Antarktida? Jako pohádka Anděl Páně, když odstraníte nábytek a všechny svaté, říká Lucie Výborná
Jedinou místností v domě, kde vydržím nic nedělat, je koupelna. Tam mám na okénku poezii. Některé básně umím nazpaměť a provází mě na cestách, říká moderátorka Lucie Výborná.
„Když vidím na horách náznak siluety anděla, hned mě napadne báseň od Skácela. Toho mám na poličce trvale. Je tam i knížka Ticho. Napsal ji Erling Kegge, dobrodruh, který pořádal polární výpravy. Protože jsem strávila měsíc v Antarktidě, byla jsem zvědavá, jak to vnímal on.“
I Lucie Výborná na horách píše. Básně do svého deníku. Ale jak říká, nikdo je nikdy neuvidí. Jak se jí líbila Antarktida?
V Antarktidě je mnoho odstínů bílé
„Nikdy jsem nic takového neviděla. Je to tam jako v pohádce Anděl Páně, kde uklidili nábytek a všechny svaté. Příroda umí mnoho odstínů bílé. My tam byli ve čtyřech v době polárního dne, kdy je slunce na obloze 24 hodin. Někdy se zamlží a to pak nevíte, jak jdete,“ zavzpomínala. „Když jsme došli na základnu, byla jsem nešťastná, že už je konec.“
Vzhůru na komín! Točila tu i rozhovor
Je členkou Svazu českých komínářů, kteří komíny nejen obdivují, ale i na ně lezou. „Ono to nemá viditelný účel, ale je odsud úžasný pohled. Například komínu bez ochozu se říká ubožák,“ přibližuje svět komínářů moderátorka, která na adrenalinových místech natočila i sérii rozhovorů. Jeden z nich i na komíně.
Nechala by svoji dceru dělat adrenalinové sporty? Jak se jí točil rozhovor v korunách borovice. A proč ji na horách hlídá drak?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
