Apolena Rychlíková: Rudé trenky jsou symbolem naší, ne Zemanovy ostudy
Bezpochyby to tehdy byla nejbizarnější podívaná v naší nedávné historii. Plápolající táborák někde v Jelením příkopu a kolem desítky novinářů a novinářek, čekající na českého prezidenta.
A pak to přišlo. Krátký projev a šup: obří rudé trenky, které v roce 2015 svou performativní akcí vyvěsil kolektiv Ztohoven na Pražském hradě místo standardy, shořely. Kdyby to nebylo trochu k pláči, bylo by to vlastně hodně k smíchu.
Mluvčí skupiny Ztohoven označil Miloše Zemana za provinčního dědka. Tropí diplomatické škody, myslí si
V sobotu 19. září zavlály na Pražském hradě obrovské rudé trenýrky. Nahradily prezidentskou standartu, která se ztratila. Za celou akcí stojí umělecká skupina Ztohoven.
Marketingově silná umělecká skupina tehdy doprovodila vyvěšení i prohlášením s básní, kde se o trenkách mluví tak, že jsou „rudé jako čínská vlajka“ a Ztohoven je popisovali jako symbol muže, který se nestydí za nic. V tom měli asi i pravdu. Ale skutečně si někdo myslí, že je dobrý nápad na Zemana apelovat zrovna z morálních pozic?
Z trenek se okamžitě stal symbol. Zemanova buranství, Zemanova komunismu, Zemanova alkoholismu. Jakoby tradice buranů a alkoholiků nebyla české politice vlastní. Jakoby zrovna tyto dvě vlastnosti byly tím nejhorším, co sebou Zeman přitáhl. Jakoby neexistovalo žádné politické „před Zemanem“, jakoby to nejnižší z naší politiky reprezentoval až on.
Ani výročí 50 let od okupace vojsky Varšavské smlouvy se neobešlo bez vyvěšování těchto trenek. Jenže jejich hodnota už dávno zdegenerovala. Stal se z nich prázdný symbol naší bezradnosti, který navíc Zeman ve svém aktu pálení dokázal přerámovat a posunout na úplně jinou rovinu.
Spalme rudé trenky
Znovu totiž dokázal, že je mistrem odvádění pozornosti a když zavelí, sešikují se novináři se všemi svými live streamy a foťáky a pustí do éteru úplně cokoliv, co si Zeman vymyslí. A jemu tak zbude víc času na opravdovou politiku, která lidi obalené v krustě záměrně vypouštěného hradního balastu, už nezajímá.
Skupina Ztohoven rozesílá části prezidentské standarty náhodně vybraným lidem
Kauza trenýrek na Hradě má další pokračování. Skupina Ztohoven zveřejnila projekt nazvaný Decentralizace moci. V jeho rámci avizuje, že rozesílá lidem části prezidentské standarty. Ta se při jejich předešlé akci „ztratila“. Informaci přinesl server Aktuálně.cz.
Co přesně chtějí ti, kteří rudé trenky neúnavně vyvěšují, říct, už nikdo ani pořádně neví. Zatímco voliči Zemana mají svůj svět jistý a vědí, proti čemu útočí a co hájí, my ostatní se zmůžeme jen na bezduché mávání červeným hadrem. Jenže tahle korida nemá na druhé straně žádného býka. Je to souboj, který vedeme jen se sebou. A v něm prohráváme.
Jak přesně píše Daniel Prokop pro Salon Práva v eseji o novém populismu, ponechat tento spor na kulturní rovině, kterou akcentují sami „noví populisté“ a liberálové, jim to jedí i s navijákem, je k ničemu. Tento populismus, jak trefně poznamenává Prokop, navíc existoval dávno před Zemanem, kdy se poplatnou rétorikou ostrakizovali chudí, opakovala se mantra o zásluhovosti, která z určitého typu lidí dělala lidi neplnohodnotné, normalizovaly se termíny jako „nepřizpůsobiví“ nebo „paraziti“ a ze strany současného „demokratického bloku“ zaznívalo povrchní vylučování a šikana slabých. Je navíc paradox, že v mnohém se naši rádoby demokrati se Zemanem stále shodnou. Tak jakápak opozice? Podobně se tak děje v celém veřejném prostoru. Je to laciné a je to k ničemu.
Srpen 1968 a celá 60. léta se odehrávala se pod vlajkou demokratického socialismu a reformního komunismu. Mnozí z těch, kdo dnes protestují proti Zemanovi s rudými trenkami v oknech, by to asi nechtěli slyšet, ale bylo to prostě tak.
Pokud chceme, aby taky někdy přišla doba „po Zemanovi“, musíme začít postupovat úplně jinak. Nenaskakovat prezidentovi na všechny falešné stopy, které sice zvenku působí skandálně a provokativně, vevnitř jsou ale jen zbytečné a nepodstatné. Agendu si určujme sami, hledejme alternativy, které mají vizi a pracují s právem na důstojný život každého člověka v naší společnosti, nechovejme se sami tak, jako se chová Zeman.
Jestli je v něčem připomínka roku 1968 opravdu silná, je to ve schopnosti nebývalé politické i společenské sebereflexe, která posouvá veřejnost k lepšímu. Tak už ji vykonejme taky a spalme ty rudé trenky, dokud je ještě nějaký čas.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
