Bezpečnostní expert Michal Smetana: Důvěra ve Spojené státy eroduje. Evropě nezbývá než budovat vlastní vojenské kapacity

Severoatlantická aliance stojí na principu kolektivní obrany: útok na jednoho člena je útokem na všechny. Pokud je jedna země napadena, ostatní jí mají přijít na pomoc. Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany ale tento princip funguje jen tehdy, pokud státy věří, že spojenci svůj závazek skutečně splní.

Právě důvěru v ochotu Spojených států přijít Evropě na pomoc zkoumal se svým týmem. Výsledky ukazují, že s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu tato důvěra slábne.

Důvěra v USA slábne

„Zkoumali jsme, jak se Trumpova politika propisuje do toho, jak lidé v různých zemích – ať už v rámci Aliance nebo v Rusku – vnímají věrohodnost NATO jako celku. Jedním z modelových scénářů bylo napadení Pobaltí, které je považováno za jedno z nejkrizovějších míst možného střetu s Ruskem.“

Čtěte také

Bývalý diplomat Bořek Lizec: Stažení amerických jednotek je pro Evropu pohroma. Přijde o stabilizační kotvu

Výzkumníci poprvé empiricky zaznamenali trend postupného oslabování důvěry. „Lidé sice o něco více věří evropským státům a Kanadě, že by přišly na pomoc, výrazně méně ale věří Spojeným státům. Spolu s tím degraduje i důvěra v NATO jako celek,“ vysvětluje Smetana.

Radikálněji je to podle něj vnímáno v Rusku, kde tamní veřejnost vnímá Alianci především prizmatem Spojených států. „NATO je vnímáno jako loutka v rukou USA. Pokud Rusové méně věří, že by Američané přišli svým spojencům na pomoc, klesá podle nich i věrohodnost celé Aliance, což oslabuje její odstrašující schopnosti,“ dodává analytik.

Vlastní vojenské kapacity

Slábnoucí důvěra se podle Smetany promítá i do úvah, zda by Aliance byla v případě napadení některého členského státu schopna dostát závazkům vyplývajícím z článku 5. „Spojené státy byly od vzniku NATO v roce 1949 hlavním aktérem. Všechny scénáře během studené války i po ní počítaly s tím, že Evropě pomůžou, protože mají unikátní schopnosti třeba v oblasti logistiky, mobility, zpravodajství nebo při potlačení protivzdušné obrany, které evropské země nemají.“

Pokud ale Evropa nevěří politickému rozhodnutí Spojených států, nevěří podle Smetany ani tomu, že by přišly i vojenské kapacity. „Musíme se začít bavit o tom, jak tyto kapacity do budoucna v rámci Evropy nahradit. Bude to drahé, zdlouhavé a velmi těžké, jsme ale v situaci, kdy nám nic jiného nezbývá,“ uzavírá.