Atentát na Františka Ferdinanda d´Este, jak ho líčí sto let staré noviny

Prý to byl den slunečný s oblohou bez mráčku, zkrátka nádherný červnový den, kdy je lidem do zpěvu a starosti se zdají vzdálenější než obvykle. Toho dne prý nedošlo k žádným závažným krádežím či loupežným přepadením. Četníci nemuseli řešit žádné závažné přestupky, hasiči měli taktéž takřka volno. Noviny psaly o banálních příbězích všedního dne, jejichž obsah byl tak nezajímavý, že ani nestojí za zmínku. Skoro by se mohlo zdát, že život plynul toho dne bezstarostně a hladce a rozhodně lidem nepřidělával starosti. Jak se však později ukázalo, a jak podotýkala většina deníků, jednalo se pouze o velké ticho před velkou bouří.

Ze Sarajeva přicházel 28. června roku 1914 jeden telegram za druhý. Všechny však obsahovaly tutéž smutnou zprávu, proto noviny po celé zemi hlásaly, že v Sarajevu byl spáchán atentát na následníka trůnu. Takto o neštěstí informovaly Lidové noviny: „Když dnes ráno o jedenácté hodině následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand a vévodkyně Žofie z Hohehbergu jeli ke slavnostnímu přijetí na radnici, byla vržena puma na automobil, v němž vznešení manželé jeli. Následník trůnu pumu odrazil, tak, že puma vybuchla až pod následujícím automobilem a zranila hraběte Bossa Waldecka a adjutanta šéfa zemské správy bosenské, plukovníka Merieiho. Mimo to zraněno bylo několik osob z obecenstva, provolávajícího živio, těžce i lehce. Pachatel atentátu, sazeč bez místa Zabrinovič z Trebinje, byl ihned polapen a odevzdán policii. Zdálo se, že se atentát nezdařil.“

Zvláštní je, že Hlas lidu celou situaci líčí trochu jinak, když dodává, že útočník byl dopaden až poté, co skočil do řeky, protože byl pronásledován lidem, a že byl identifikován jako Nadejko Gabrinovič, dvacetijednaletý typograf z Cetyně. Tisk také dodává, že puma byla železná v podobě láhve naplněné sekaným olovem a sklem. Informace o druhém atentátu se již shodují. Když se arcivévoda vracel se svou chotí ze sarajevské radnice, opět v otevřeném automobilu, bylo z obecenstva jedním mužem na následníka několikrát vystřeleno. František byl zasažen v obličeji, vévodkyně ve spodní části těla, následkem čehož ztratili vědomí. Byli ihned převezeni, ale oba krátce na to skonali navzdory rychlé lékařské pomoci. Rakousko Uhersko přišlo o svého následníka.

Události, které atentát vyvolal

Po atentátu na Františka Ferdinanda d´Este nastalo v Sarajevu obrovské pozdvižení. Lidé hlasitě plakali, v celém městě zavlály smuteční prapory a na místě tragédie se kupily spousty lidí. Útočníkem, který revolverem arcivévodu s chotí zavraždil, byl shledán Gabriel Princip z Grahova, který studoval v Bělehradě. Při výslechu udal, že už déle zamýšlel zavraždit vznešenou osobu z důvodů nacionálních. Když viděl v automobilu vévodkyni z Hohenbergu, rozmýšlel se chvíli, ale pak se odhodlal k činu. Zapřel, že by měl spoluviníky. Mezitím byl již vyslýchán první atentátník, který na auto arcivévody hodil vražednou pumu. Při výslechu prý dělal dojem cynika. Krátce na to se ke smutečním schůzím sešla městská rada zemský sněm.

Infografika - atentát na Ferdinanda d'Este v Sarajevu|foto: Vladimír Staněk

Dle zpráv z Říma, Pešti, Prahy, Išlu, Hamburku a jiných měst, vzbudila zpráva o tragické smrti následníka trůnu a jeho choti velké pozdvižení. Císař Vilém se o atentátu prý dozvěděl na jachtě Meteor. Byly přerušeny všechny probíhající slavnosti a v Brně byl rozpuštěn Sokolský slet. Evropa se začínala obávat, co se v následujících dnech stane. Nutno říct, že oprávněně.

Ke konci června roku 1914 se noviny hemžily podrobnostmi

Dva dny po atentátu na Františka Ferdinanda d´Este noviny stále plnily nově zjištěné podrobnosti o neštěstí, které přicházely zejména ze Sarajeva. Proslýchalo se například, že starosta Sarajeva v onen osudný den vyzval následníka trůnu, aby změnil směr cesty z radnice, ale následník trůnu odpověděl, že není příčiny, aby pořad slavnosti měnil. Zvěsti o připravovaném atentátu se přitom vyskytovaly již čtrnáct dní dopředu. Atentát byl navíc velmi dobře promyšlený a organisovaný, policejní opatření byla naprosto nedostatečná.

Vládní komisař, který měl na starosti bezpečnost, spáchal sebevraždu. Útočníci upustili od svých výpovědí, v nichž popírali, že by měli spolupachatele a nově uváděli, že jednali za pomoci z ciziny. Celkem bylo zatčeno na padesát osob. V kostele se sešli chorvatští studenti, aby se za následníka a jeho choť pomodlili a následně odešli na místo atentátu, kde zpívali hymnu. Františkovi potomci byli zprávou o smrti svých rodičů zdrceni, bratr vévodkyně upadl do mdlob. Po celé Evropě se sloužily zádušní mše. Zpráva o Františkově smrti obletěla svět a pozůstalým přicházela jedna kondolence za druhou. Všichni však věděli, že smrtí to nekončí, ale naopak začíná.