Bájné památky v berlínském Pergamon muzeu

7. únor 2011

Válkou zničené sochy ze severosyrského naleziště Tell Chaláf jsou opět v Berlíně. Obrovské skulptury bohů a bájných postav byly léta považovány za nenávratně ztracené. Restaurátorům se ovšem podařilo složit vzácnou mozaiku jako gigantické puzzle a dát dohromady 27 000 jednotlivých kusů, které lze nyní obdivovat v muzeu Pergamon.

Čtyřicet znovuvzkříšených čedičových postav, včetně páru lvů s vyceněnými zuby či sfingy od vchodu do paláce v Tell Chaláfu. Spolu s reliéfy a fragmenty, které se nepodařilo zrestaurovat, prezentuje výstava více než 500 exponátů na ploše čtrnácti set metrů čtverečních. Perlou výstavy je velmi vzácná plastika bohyně z Aleppa, kterou ze svého Národního muzea zapůjčily syrské úřady.

Ani těm největším optimistům a snílkům se před lety nezdálo, že by se tyto gigantické skvosty z lokality v údolí řeky Chábúr podařilo nikoli vystavit, ale dát je vůbec dohromady. Současnou výstavu proto lze bez nadsázky přirovnat k senzaci století, či jak řekl nejvyšší šéf berlínských muzeí Michael Eissenhauer, přímo k zázraku. Zásluhu na expozici má nicméně dlouholetá pozemská mravenčí práce špičkových restaurátorů a dalších expertů.

Za senzační poklad lze nicméně v první řadě poděkovat německému diplomatu a archeologovi baronu Maxi von Oppenheimovi. Syn kolínského bankéře, který se narodil v roce 1860 a svůj život zasvětil umění Orientu, navštívil syrskou osadu u pahorku Tell Chaláf – což lze přeložit jako „kopec vytvořený z bývalého města“ v roce 1899. Velmi rychle zjistil, že se nachází na historické půdě. Poté, co od otce dostal 15 milionů říšských marek, stal se „impresáriem“ vykopávek. Naštěstí včas rozpoznal, že jako archeolog toho nejspíš více zničí, než nalezne, a proto ve velkém stylu najal archeology, techniky, fotografy, lékaře a stovky domorodců. Vše, co objevil a co se od roku 1911 dostalo na veřejnost, se postaralo o novinové titulky. Na začátku 20. století při svých expedicích objevil u pahorku Chalaf na severovýchodě Sýrie zbytky asi 3000 let starého aramejského sídla s pohádkovými paláci, chrámy a pohřebištěm.

Část unikátního nálezu, který mu po společných vykopávkách se Syřany byl přiznán, dopravil do Berlína a protože státní muzea neměla dostatek místa, věnoval sochám stejnojmenné Tell-Chalaf-muzeum. Zničily jej však bomby, které na budovu v ulici Franklinstrasse ve čtvrti Charlottenburg dopadly 23. listopadu 1943. Při pokusu uhasit vzniklý požár, se skvosty doslova rozpadly v tisíce drobných úlomků.

Byla to jedna z nejhorších ztrát v historii architektury. Sen archeologa se stal noční můrou podobně jako přání Thomase Edwarda Lawrence, zvaného Lawrence z Arábie. I ten se na konci své cesty ocitl před ruinami snažení, syrským beduínům chtěl přinést svobodu, ovšem mocnosti měly jiné plány. Lawrence a Oppenheim jsou symboly pro fascinaci Orientem a civilizacemi, které se v tamních údolích a v horách ukrývaly. Výstava proto mapuje nejenom záchranu soch Bohů z Tell Chaláf, ale mapuje také osudy obou významných badatelů.

„Bylo by skvělé, kdyby se úlomky podařilo posbírat a jednou dát dohromady. Byla by to ale příšerná práce, protože sochy se rozletěly na nejmenší kousky,“ napsal po zničení muzea Max Oppenheim, dva roky před svou smrtí v roce 1946. Sto let po začátku jeho vykopávek a 68 let po zkáze se mu vyplnil i tento sen. Za pomoci Oppenheimovy nadace a Německé společnosti pro výzkum se podařilo většinu z 27 000 jednotlivých kusů opět dostat tam, kam patří. K sobě a na výstavu.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.