Apolena Rychlíková: Sex, láska, trápení a hysterie v katolické církvi

„Je to ve skutečnosti trochu také hysterie,“ nenechal se příběhy lidí se zkušeností se sexuálním násilím v církvi rozhodit Duka. Pochybení jsou individální a dle českého kardinála se týkají „promile“ kněží.

Daniel Kroupa: Sexuální zneužívání v církvi

• Upravit
• Smazat

Minulý týden proběhl ve Vatikánu summit o sexuálním zneužívání mladistvých kněžími.

Nic, co by jakkoliv problematizovalo mocenskou a hiearchickou strukturu církve nebo – nedej Bože – koncept celibátu. Prostě pár lidí udělo pár špatných věcí. Slovy právníka, který hájí nedávno zatčeného kardinála a bývalého šéfa financí ve Vatikánu George Pella: „Byla to jen obyčejná penetrace.“

V roce 2013, kdy stávající papež František nastoupil do úřadu papeže, slíbil, že vyšetření sexuálního zneužívání dětí bude jedním z jeho nejdůležitějších úkolů. Během posledních několika desítek let se začalo objevovat stále více výpovědí přeživších a počet odhalení sexuálně násilných činů uvnitř církve se dál strašidelně rozrůstá.

Jenom v takové Americe bylo odhaleno na deset tisíc zneužití, v kauzách je zapleteno kolem čtyř tisíc kněží. Vatikánské setkání obsahovalo i bolestivé výpovědi přeživších za přítomnosti stovek kardinálů a členů církve. Je zjevné, že církev má hluboký a systémový problém.

Debata o církevním zneužíváním u nás

Martin Horálek: Církev se po summitu možná přece jen mění

• Upravit
• Smazat

Jen pár dní po vatikánském summitu o ochraně nezletilých před sexuálními útoky ze strany duchovních utrpěla katolická církev další šrám.

Někteří přeživší jsou ale s průběhem akce i chováním papeže Františka nespokojení. Čekali víc. Je to vlastně pochopitelné: ačkoliv se možná jeden z nejliberálnějších papežů v historii církve snaží problém alespoň otevřít a nějak pojmenovat, je pochopitelně sám mezi několika mlýnskými kameny.

Konzervativní klika absolutně odmítá připustit, že by sexuální násilí bylo v katolické církvi nějak hlouběji zakořeněno, s čímž pak souvisí i velká neochota o prohřešcích vůbec mluvit. Klasické nazírání ve stylu „přiznat chybu by mohlo znamenat nevratné poškození celé naší svaté instituce“ sice na sebezpytující tradici pravdy v křesťanství zrovna dvakrát nelícuje, zato dokonale pasuje na sektářství a politickou prohnilost.

I proto se od papeže Františka čekalo víc. Jeho projev na čtyřdenním summitu ale moc pozitivních ohlasů nevzbudil, především proto, že jej mnozí vnímají jako bagatelizační.

Jiří Leschtina: Ochránce obětí sexuálního násilí rozjel web. Proč budí v církvi odpor?

• Upravit
• Smazat

Pouhé dva dny před vatikánským summitem, na němž papež František označil duchovní, zneužívající děti za nástroje satana, podepsal brněnský biskup Vojtěch Cirkle odvolání církevního soudce Jana Rozka.

Papež uvedl, že sexuální násilí na dětech a mladistvých se děje de facto všude, a že z hlediska církve je skandální především pro kombinaci s morální a etickou autoritou. Jsou tohle ale slova, která můžou komukoliv, kdo chápe závažnost zneužívání, stačit? Rozhodně ne. Zvlášť ve chvíli, kdy ze summitu nevzešly žádné dokumenty.

Vzhledem k tomu, co si přeživší museli přetrpět, se nejde divit jejich naštvanosti. Chtějí víc: jasné stanovisko, potrestání násilníků, empatickou a respektující debatu o tom, s čím vším zneužívání souvisí a jak mu církev samotná může aktivně čelit, záruky, že se to nebude opakovat. Nic z toho jim ale summit neposkytl.

Specificky hořký je pak náš, český kontext. I když i čeští přeživší se rozhodli promluvit, je debata o církevním zneužíváním u nás na samotném počátku. A přitom už má první „oběti“ – třeba soudce církevního soudu Jana Rozka, kterého brněnská diecéze exkomunikovala, protože založil stránku pro české přeživší.

Apolena Rychlíková|foto: Jan Bartoněk

Násilí, a to sexuální především, je však víc než cokoliv jiného aktem moci, nadřazenosti, síly. U kněží a věřících se tato dynamika rozvíjí od nepaměti, subordinace je tvrdě vepsaná do mechanismu fungování církve a nezmizí, dokud se celý tento mechanismus nedá do pohybu – směrem k vzájemnému respektu a menší nerovnosti uvnitř církve jako takové. O tom si ale v Česku – soudě podle výstupů lidí jako Duka nebo Jan Balík – můžeme nechat zdát.