Bambusy, které vržou jako podlaha, i strom dělových koulí skrývá botanická zahrada na Mauriciu

20. leden 2017

Při svém Putování za vanilkou na ostrov Reunion, které jste mohli sledovat s Českým rozhlasem České Budějovice, navštívil zahradník Pavel Chlouba také botanickou zahradu na Mauriciu. Oba ostrovy totiž leží poměrně nedaleko od sebe, přibližně 230 kilometrů, a milovník rostlin nechtěl minout tak zajímavé místo.

Botanická zahrada na ostrově Mauricius nese poměrně složité jméno. Na počest státníka, který se postaral o nezávislost země, se jmenuje Národní botanická zahrada Sir Seewoosagur Ramgoolama. Tento název je paradoxně dlouhý i pro místní obyvatele, takže se často uvádí zkratkou SSR.

Sir Seewoosagur Ramgoolama patří k nejstarším botanickým zahradám na jižní polokouli. Rozprostírá se na ploše asi 33 hektarů a hostí sbírku zhruba 650 rostlinných druhů.

Na různých internetových stránkách se dočtete, že zahrada oplývá pestrou paletou exotických květin a koření. Ve skutečnosti tu naprosto dominují stromy, velké keře a palmy. Těch je tady kolem 65 druhů a jsou hodně různorodé.

Čtěte také

Ve vlhkých partiích zahrady se nachází obří mohutné bambusy. Pobýt chvilku v jejich přítomnosti je fascinující. Kdybych mohl, ocenil bych bambusy nějakou rozhlasovou cenou. Jsou totiž výborně slyšet. Jejich stará stébla, vysoká minimálně deset, možná i dvanáct metrů při větru vržou jako podlaha starého strašidelného zámku. Být v noci sám v takovém porostu, určitě bych se pořádně bál.

Jednou z nejhezčích rostlin v botanické zahradě je strom podivného jména - lončatník guyanský neboli Couroupita guaianensis. Nejzapamatovatelnější jméno dali tomuto stromu Angličané, kteří mu říkají canon ball tree, tedy strom dělových koulí. Přesně jim se totiž podobají velké plody, které vznikají z nádherných růžových květů. Ty jsou velké skoro jako tenisový míč a rozkvétají téměř výhradně na kmeni.

Lončatník quyanský v květu

Z rarit jsem ještě potkal opravdový baobab, který sice nebyl tak velkolepý jako některé kusy na Madagaskaru, ale byl dost krásný na to, abych kolem něj našlapoval s úctou skoro posvátnou. Také jsem viděl naprosto velkolepý kus svietenie velkolisté, což je strom poskytující typické mahagonové dřevo.

Nepochybně jsem narazil i na další rarity světa rostlin, ale zůstaly mi utajeny. To je jediný problém této botanické zahrady - označení druhů u většiny rostlin chybělo. I tak ale návštěva patřila k mým velkým botanickým zážitkům.

Příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio