Bohumil Pečinka: Rozhodnutí v kauze H-System je tragédie. Verdiktu chybí legitimita

„Je to tragédie. Soudce našel nejhorší z nejlepších variant. Za posledních 15 let jsem se nesetkal s žádným rozsudkem soudu nebo justičním verdiktem, o kterém by se tolik mluvilo mezi lidmi, a který by obyčejní lidé na všech úrovních tolik kritizovali,“ tvrdí zástupce šéfredaktora časopisu Reflex Bohumil Pečinka.

Kauza je podle něj složitější, protože existuje ještě jiná skupina nájemníků, která se právně lépe a podloženěji domluvila s konkurzním správcem, bydlí a nejsou nijak ohroženi. „Dnes tedy mluvíme o malé menšině vlastně. Minimálně dva soudy nižší úrovně rozhodly jinak. Tedy ve prospěch 60 nájemníků.“

„U všech lidí bylo cítit, že vnímají ohromnou nespravedlnost toho rozsudku. Říkají, že formálně a právně je správný, ale jde proti spravedlnosti. Rozsudek je tedy legální, ale chybí mu legitimita,“ říká.

Komentátor také tvrdí, že v právu je všeobecně minimum morálky a spravedlnosti, která se v něm musí hledat. Lidé a soudci by se ale neměli skrývat za literu zákonu. „Existují výroky soudu, které například někoho soudí za trestnou činnost a soud trvá 15 let. Pak soudce řekne, že za tu dobu člověk prošel takovými obtížemi a stát nebyl schopen najít rychle spravedlnost, že už si trest zkonzumoval obrovskou délkou soudního procesu. Tohle je tento příklad.“

Zákon je třeba správně interpretovat

„Správce konkurzní podstaty dnes říká, že zákon je zákon. Chce snad ale říct, že soudy nižší instance měly nějaké nekalé pohnutky, když rozhodly ve prospěch rodin? Rozsudek nemá legitimitu a lidé cítí, že je nespravedlivý, vidí v něm hodně alibismu.“

„Rozsudek nemá legitimitu a lidé cítí, že je nespravedlivý, vidí v něm hodně alibismu,“ myslí si komentátor|foto: Elena Horálková

Podle Pečinky může být důsledkem současné vlny jisté angažování státu. Případně by se mohli angažovat i lidé, kdyby vznikla třeba celonárodní sbírka, která by pomohla lidem k odkupu od konkurzního správce.

„Existuje řada možností. Důležitá je totiž interpretace zákona. Nejvíce politických vězňů bylo zavřeno v 50. letech podle zákona 231, který ale vznikl už za první republiky na ochranu společnosti před terorismem. Tehdy fungoval dobře, ale pak ho interpretovali komunisté a zavřeli 200 000 lidí,“ připomíná.