Břetislav Rychlík: Mravenci revoluce

15. listopad 2019

Poslechněte si vzpomínkový fejeton k 30. výročí listopadových událostí.

Tak tedy třicet let, třicet roků, když jsme s mými druhy…! Třicet… Vzpomínky starého zbrojnoše by mohly být trochu sentimentální, kdyby… Kdyby se tváří v tvář realitě této země občan neděsil, kam se to všechno řítí. S klasikem by se mohlo ocitovat, že svět se řítí do ďáblovy…, ale to by bedliví strážci morálky, politicky dosazení do kontrolních orgánů veřejnoprávního média, zcenzurovali jako pornografii a ještě o tom uspořádali konferenci. Takže, pěkně popořádku, milé děti. Byl jsem požádán o vzpomínku na to, co a jak se dělo v Brně před třiceti lety a čemu historie říká Něžná nebo Sametová revoluce.

Listopad 1989 byl zázrak, říká můj přítel, bývalý politický vězeň. A jedním dechem dodává, že zázrak bylo i to, že v čele státu stanul Václav Havel. Zázraky se moc neanalyzují, ty se s úžasem přijímají. Já nepřestanu do konce života žasnout nad těmi listopadovými dny. A jsem šťastný, že svojí skromnou rolí přispěla i dvě malá brněnská divadla – tedy HaDivadlo, kde jsem tehdy působil, a bratrské Divadlo na provázku. Ten rok 1989, který začal pokusem komunistické moci a jejich tajné policie kriminalizovat nás za scénický časopis Rozrazil (I/1988 o demokracii), skončil jako nejkrásnější rok mého života. Rozrazil měl premiéru v říjnu 1988, jeho podstatnou část napsal diverzně nepřítel režimu číslo jedna, Václav Havel. Ta nezměrná drzost, že pod jménem přítele Petra Oslzlého po dlouhých letech zazněly z pódia myšlenky a úvahy člověka zakázaného, umlčovaného, zavíraného, komunisty nenáviděného, dnes, milé děti, nejde v době svobody vysvětlit.

Havel napsal dokudrama s vlastními úvahami kolem noci z 27. na 28. října 1918. Hlavní postavou byl Alois Rašín, pozdější ministr financí a okolnosti, které předcházely vzniku samostatného Československa. Během několika týdnů se podařilo odehrát sérii představení, takže to navzdory rozzuřeným komunistům vidělo několik tisíc lidí. Po 22. beznadějně vyprodaných reprízách to zakázal (aniž to viděl) tehdejší, komunisty dosazený ředitel Státního divadla v Brně jakýsi doktor Majer. Současně se rozjela linie estébácko-prokurátorská, tedy pokus kriminalizovat tvůrce. Například z porušení Ústavy, či z toho, že verše klasika Viktora Dyka zaznívají z úst herečky Aleny Ambrové, klečící na československé vlajce.

5. ledna 1989 jsme svůj zápas o Rozrazil vyhráli, ředitel Majer na předváděcí představení (22 repríz po premiéře) dorazil hrdinně s rukama ovázanýma fáči, aby nemusel tleskat a projevovat žádný názor. Dnes by byl jistě vhodným kandidátem některých politických stran na dosazení do Rad České televize, rozhlasu či ČTK nebo možná i nějakého ředitele. Tehdy brněnský disident Jaroslav Šabata prorocky řekl, že režim, pokud jsme dokázali Rozrazil obhájit, je tak slabý, že do roka padne. A ono se to stalo, autor Václav Havel si předpověděl svůj osud podobný postavě Aloise Rašína. A v kolotoči dějin se ocitla i naše divadla.

Celý fejeton Břetislava Rychlíka si poslechněte v přiloženém audiu.

Spustit audio