Baletka Adéla Pollertová: Začátky byly úplně nejhorší, co si vůbec můžete představit

Dříve chodily do baletu všechny holčičky z dobrých rodin a obliba baletu se vrací, nejen u malých holčiček, ale i u dospělých žen, které chodí na balet místo do fitcentra, je přesvědčená žena, která léta působila v hamburském baletu i pražském Národním divadle.

„Nejlepší je, když do mé baletní školy přijde někdo nepolíbený, bez nánosů zlozvyků. S takovým člověkem se skvěle pracuje a já moc ráda svou lásku k baletu předávám dál,“ říká Adéla Pollertová. „I žena po padesátce může po několika hodinách baletu udělat provaz, ale hlavně je důležité, že ji to bude bavit.“

Jaké to, je přijít do baletního sílu bez předchozí zkušenosti ví sama moc dobře. Když totiž ve svých 15 letech nastoupila na konzervatoř, nevěděla o baletu vůbec nic. „Začátky byly krušné. Já jsem si sice obmotala nohu okolo krku, byla jsem neskutečně pružná, ale neznala jsem ani terminologii. Všichni na mně křičeli, jak jsem hrozná a navíc jsem se z oken sálů dívala na podzimní židovský hřbitov a říkala jsem si, že tam prostě nemůžu vydržet. Já ale věci nikdy nevzdávám…“

Proč se začínající baletky tak často potýkají s poruchami příjmu potravy a proč je balet nefér? I o tom se Adéla Pollertová rozpovídala. Celý pořad Až na dřeň si můžete poslechnout v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.