Břetislav Tureček: Zakázané ovoce

6. listopad 2009

Íránské úřady měly v týdnu velmi zapeklitý úkol. Náboženský režim uspořádal protiamerickou akci, která připomněla 30. výročí obsazení ambasády Spojených států revolučními studenty. Opozice ale příležitost využila k úplně jinému účelu. Státní moc se tak snažila dostat co nejvíce lidí na provládní demonstraci a ve stejné chvíli bránit, aby do ulic nevyšli také opozičníci.

Íránské úřady neměly ve středu tento problém poprvé. Brzy po červnových volbách vláda zakázala protesty zpochybňující znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda. Demonstrace pak policie a provládní milice opravdu potíraly s nebývalou silou. Opoziční aktivisté proto zvolili rafinovanou taktiku. Demonstrace začali svolávat na stejné dny, kdy režim chystal veřejné akce na svou podporu. Přesně tak tomu bylo i tento týden. Lidé měli vyjít do ulic skandovat "Smrt Americe". Policie ale měla plné ruce práce s rozháněním davů, které provolávaly "Smrt diktátorům" - a na mysli měly vedení státu.

Írán je prostě zemí, kde se vláda snaží občanům Ameriku ze všech sil znechutit, ale ono to funguje přesně naopak. Islámská republika tak vykazuje nejméně antiamerikanismu v celém muslimském světě.

Náboženský režim postavil na halasném odmítání všeho amerického svoji zahraniční politiku. Využívá skutečné i domnělé nepravosti, kterých se Američané dopouštějí v muslimských zemích i jinde ve světě. Pochopitelně íránskému vedení nahrává i počínání Spojených států vůči jejich vlastní zemi, a to nejen to současné. Vždyť to byla CIA, kdo v 50. letech svrhl populárního premiéra Mosaddeka a vrátil na trůn autokratického šáha. Toho pak Američané drželi nad vodou po celou dobu jeho krutovlády.

To všechno velmi dobře vědí i řadoví Íránci. I oni znají tuto historii. A také si myslí, že je vrcholně nespravedlivé, když státy vybavené jadernými zbraněmi vyhrožují jejich zemi. Íránci považují svůj nukleární program za pomník perské národní hrdosti. Mnoho z nich by nemělo žádný problém ani s tím, kdyby vláda ve skutečnosti sestrojovala atomovou bombu, jak tvrdí Západ.

Tím ale podobnost mezi oficiální linií a veřejnými náladami v Íránu končí. Samozřejmě jsou lidé, kteří z principu odmítají vše západní, natož cokoli americké. Velká většina Íránců ale Spojené státy v hloubi duše a se závistí obdivuje. Mladí si stahují americkou hudbu a chodí do bufetů napodobujících McDonalda. Starší sedí u televizorů a zapisují si telefonní čísla právníků slibujících Zelenou kartu k vystěhování do USA. To samozřejmě nevysílá íránská státní televize, ale exulantské satelitní kanály z Kalifornie.

Ve státech, které se honosí spojenectvím s Američany, to funguje také, ale přesně opačně. Třeba Jordánsko, Egypt nebo Pákistán jsou země, které se snaží udělat prakticky cokoli, aby neztratily americkou přízeň. Potírají protizápadní islamisty a ve stejné chvíli dostávají z Ameriky štědře zaplaceno.

Mezi obyčejnými lidmi tu ale mnoho náklonnosti k Americe nenajdeme. Policie má i tady plné ruce práce s rozháněním demonstrací, v tomto případě však protiamerických a na podporu islamistů.

Zkrátka ať zdejší vlády prosazují spolupráci s Američany, nebo naopak boj proti nim, i na Blízkém východě platí, že zakázané ovoce nejvíce chutná.

Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu

Spustit audio