Až jednou umřu, musí můj deník z pozůstalosti zmizet, směje se spisovatelka Petra Dvořáková

7. listopad 2021

Vydala celou řadu úspěšných knih pro malé i velké. Za Proměněné sny získala dokonce ocenění Magnesia Litera a říká, že je šťastná. Osud se s ní přitom nemazlil. Dospívání strávila v klášteře, dlouho bojovala s anorexií a léta strávila ve strachu o život svého syna. Jak v takových situacích pomáhá psaní a jak chce ona sama psaním pomáhat? I tom mluvila v pořadu Až na dřeň spisovatelka Petra Dvořáková.   

„Vybírám si témata, která mě samotnou zajímají,“ popisuje Petra Dvořáková. Během psaní se prý vžívá do svých postav. „Je to těžké, a ne s každou postavou to jde. Samotnou by mě zajímalo, jak se mi to děje, že dokážu za postavu cítit. Problém ale bývá s návratem do reality. Emoce postavy ve mně dlouho přežívají.“

Řeč byla ve studiu i tom, jak se jako autorka vypořádává s redakčními úpravami svých textů. „Ne vždycky se autorovi podaří do knihy dostat to, co vidí ve své hlavě, tak, aby to pochopil čtenář. Já proto velmi respektuji svého redaktora.“

Svůj poslední titul Vrány, který vyšel v loňském roce, psala Petra Dvořáková velmi dlouho. „Měl to být první příběh, který dobře skončí. Bylo to ale pro mě hodně náročné. Napsala jsem třeba stránku a týden mi bylo špatně. Pořád jsem hledala cestu, jak Barunce pomoci, ale každá možnost se postupně zavírala. Zjišťovala jsem, jak by se podobná situace řešila ve skutečnosti, ale řešení jsem nenašla.“

Psát začala Petra Dvořáková v době, kdy docházela za svým nemocným dítětem do nemocnice. „Já chtěla sesbírat rozhovory s věřícími lidmi, kteří prožili něco podobného jako já. Tehdy mi to hodně pomohlo. Kniha se z toho stala vlastně náhodou,“ dodává spisovatelka, která si dodnes píše deník. „Až jednou umřu, tak musí zmizet. Já si do něj totiž píšu jen věci, které mě stresují a mohlo by to pak vypadat, že jsem měla permanentní depku,“ vypráví se smíchem.

Poslechněte si celý rozhovor se spisovatelkou Petrou Dvořákovou.