Blanka z Valois. Když láska hory přenáší

Blanka z Valois a Karel IV. měli svatbu na popud Karlova otce Jana Lucemburského, který potřeboval posílit své vztahy s Francií. A Blanka, sestra budoucího krále, se k tomu účelu jevila jako ideální.

Běžný manželský život u dvou dětí samozřejmě nepřipadal v úvahu. Oba novomanželé zůstali pod dozorem svých vychovatelů a vídali se jen při dvorských slavnostech. Zanedlouho se navíc rozloučili nadobro. Blanka se vrátila k rodičům, Karel zůstal v Paříži a dostalo se mu skvělého vzdělání.

Líbánky měli v patnácti letech

S Blankou se neviděli sedm let, přesto na sebe nezapomněli, a když se přiblížily jejich patnácté narozeniny, tedy oficiální vstup do světa dospělých, mohlo jejich manželství konečně dojít naplnění. Strávili opožděné líbánky v Lucembursku, jenže Jan Lucemburský syna záhy poslal na tažení do severní Itálie. Znamenalo to další dlouhé odloučení milenců, tentokrát na tři roky.

Znovu si padli do náruče v roce 1334, kdy se Karel po dlouhé době vrátil do Čech a požádal Blanku, aby se k němu připojila. Cizinka si přes počáteční nedůvěru brzy získala srdce poddaných nejen svou krásou, ale také skromností a snahou naučit se česky.

Zemřela rok po korunovaci

A když v roce 1347 po smrti Jana Lucemburského společně s Karlem usedla na český trůn, lidé jásali. Jenže to už se blížil neblahý konec velké love story. Necelý rok po korunovaci, 1. srpna 1348, Blanka ve věku 32 let náhle zemřela. Příčina její smrti dodnes zůstává nejasná.

Karel IV. se pak oženil ještě třikrát, ale na Blanku s láskou vzpomínal až do svých posledních dní. Oba dodnes odpočívají bok po boku v pražské svatovítské katedrále.