníků slibujících Zelenou kartu k vystěhování do USA. To samozřejmě nevysílá íránská státní televize, ale exulantské satelitní kanály z Kalifornie.

Ve státech, které se honosí spojenectvím s Američany, to funguje také, ale přesně opačně. Třeba Jordánsko, Egypt nebo Pákistán jsou země, které se snaží udělat prakticky cokoli, aby neztratily americkou přízeň. Potírají protizápadní islamisty a ve stejné chvíli dostávají z Ameriky štědře zaplaceno.

Mezi obyčejnými lidmi tu ale mnoho náklonnosti k Americe nenajdeme. Policie má i tady plné ruce práce s rozháněním demonstrací, v tomto případě však protiamerických a na podporu islamistů.

Zkrátka ať zdejší vlády prosazují spolupráci s Američany, nebo naopak boj proti nim, i na Blízkém východě platí, že zakázané ovoce nejvíce chutná.

Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu