Anička Slováčková o boji s rakovinou: Oholit si hlavu bylo osvobozující

Čtyři největší chemoterapie má usměvavá mladá žena za sebou. Dalších 12 menších ji ale ještě čeká. „Já chodím na Karlák, kde jsou všichni moc milí a usměvaví. Cítím se tam vlastně dobře, ale zvyknout se na to nedá. Večer před tím mám vždycky strach.“  Anička Slováčková si našla nádor už před čtyřmi roky – tehdy se ale jednalo o nezhoubnou formu. V říjnu 2019 jí zjistili nádor zhoubný. „Když jsem se to dozvěděla, tak jsem se nejdřív začala hystericky smát. Do kolen mě dostalo, když jsem začala přicházet o vlasy. Pomohlo mi, když jsem si hlavu oholila. Bylo to osvobozující. Ten pocit, když si člověk tahá z hlavy chomáče vlasů je strašný a máte dojem, že nad vámi ta nemoc vítězí. Já si je raději oholila, než aby mi je vzala nemoc. Ve finále ale na vlasech samozřejmě nezáleží a člověk si zvykne. Navíc mívám takové návaly, takže jsem ráda, že mám hlavu holou,“ směje se Anička.

Anička Slováčková i přes náročnou léčbu dál koncertuje, hraje a dělá zkrátka všechno, co miluje a co jí pomáhá nemoc překonávat. „Já vlastně nejvíc bojuji sama se sebou. Vím, že bych měla míň pracovat, ale zase na druhou stranu mi práce pomáhá. Ta nemoc má asi za úkol mě naučit, že nemusím všechno stíhat, že nemá smysl se pořád za něčím hnát,“ líčí zpěvačka, která o své nemoci otevřeně mluví i z osvětových důvodů. „Já chtěla o rakovině mluvit až po těch prvních chemoterapiích, ale novináři všechno vypátrali dřív, než jsem všechno dokázala sama vstřebat. Proto jsem o tom raději začala sama mluvit. Navíc tím třeba někomu pomůžu,“ říká Anička Slováčková s tím, že nejdůležitější je prevence. „Nechci, aby rakovina zastínila moje zpívání. Aby se o mně mluvilo jako o holce s rakovinou, která má slavné rodiče. Ale zase na druhou stranu, kdyby to, co říkám, třeba jen jednomu člověku pomohlo, tak ať si mi tak klidně říkají…“

Celý rozhovor si můžete poslechnout na novém audioportále mujRozhlas. Nezapomeňte se podívat také na videozáznam.