Básník obav
17. září 1910 se v Praze narodil František Hrubín. Básník, ale také prozaik, scenárista, dramatik, ale také překladatel (to především z francouzštiny). Jeho básnická tvorba ho nejprve vřadila do kategorie lyriků, tvůrců milostné poezie. Později však, poté, co stále častěji vyjadřoval skepsi plynoucí z trpkých zážitků, byl nazýván básníkem obav.
František Hrubín, vzdor tomu, že se narodil v Praze, byl bytostně spojen především s krajem Posázaví. Od dětství žil totiž v Lešanech, obci nacházející se poblíž Týnce nad Sázavou. V Lešanech prožil léta 1914-1922, chodil zde do školy. Kraj se mu zaryl pod kůži tak silně, že inspirován jeho malebností, zakomponoval jeho prvky do několika básnických děl – do Romance pro křídlovku, Zlaté renety, především pak do Lešanských jesliček.
Hrubín nedostudoval vysokou školu (pokoušel se o obory filozofie a pedagogika na Filozofické fakultě v Praze) a živil se ve 30. letech jako knihovník v Městské knihovně v Praze, krátce pan pracoval na ministerstvu informací. Hned po válce se vydal na dráhu spisovatele „na volné noze“. Na rozdíl od písňové lyriky z předválečného období (tady mluvíme o sbírkách Zpíváno z dálky – 1933, Krásná po chudobě – 1935, Země po polednách – 1937,) a meditativní notě z doby 2. světové války (Včelí plást – 1940, Země sudička, 1941Mávnutí křídel – 1944), ozývá se v jeho poválečné tvorbě stále silněji skepse.
František Hrubín při rozhlasovém natáčení - 2.pol.40. let. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Sbírky a básnické skladby, jež napsal Hrubín po válce (poéma Jobova noc – 1945, sbírky Chléb s ocelí - 1945, a zejména Hirošima- 1948) jsou vzdáleny jeho původní lyrické zpěvnosti. Skutečnost válečných hrůz vstupuje do básníkova výrazu, z nějž je patrná deziluze a skepse. Snaží se postihnout situaci městských obyčejných lidí. Zdůrazňuje bolestnou pomíjivost života, ale také nové ohrožení, které tkví v jaderných zbraních.
V 50. letech se začal angažovat ve veřejném životě. Proslulé je jeho emotivní vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956). Zastal se autorů, kteří upadli v nemilost dogmatického režimu (odmítl kritiku, jíž byl např. podroben František Halas), vyjádřil se rozhodně proti spojování autorské tvorby a politiky. Toto vystoupení (hovořil plamenně podobně jako tehdy na stejném sjezdu vystoupil Jaroslav Seifert) mu přirozeně vyneslo silnou nevoli tehdejších mocipánů. Po jistou dobu nesměl nic publikovat, později mu byla povolena pouze činnost překladatelská a tvorba pro děti.
V roce 1958 se událostí divadelní sezóny stalo premiérové uvedení Hrubínovy hry Srpnová neděle na scéně Národního divadla. V režii Otomara Krejči v ní vystoupili nejlepší herci tehdejšího souboru činohry – Karel Höger, Vlasta Fabianová, Bohuš Záhorský, Jiřina Šejbalová, Luděk Munzar, Jan Tříska… a mnoho dalších. Hra, která na rozdíl od naprosté většiny dosud uváděné dramatiky neměla jednoznačně kladné ani záporné postavy, předestírá především generační problém. Stala se kritikou života v nehybnosti, ve sterilitě… jakkoli je Srpnová neděle odehrána v rámci partnerských vztahů a na pozadí idylické jihočeské přírody, je ve své podstatě silně společensky kritická. (Ze hry uvádíme píseň, kterou složil Václav Trojan, text František Hrubín, zpívá ji Iveta Simonová.)
František Hrubín: Srpnová neděle - Karel Höger jako spisovatel Morák a Vlasta Fabianová jako paní Mixová. Foto: archiv Národního divadla, Jaromír Svoboda
O odkaz Františka Hrubína pečují obyvatelé jeho milovaných Lešan. Snímek je z tamní pamětní síně. Foto: obecní úřad Lešany
Hrubínovu Romanci pro křídlovku, hru Srpnová neděla a další z básníkových dramat Oldřich a Božena velmi zdařile převedl na filmové plátno režisér Otakar Vávra.
Poslední zvukovou ukázkou z díla Františka Hrubína na této stránce je úryvek z rozhlasového nastudování básní ze sbírky Až do konce lásky (1961), v níž autor otevírá existenciální motivy, tóny bilancování s životem, hledání smyslu života…vyrovnání se se smrtí.
František Hrubín zemřel 1. března 1971 v Českých Budějovicích.
Luděk Munzar při natáčení v rozhlasovém studiu. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu