Břetislav Tureček: Špionážní film bez kaskadérů

19. únor 2010

Kdo má rád špionážní romány a vlastně i literaturu faktu, přišel si v uplynulém týdnu opravdu na své. A nemusel ani utrácet za knihy nebo za biograf - stačilo jen sledovat sdělovací prostředky. Naplno se totiž roztočil mediální kolotoč kolem měsíc staré vraždy palestinského radikála Mahmúda Mabhúha.

Nákupčího zbraní pro palestinský Hamás zlikvidovalo v luxusním hotelu v Dubaji komando ustrojené jako z laciné detektivky. Paruky, falešné vousy, rekvizity v podobě plážových klobouků a tenisových raket. No vážně, kdybych měl na tohle jít do kina, asi bych se zvedl po první půlhodině. Tohle je ale realita odhalená dubajskou policií, která se k překvapení mnohých rozhodla atentát opravdu důkladně vyšetřit.

Tak už třeba víme poněkud morbidní detail, že Mabhúha nejprve omráčili elektrickým proudem přivedeným do hlavy, a pak ho udusili polštářem. Na dveře pak zvenku pověsili cedulku: Prosím nerušit!

Vyšlo najevo i to, že komando používalo americké platební karty a rakouské SIM karty do mobilů... Někde pod Alpami také operoval jakýsi dispečer, který celou akci v Perském zálivu pomocí kódovaných příkazů řídil. Atentátníci se po příletu do emirátu z několika světových stran vykazovali pasy čtyř evropských států. A doklady dalších zemí možná ještě vyplavou na povrch - dubajské úřady totiž zjistily 11 účastníků spiknutí a po dalších šesti stále pátrají.

Existuje také skupina postav, které se stali smutnými hrdiny tohoto thrilleru bez jakéhokoli přičinění. Skuteční lidé, kterým někdo dokonale zkopíroval jejich pasy, a pak je použil ke krytí zločinu pod dubajskými mrakodrapy. Tito chudáci, většinou britští Židé usazení v Izraeli, teď žijí ve strachu, že je bude někdo považovat za skutečné pachatele atentátu na předního vůdce Hamásu. A i kdyby ne, už jsou na špici seznamu osob mezinárodně hledaných Interpolem. Až je někdy třeba při cestě na dovolenou chytí na zahraničním letišti, budou se muset hájit, že s likvidací Mabhúha nemají nic společného.

To vše je zarámované sílící domněnkou, že atentát provedla mýty opředená izraelská tajná služba Mosad. Izraelská vláda to nevyvrací a hlasy, že někdo cizí narafičil falešné stopy vedoucí do telavivského ústředí organizace, zanikají ve všeobecném lomozu.

Do takřka filmového příběhu se ale vkrádají také otazníky etické povahy. Nad smrtí palestinského radikála, který má na svědomí smrt desítek lidí, asi nikdo plakat nebude. Vlády Británie, Irska, Německa a Francie se však ozvaly s dotazem, jakým právem někdo zneužil pasy jejich občanů a vystavil je tak podezření a nebezpečí. V samotném Izraeli komentátoři přemítají nakolik by bylo morální a hlavně zákonné, kdyby tajná služba židovského státu pro svou akci ukradla identitu ne nějakých Evropanů, ale svých vlastních občanů. Pokud tedy vraždil Mosad.

V knihách o špionáži jsou popsány desítky podobných příběhů, většinou za ložených na vzpomínkách a oprášených archiváliích. Drama v Dubaji teď může vlastně celý svět sledovat prakticky v reálném čase. Bohužel za atraktivní show se neskrývají kaskadéři, ale skuteční lidé. Oběti Mahmúda Mabhúha a jeho zbraní. A také ti, kterým bombastická detektivka peklo že života dost možná teprve udělá. Jinými slovy - co nanejvýš bere dech v amerických a evropských kinech, je tady na Blízkém východě neúprosná realita.

Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu

Spustit audio