Braillovo písmo. Binární kód netradičně využitý mimo svět počítačů

20. březen 2014

Speciální druh písma pro slabozraké a nevidomé funguje na principu plastických bodů, které čtenář vnímá hmatem. Ten, jemuž nevidomí vděčí za ten užitečný objev, se jmenoval Louis Braille. Byl to učitel francouzské gramatiky, algebry, aritmetiky a hry na klavír i violoncello. Současně také varhaník.

Na svět Louis Braille přišel 4. ledna 1809 v malé vesničce nedaleko Paříže. Jeho otec byl mistr sedlář a řemenář. Jako malý si Louis rád hrál v otcově dílně. Jednou údajně Simon-René Braille nechal synka v dílně samotného zaujat zprávami o Napoleonově invazi do Ruska. A Ludvíček si nešťastnou náhodou vrazil šídlo do oka. Dostala se mu do toho infekce, pak se přenesla i do druhého oka, a dva roky nato nadobro oslepl.

Inspirace vojenským systémem psaním

Když bylo Ludvíkovi deset let, přijali ho do Královského ústavu pro nevidomou mládež v Paříži. Šlo mu výborně učení i hra na hudební nástroje. V patnácti letech se nechal inspirovat vojenským systémem nočního psaní a snažil se ho zdokonalit.

To bylo tak: Systém vymyslel dělostřelecký důstojník Charles Barbier pro vojáky Napoleonovy armády, aby mohli přijímat rozkazy i za tmy. Jenže se to v armádě neuchytilo, a tak Barbier nápad nabídl slepeckému ústavu. Z původních dvanácti bodů Braille použil jenom šest. Roku 1829 vydal útlou brožurku „Způsob psaní slov, hudby a chrámového zpěvu pomocí bodů pro potřeby nevidomých“.

Nadšení i výhrady

Spolužáci jeho abecedu přijali s nadšením. Četla se jim mnohem lépe než do té doby používaná vypouklá latinka. Ale učitelé k ní měli pořád nějaké výhrady. Zdálo se jim, že bodové písmo staví další bariéru mezi vidomé a nevidomé.

Renomovaní profesoři, kteří tou dobou na vytvoření slepeckého písma usilovně pracovali, nejspíš nebyli s to přenést přes srdce, že by je v jejich snažení mohl předstihnout jakýsi obyčejný studentík.

Oficiální uznání až po smrti

Po dokončení studií Braille zůstal na slepeckém ústavu pracovat jako učitel s měsíčním platem 25 franků. Ovšem tam, kde mu dali vzdělání a práci, našel i předčasnou smrt. Budova byla vlhká, původně to bylo vězení. Vinou katastrofických hygienických podmínek onemocněl v pětadvaceti letech tuberkulózou.

Písmo, které dnes nese jeho jméno, bylo oficiálně uznáno až dva roky po jeho smrti. A sto let nato byl Braillův popel uložen v pařížském Panthéonu, zatímco ruce byly symbolicky ponechány v rodném Coupvray.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.