Bezpečnostní analytik Kraus: Mírová dohoda mezi Íránem a USA je návratem do stavu před válkou. Írán zvítězil 3:0

Je to více než tři měsíce, co Írán kvůli válce s USA uzavřel Hormuzský průliv. A je to více než dva měsíce, co americký prezident Donald Trump poprvé oznámil, že dohoda s Íránem o uzavření konfliktu je blízko. Od té doby to zopakoval ještě nejméně 38krát, jak spočítala televize CNN. Naposledy v neděli oznámil, že dohoda je uzavřená a bude se podepisovat v pátek ve Švýcarsku.

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Írán není jen režim ajatolláhů. Stále větší moc mají generálové

Detaily dohody zatím nejsou známé, z průběhu vyjednávání lze ale podle bezpečnostního analytika Josefa Krause vyvodit několik základních bodů, které by měla řešit.

„Prvním bodem je volný průplav Hormuzskou úžinou, což je záležitost, která zajímá celý svět vzhledem k tomu, že její uzavření má geopolitické a geoekonomické dopady. Potom to bude otázka íránského jaderného programu a samozřejmě také vůbec americké a íránské regionální angažmá, respektive zastavení toho konfliktu, zastavení přímé vojenské konfrontace.“

Otevření Hormuzu potrvá

Podle politologa nelze očekávat, že otevření Homuzského průlivu bude okamžité.

„Bude tady muset být nějaký průkopník, který to lidově řečeno riskne. To znamená nějaká přepravní společnost, která řekne: 'Dobře, věříme tomu americko-íránskému jednání, věříme, že naše lodě nebudou napadány, a zkusíme proplout.' Zároveň to není jenom o lodních společnostech, je to také o pojišťovnách, které pojišťují lodní dopravu,“ vysvětluje.

Čtěte také

Politoložka Martínková: Jaderná hrozba je politická záminka, na kterou Američané slyší. Nejsilnější zbraní Íránu je Hormuzský průliv

Před válkou byl průplav volně průjezdný. Teď Írán tvrdí, že dopravu bude regulovat a vybírat poplatky. „Írán si dělá nárok na kontrolu pohybu v Hormuzské úžině, protože se mu to osvědčilo a ví velice dobře, že to je funkční páka na mezinárodní společenství, kdykoliv bude potřebovat.“

Poplatky by pak měly sloužit jako forma reparace za válkou poničenou infrastrukturu a hospodářství. „Nicméně zatím to vypadá, že podle dohody válečné reparace Írán dostane trošku jinou formou, takže je otázkou, zda tyto poplatky opravdu budou vymáhány a vybírány,“ dodává Kraus.

Íránský jaderný program

Ani druhý z proklamovaných cílů amerických útoků, tedy zničení jaderné infrastruktury Íránu, se nepodařilo splnit.

„Nemáme informace o tom, jak moc poničená je. Nějaké zásahy určitě dostala, ale můžeme upřímně pochybovat o tom, že by měla být nějak více destruována. Když už nic jiného, tak proto, že dobrých 20 let se Íránci na podobný scénář připravovali a připravují,“ komentuje politolog.

Íránci mají jaderná zařízení dobře ukryta a navíc je podle Krause systematicky přesouvali ve chvíli, kdy docházelo k vojenským úderům.

Černá skříňka, do které nevidíme

Dalším z cílů Spojených států byla změna režimu v Íránu. Podle Krause se jím Američanům podařilo zatřást, ukázalo se ale také to, že je odolný vůči vnějšímu tlaku a že není příliš personifikovaný.

„Ani fyzická likvidace, zabití nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího nezpůsobilo kolaps systému. Ten systém zafungoval v rámci svého ústavního pořádku, to znamená, že zasedlo Shromáždění expertů, které zvolilo nového vůdce.“

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Už to není oko za oko, ale hlava za oko. Írán chce garance, ne jen příměří

Íránský systém se podle analytika přesto výrazně transformoval a velkou část moci nyní drží v rukou bezpečnostní aparát. Nabízí se proto otázka, co se stane, až bude dohoda podepsána.

„Írán funguje jako černá skříňka, do které v tuto chvíli příliš nevidíme. Vidíme a sledujeme vstupy do této černé skříňky, sledujeme výstupy, ale co se procesně děje uvnitř, to nám je utajeno,“ poznamenává Kraus.

3:0 pro Írán

Sportovní terminologií by se tak dalo říct, že Írán zvítězil v poměru 3:0. Hlavní strategické cíle USA a Izraele nebyly naplněny a ke změně režimu či oslabení Íránu coby regionální mocnosti nedošlo.

„Nepodařilo se ani demokratizovat společnost, o nějakých občanských nebo lidských právech nemluvě, protože i tyto argumenty zpočátku padaly. Donald Trump je již včera veřejně popřel, že mu nikdy o demokratizaci nebo o svobodu Íránců nešlo, přestože předtím deklaroval opak.“

„Ono se toho vlastně příliš mnoho nestalo. V tuto chvíli ta dohoda, kterou Donald Trump vyhlašuje jako velké vítězství, které si nadělil ke svým 80. narozeninám, vypadá jako návrat do stavu před válkou plus velký bonus v podobě vyplácení válečných reparací,“ konstatuje analytik.