„Banán, vánoční bonbón a stovky čísel.“ Muzikant Thom Artway vzpomíná na své začátky u Lennonovy zdi
Na své začátky s hraním na ulici rozhodně pamatuje s úsměvem. „Prvním honorářem byla nějaká mince a pak mi jedna paní do futrálu hodila banán nebo vánoční bonbón,“ směje se. Kromě mincí prý dostával i hodně telefonních čísel. „Nikdy jsem na žádné nezavolal, i když je mám dodnes,“ vzpomíná na časy, kdy hrál u Lennonovy zdi v Praze. Na Karlův most nesměl. Neměl totiž povolení… Nesestříhaný záznam včetně písniček najdete v aplikaci mujRozhlas.
Touha po dobrodružství ho zavedla do Irska, kde dojil krávy a učil se anglicky. „Byl to můj první dlouhý pobyt mimo domov. Měl jsem tam čas na přemýšlení. Na farmě jsem hodně makal, ale nelituju. Naučilo mě to samostatnosti,“ říká Thom Artway.
Hudba ho nakonec přivedla až do Austrálie. „Moc dobře se mi hrálo v Melbourne. Lidi tam jsou moc pozitivní a to se mi líbilo.“ Ať už šlo o busking, hraní po klubech nebo velké festivaly v Česku i Evropě, vždycky se řídil jedním pravidlem: zaujmout lidi hned od prvních tónů.
„Když hrajete na festivalech, je to vlastně stejné jako na ulici. Jen je to pro víc lidí. Jsem za to rád a pro mě je důležité nezapomenout, odkud jsem přišel. Pořád se cítím jako ten kluk z ulice,“ uzavírá zpěvák a muzikant Thom Artway v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
