Básník Oldřich Kryštofek: Z aktivního spolupracovníka StB se později stal „nebezpečný exponent pravice“
Když v roce 1945 vznikal deník Mladá fronta, byl u toho i básník Oldřich Kryštofek. V 50. letech zapálený komunista, v 60. letech redaktor dětských pořadů v televizi a rozhlasu, v roce 1968 předseda českého Pionýra. pak už jen spisovatel bez možnosti publikovat.
Oldřich Kryštofek (1922–1985) nechával za 2. světové války v bytě přespávat osoby hledané gestapem. Poprvé byl zatčen a vyslýchán v roce 1943, podruhé jen o rok později. Následoval transport do koncentračního tábora Flossenbürg. Hned druhý den, co se z lágru na konci války vrátil, nastoupil do redakce nově založeného deníku Mladá fronta.
Taky hned vstoupil do komunistické strany, nadšeně podporoval převzetí moci komunisty v únoru 1948 a – jak po letech napsal jeho kamarád Karel Kyncl – psal velice špatné verše.
„Za to, že rudý šátek mám /ať se to každý doví:/ horoucí pozdrav posílám/ soudruhu Gottwaldovi,“ veršoval Kryštofek v básni Koleda. V roce 1949 se ale připletl k pamfletu, který si dělal legraci z tehdy režimního básníka Vítězslava Nezvala.
Spolupracovník StB
Rázem musel z novin odejít, a to přímo do slévárny v Praze na Smíchově. Tam mezi dělnickou třídou „napravoval“ své chyby. Od roku 1952 pracoval postupně na mnoha místech – v rozhlasu, televizi, v Pionýrských novinách.
Čtěte také
A také spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Informoval o poměrech v Československém rozhlase. Taky se snažil získat zprávy o propojení emigranta a básníka Františka Listopada na jeho přátele v Československu.
Krátké období svobodnějšího nadechnutí v roce 1968 využily mnohé spolky a organizace k tomu, aby daly najevo svou nezávislost na komunistické ideologii. Nejinak tomu bylo i v pionýrské organizaci, která vystoupila z „poručenství“ Československého svazu mládeže. V červnu 1968 vznikl samostatný Pionýr – a do jejího čela byl zvolen právě Oldřich Kryštofek.
Vyhodili ho z práce i ze strany
Jenže srpnová okupace byla asi definitivní tečkou za Kryštofkovým marxistickým poblouzněním. Nezávislý Pionýr byl zlikvidován a znovu včleněn pod – mezitím „znormalizovaný“ – Svaz mládeže.
Kryštofek přišel o práci, vyloučili ho z KSČ a postupně nesměl ani publikovat. Příležitostně vydával v samizdatové edici Petlice Ludvíka Vaculíka, pod cizími jmény dělal pořady ve Viole a taky si ho pravidelně zvali k výslechům na Státní bezpečnost.
Teď už ne jako spolupracovníka, ale jako „pravicového exponenta“. Na něj asi platí slova, který kdysi napsal Karel Kyncl: „Nic na světě není zadarmo, platí se i za naivitu.“
Složitý životní příběh Oldřicha Kryštofka si poslechněte v audiozáznamu pořadu Portréty.
Související
-
Scriptum – nenápadné úložiště národní paměti
Exilová periodika. Pařížské Svědectví, římské Studie i Listy, londýnské Rozmluvy, mimo oficiální struktury samizdatové časopisy Infoch, Revolver Revue, Host či Pevná hráz.
-
Lidé nám nevěří, stěžovali si v roce 1975 redaktoři Československého rozhlasu
Kdo ta léta nezažil, těžko uvěří, nakolik komunistická strana prostupovala v 70. a 80. letech prakticky celým veřejným prostorem.
-
Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva
Víme už vše o listopadu 1989 a detailech pádu komunistické moci? Nové informace přináší i deník tehdejšího šéfredaktora Rudého práva Zdeňka Hořeního.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
