Boj o mešitu a o islám
Strach z něčeho cizího a neznámého, nebo z něčeho, co nemá zrovna nejlepší pověst. To je vlastní lidem asi po celém světě. Něco podobného teď cítí obyvatelé berlínské čtvrti Pankow - Heinersdorf, kterým má pod okny vyrůst nová mešita. Tu chce nechat postavit muslimská obec Ahmadíja, která podle všeho s militantními islamisty nemá pranic společného. Přesvědčit o tom berlínské starousedlíky je ale zřejmě nadlidský úkol.
Přijetí v dosluhujícím centru a svatostánku obce Ahmadíja snad nemohlo být vřelejší. Na rozdíl od osazenstva jakési dřevěné přístavby za prostým rodinným domkem jsem se nemusel zouvat a předseda berlínské odnože Ahmadíje, Pákistánec Afaq Ahmad, mi hned z kastrůlku nabídl kus jehněčího. "Tady v Reinickendorfu jsme už víc než patnáct let. Média tu vyzpovídala všechny naše sousedy, a nikdo o našich členech neřekl křivé slovo. Obyvatelé Heinersdorfu by z nás neměli mít strach, jsme mírumilovní muslimové. Někteří z nich jsou bohužel úmyslně špatně informováni, až budou nějakou dobu žít vedle nás, zjistí, že naše obec lidem pomáhá."
Obyvatelé Tiniusstrasse, kde má nová mešita Ahmadíje spolu s dvanáctimetrovým minaretem vyrůst, ale na nové sousedy zvědaví nejsou. Mladý muž, který na ulici venčil psa, dokonce s přítelkyní uvažují o tom, že změní adresu. "Člověk si může na prstech obou rukou spočítat, co se tady bude dít dál. S poklidnou atmosférou téhle ulice je konec. Budeme svědky konfliktu, který s Ahmadíjí povedou pravicoví radikálové i další islámská seskupení, která tuhle muslimskou obec považují za sektu. Obyvatelé čtvrti budou do těchto střetů dříve nebo později taky vtaženi."
Pouhých 120 berlínských členů Ahmadíje ví, že je v Heinersdorfu nečekají s otevřenou náručí. Opakovaně se při schůzkách s tamními obyvateli snažili vysvětlit, že v jejich řadách žádní islámští radikálové nejsou, o teroristech ani nemluvě. "Pokud pocítíme nějaké zlo, když na nás třeba někdo zaútočí, budeme to tolerovat. Budeme bojovat argumenty a přesvědčovat lidi, že nejednají správně, a že jejich ruku vede neznalost. Dobré i špatné věci někdy přicházejí náhle. Moje poselství Heinersdorfským zní: Nezavírejte dveře dobrým věcem!"
René Stadtkewitz taky bydlí v Heinersdorfu a boj o mešitu mu do soukromého života zasáhl víc než nepříjemně. Berlínský zastupitel a odpůrce výstavby nové mešity dostal v posledních měsících několik výhrůžných dopisů. Všechno vyvrcholilo 10. srpna, kdy mu neznámí útočníci hodili v noci do sklepa Molotovův koktejl. Stadtkewitze nakonec tolik nemrzí, že v jeho čtvrti vyroste mešita, jako spíš to, že celá kauza vehnala řadu lidí do náruče extrémní pravice. "Mám strach, že radikálové z NPD a republikáni dostanou ve volbách 17. září víc hlasů. Nebude to ale od lidí, kteří by se najednou stali přívrženci krajní pravice, ale od těch, kteří mají celého toho humbuku plné zuby. Když se podíváme, co politické strany tady na Pankowě kolem sporu o mešitu předváděly, voliči byli zahnaní do kouta pravicového radikalismu."
Členové Ahmadíje se ohánějí tím, že Úřad na ochranu ústavy - jedna z německých zpravodajských služeb - neshledal na aktivitách obce nic podezřelého. Stejně tak příslušníci komunity odmítají nařčení, že se staví proti integraci do německé společnosti. Když na tohle téma zavedu řeč s imámem Abdulem Basitem Tárikem, duchovním pastýřem berlínské Ahmadíje, mám pocit, že jsem ťal do živého. "Zavázal jsem se, že páteční kázání i všechny modlitby budu přednášet německy. Šedesát až sedmdesát procent členů obce pak má německé občanství. Všichni naši mladí příslušníci se už narodili tady v Berlíně a mluví plynně německy. Používáme víc němčinu než svoji mateřštinu, ať už při bohoslužbách nebo kdekoli jinde."
V Německu se od počátku roku ohnivě diskutuje o tom, jaké zkoušce by měli být podrobováni uchazeči o státní občanství. V Bádensku-Württembersku testují kladný poměr muslimských žadatelů k německému ústavnímu zřízení. Úředníky třeba zajímá, zda by muslimové posílali své dcery na školní výuku plavání. I tady má imám Tárik připravenu vstřícnou odpověď - Ahmadíja prý věří, že plavání je prospěšná věc. "Naše ženy a dívky se učí plavat. Jen je problém s pocitem studu. Vzhledem ke své výchově jsou dívky nervózní, když je v plavkách vidí cizí muži. Podle nás by bylo optimální, když by do bazénu chodily dívky zvlášť a chlapci zvlášť."
Do Tiniusstrasse to mám ze svého bytu kousek. Tak až mešita vyroste, zajdu se určitě přesvědčit, jestli se znalost němčiny a kladný postoj k dívčímu plavání ukázaly být spolehlivými důkazy integrace do německé společnosti...
