Břetislav Tureček: Teror a sociální jistoty
Před pár dny jsem na jednom malém šumavském nádraží prohodil pár slov se železničářem o tom, jak se naběhá od jednoho konce stanice na druhý. Musel přehodit výhybky, aby se bezpečně a rychle mohly na jednokolejné trati vykřižovat dva vlaky. Naprosto běžné už je dálkové ovládání výhybek, do téhle staničky ale tato desítky let stará vymoženost ještě nedorazila. Výhybkář ucedil skrz zuby, že také asi hned tak nedorazí, ale že je to vlastně dobře. Jak doslova řekl, až tady budou dálkově ovládané výměny, nebudou už ve stanici výhybkáři, protože zkrátka přijdou o práci...
To že stroje braly zejména v 19. století lidem práci, se každý učil už na základní škole. Poučka odkazující na jakýsi vzdálený pravěk naší moderní historie vypadá hodně cize našim problémům. Šumavský nádražák mi ale mimoděk připomněl, že je dodneška součástí naší reality. A co teprve v chudých rozvíjejících zemích, kterých je Blízký východ plný.
V minulém desetiletí se psalo, že když do Pákistánu dorazily mobilní telefony, na tamních tržištích se o nějakých 16 procent zvýšil obrat. Prostě se díky vylepšené komunikaci zrychlilo zásobování, spadly ceny, a také pro zákazníky bylo najednou snazší hledat zboží pomocí nejnovějšího výkřiku techniky.
Podobné pozitivní změny ale mají také odvrácenou stranu. Tak třeba dostupnost automobilů bere obživu nosičům, kteří po staletí patřili k inventáři každého orientálního bazaru. Chlapíci se čtyřkoláky postávají například v uličkách teheránského tržiště pořád. Ale třeba novou ledničku vyvezou kupci jen na okraj bazaru a tam ji přeloží na jeho auto. Prostě práce ubývá, a to zejména lidem se slabším vzděláním, kteří už asi ve svém životě nezvládnou zaměnit třeba právě profesi nosiče za operátora internetového obchodu.
V některých zemích jsem se přitom setkal s mladými příslušníky různých radikálních ba i teroristických skupin. Mnozí bezděky odkrývali, že se vyznavači razantní ideologie stali do určité míry právě proto, že jim to kromě potvrzení vlastního významu pomohlo také v materiální rovině. Jinou práci prý nesehnali.
Nové technologie tedy přispívají ke zvyšování životní úrovně a v oblastech, kde se lidem daří lépe, obvykle ubývá zastánců všelijakých rázných řešení. Bohužel ale platí i to, že nástup strojů a úbytek práce znamená nejen sociální a hospodářský problém, ale také bezpečnostní hrozbu.
Občas tedy možná není od věci uvědomit si, že naše často vysmívané, zatracované a pro leckoho nedostatečné sociální vymoženosti nám mohou někde jenom závidět. Svému šumavskému železničáři jsem to ale samozřejmě neříkal...
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
