Bílá mlha. Jeden z největších případů exšéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče

Jan Tvrdík byl dítě z dětského domova. Do péče si ho jako malé miminko vzali manželé, kteří podle lékařů nemohli mít děti. Brzy nato ovšem paní Tvrdíková otěhotněla a do rodiny se narodili postupně další dva chlapci. Malého Jendu, který vyrůstal s tím, že je jejich vlastní, si ale manželé nechali. Byl bezproblémové, pohodové dítě a přirostl jim k srdci.

Všechno se změnilo, když bylo chlapci pět let. Onemocněl spálou a z nemocnice se rodičům vrátil někdo úplně jiný. Začal být mrzutý a nesnášenlivý vůči svým dvěma bratrům. Rok od roku bylo hůř. Ve škole mu to nešlo, opakoval dvakrát druhou třídu. Odmítal se nechat vyvolávat, a tak byl přeřazen do zvláštní školy…

Na šikmé ploše

Z problémového dítěte vyrostl problémový mladík. V šestnácti začal krást a dostal svůj první trest. Ve vězení byl pomalu častěji než doma. Nejdelší trest na dva a půl roku dostal za krádež náklaďáku. Tehdy ho stíhala autem hlídka Veřejné bezpečnosti, kterou se snažil vytlačit ze silnice…

Přesto se oženil, narodily se mu dvě děti. Rodina trpěla Tvrdíkovými excesy i pitím. Jednoho dne trpělivost přetekla a manželka ho vyhodila z bytu. Vrátil se domů k rodičům, kde se od matky dozvěděl, že mu žena byla nevěrná, zatímco byl naposledy ve vězení.

Zabiju je všechny…

„Neměl jsem co dělat, tak jsem chodil po ulicích a po hospodách a v hlavě mi to šrotovalo. Vyhazov, nevěra, pikle mý tchýně, báby, která na mě vždycky nasazovala. Furt dokola. Měl jsem děsnej vztek,“ vypověděl později při výslechu.

„Šel jsem k bytu… na Opatov. Zahlíd' jsem, že jde do baráku tchyně, a došlo mi, že Blanka má noční, takže děti bude hlídat bába. A tam mě to napadlo, že bych tam mohl všechno vymlátit…“

Pomstu nevěrné manželce si naplánoval v hospodě. Zabije tchyni i obě děti a počká, až se žena vrátí z noční směny. Představa jejího utrpení při pohledu na vyvražděnou rodinu ho zvráceným způsobem těšila. Pak teprve zabije i ji.

Bílá mlha

„Při výslechu se choval naprosto vyrovnaně. Jeho lítost nepřipadala v úvahu. Prostě hovořil tak, že se takhle rozhodl, a to je celé,“ hodnotil později jeho chování při výslechu tehdejší šéf pražské mordparty Jiří Markovič.

Po Tvrdíkově krvavém běsnění zůstala v bytě 56letá udušená babička dětí s proraženou lebkou. Malý syn a dcera smrti unikli jen díky tomu, že je napadlo předstírat mrtvé. Otec je vážně pobodal, ale nezabil. Když se nad ránem vrátila manželka ze směny, našla ho v bytě plném krve. Na její vraždu už nedošlo. Když Tvrdík zjistil, že děti nejsou mrtvé, zmizel z bytu.

Trest smrti

Rozsudek nad Janem Tvrdíkem vynesl Městský soud v Praze 28. června 1979: „Tvrdíkova osobnost je tak narušena, že recidiva jeho agresivního jednání je podle znalců vysoce pravděpodobná. Obžalovaný Jan Tvrdík se odsuzuje k trestu smrti.“ Rozsudek byl vykonán 4. listopadu 1980 v brzkých ranních hodinách v pankrácké věznici.