Biologická zbraň lumčíka žlutonohého
Housenka běláska spokojeně hoduje na listech zelné hlávky. Její osud je však zpečetěn. Odhalila ji drobná, nenápadná samička lumčíka žlutonohého a nakladla do jejího těla desítky vajíček. Vylíhnou se z nich žravé larvičky, které se živí housenčí tělní tekutinou.
Postupně padnou larvám lumčíka za oběť i další části housenčího těla. S krajní vypočítavostí šetří larvy housenčiny životně důležité orgány. Jen tak si zajistí, že jejich hostitel vydrží při životě dost dlouho a ony stihnou dokončit svůj vývoj. Proč se housenka vajíčkům lumčíka nebrání? Proč si s nimi neporadí obrana jejího těla?
Lumčíci mají na své straně pozoruhodného pomocníka. Virus. Při kladení vajíček vylučuje lumčík do organismu obětí tisíce virů, které se o vajíčka dobře postarají. Napadají housenčí buňky podobné krvinkám. A ty pak ztrácejí výkonnost, dokonce hynou. Cesta pro cizopasníka je volná. Důmyslný virus však rozkládá v těle housenky právě tu látku, která má za úkol vyřadit určitý hormon, což odsoudí oběť k doživotnímu mládí.
Kdysi dávno se museli lumčíci obejít bez pomoci virů. S obětí bojovali prostřednictvím jedů, jež vstřikovali s vajíčky. Jed však lumčíkům nestačil. Během vývoje provedli geniální tah a přistoupili k využití biologických zbraní. Nevysílají do těla oběti pouze jed, ale i geny, podle nichž může být jed vyráběn po dlouhou dobu...
