Bazilika sv. Petra. Nejdřív bylo velké bourání
Na délku měří 220 metrů, na šířku má 150 metrů a vejde se do ní 60 tisíc lidí. Rozměry baziliky svatého Petra ve Vatikánu dodnes berou dech. Její vznik ale nebyl jednoduchý. Budovala se 120 let a stavbu provázely mnohé hádky a spory. Jeden z nejmohutnějších kostelů světa byl vysvěcen 18. listopadu 1626.
Šlo o velkou slávu a nikdo v tu chvíli nemyslel na to, že jeho stavbě musela ustoupit 1300 let stará a neméně monumentální bazilika, kterou nechal postavit Konstantin I., první římský císař, který přijal křest. Pokyn k vystavění svatostánku dal kolem roku 320. Po poradě s papežem Silvestrem I. rozhodl, že základy se začnou kopat na malém pahorku za hranicemi tehdejšího Říma, kde se podle pověsti nacházel hrob svatého Petra.
Papež rozhodl: Postavíme novou baziliku
Plány na stavbu baziliky byly velkolepé. Hlavní loď měřila na délku 110 metrů, hrázděná střecha se vypínala do výšky 30 metrů a dovnitř se měly vejít až čtyři tisícovky věřících. Po staletí byli ve svatostánku uváděni do úřadu papežové, v roce 800 se tam konala korunovace Karla Velikého. Jenže ve 14. století se papežský dvůr přesunul do francouzského Avignonu a když se po zhruba sedmdesáti letech vrátil do Říma, našel baziliku v zuboženém stavu. Mnozí ji dokonce označovali za stavební ohavnost.
Další desítky let se vedly vzrušené debaty, zda kostel opravit, nebo zbourat. Spor rozhodl až na začátku 15. století papež Julius II., který svůj vliv šířil biblí i mečem a jako první měl odvahu letité dilema vyřešit. „Postavíme novou baziliku!“ rozkázal. To ale znamenalo, že stará bazilika musí být srovnána se zemí. Památková péče tehdy neexistovala, přesto takové rozhodnutí pro mnohé představovalo značně kontroverzní krok.
Stavitelem se stal Michelangelo Buonarroti
Demoliční práce navíc neprobíhaly zrovna ohleduplně. Dělníci poničili řadu papežských hrobek a uměleckých děl. Stavba nové baziliky navíc v prvních čtyřiceti letech spíše vázla. Architekti se rychle střídali a každý si projekt upravoval k obrazu svému.
Vše se změnilo až poté, co se hlavním stavitelem stal Michelangelo Buonarroti. Na práce dohlížel téměř dvacet let až do své smrti, a přestože se vysvěcení neodžil, byl to právě on, kdo svatopetrskému dómu vtiskl jeho současnou podobu včetně typické kupole, která se tyčí do výšky 137 metrů a tvoří dominantu celého Říma.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.