Bakteriální podvodníci

Štvanice vrcholí. Kořist je obklíčena ze všech stran. Z pasti není úniku. Přesila je příliš velká. Navíc lovci dokonale spolupracují. Nic neponechají náhodě. Když je oběť konečně mrtvá, vrhá se na ni celá smečka. Každý získá zasloužený díl, nikdo nepřijde zkrátka.

Pokud očekáváte, že se náš popis týká honby hejna kosatek za obří modrou velrybou nebo že jsme se právě stali svědky lovu smečky kanadských vlků na divokého soba karibu, pak vás musíme zklamat. Naše šelmy nezabíjejí kořist stiskem ostrých zubů a na sledování štvanice by nám místo dalekohledu lépe posloužil mikroskop. Lovící smečku tvoří bakterie druhu Myxococcus xanthus a za oběť jim padla bakterie druhu Escherichia coli.

Myxokoky žijí v půdě a právě tam pořádají skupinové štvanice na jiné mikroorganismy. Svou oběť nejprve obklíčí a následně ji zničí pomocí rozkladných enzymů, jež vyloučí do okolí. To nejzajímavější se ale ve společenství myxokoků odehrává ve chvílích, kdy se "smečce" nedaří nic ulovit.

V období nouze se myxokoky těsně semknou a vytvoří zvláštní tělísko, v jehož nitru se některé buňky promění na kulovité spóry chráněné nezničitelným obalem. V podobě spor dokážou bakterie přežít po dlouhou dobu v krajně nepříznivých životních podmínkách. Prakticky zastaví veškeré životní pochody v očekávání lepších časů.

Vznik spór ve shluku myxokoků je pozoruhodný v mnoha směrech. Většina buněk "smečky" tuto spásnou proměnu neprodělá. Mnohé dokonce spáchají dobrovolně sebevraždu tím, že "loveckými" enzymy rozloží samy sebe. Z uhynulých buněk se uvolní směs nejrůznějších látek. Některé mohou přežívajícím myxokokům posloužit jako zdroj živin pro vytvoření spór. Jiné látky přímo napomáhají proměně přežívajících bakterií ve spóru. Smrt většiny "členů smečky" myxokoků ve prospěch malé části společenství je zcela nezištným aktem. Takové jednání ale vždycky vytváří prostor pro podvodníky, kteří by se sami nikdy neobětovali, ale o to ochotněji využívají oběti druhých.

Se snahami o zneužití cizí dobroty se asi střetl každý. Příznivci cyklistiky důvěrně znají situace, kdy se ve skupince závodníků všichni poctivě střídají v namáhavé jízdě v čele, ale jeden z cyklistů se schovává za zády soupeřů a šetří síly pro závěr závodu. Sám by nikdy nezvítězil. Takhle ale v závěrečném finiši předstihne vyčerpané soupeře a protne cílovou pásku jako první. Na stupně vítězů ho sice provází pískot znechucených fanoušků, ale finanční prémii za vítězství mu už nikdo nevezme.

Neblahé zkušenosti s lidmi zneužívajícími cizí dobroty se odrazily i v úslovích "pro dobrotu na žebrotu" nebo "čiň čertu dobře a peklem se ti odmění". I myxokokům by se tato přísloví hodila. Vědci objevili myxokoky, které se chovají stejně jako vypočítavý cyklista.

Tyto myxokoky se nedokážou samy proměnit na spóru. Žádný z nich nespáchá dobrovolně sebevraždu a proto vládnou v jejich smečce i v obdobích největší nouze podmínky krajně nevhodné pro tvorbu spór. Pokud by byly ponechány napospas samy sobě, pravděpodobně by vyhynuly. Osudným by se jim stalo první období nouze.

Jejich naděje spočívá v soužití s obyčejnými obětavými myxokoky. Vypočítavé bakterie se stanou součástí "smečky" a podílí se na jejím všedním životě včetně lovu. Když na smečku uhodí zlé časy, ani je nenapadne obětovat se ve prospěch společenství, v kterém celou dobu žily. Využijí nezištné pomoci ostatních myxokoků a promění se ve spóry. Jejich hostitelé nejsou v tvorbě spór zdaleka tak úspěšní.

Když zavládnou lepší časy, vznikne ze shluku spór nová smečka. Ze spánku procitnou jak nezištné tak i vypočítavé myxokoky a soužití poctivců s podvodníky pokračuje. Přesto se nemusíme o osud nezištných myxokoků bát. Pokud by ze smeček vymizely, zpečetil by se i osud sobeckých myxokoků.

Navíc se mohou podvodníků elegantně zbavit. Pokud by se nesobecké myxokoky naučily zakládat smečku z jedné spóry, mohly by žít bez příživníků. Vědci ale zatím takové myxokoky nenalezli. Snad je sólové zakládání kolonie příliš náročné.

Pokud to jednou některé myxokoky přeci jen zvládnou, nebudou mít vyhráno. Bakteriálním podvodníkům nezbyde nic jiného, než se naučit cestovat od jedné kolonie ke druhé a hledat smečky, na kterých by se mohli přiživit. V přírodě nenajdeme životní strategii bez slabin. Boj poctivců s podvodníky proto nikdy neskončí. A to neplatí jen pro smečky myxokoků.