Andreas Pieralli: Itálii povede poprvé v historii žena. Nakloní Giorgia Meloniová zemi k neofašismu?
Předčasné parlamentní volby v Itálii skončily vítězně pro Giorgii Meloniovou, předsedkyny pravicové strany Bratři Itálie. Co stojí za úspěchem konzervativní političky? Kam se bude Itálie pod jejím vedením ubírat? A jsou namístě obavy z nástupu neofašismu? Italský publicista Andreas Pieralli v audiozáznamu ještě připomene průběh neúspěšné volební kampaně levice a vysvětlí, co vedlo ke konci oblíbeného politika Maria Draghiho.
„Hlavním důvodem jejího úspěchu je to, že se celou dobu držela v opozici a neudělala chybu jako třeba předseda strany Liga Severu Matteo Salvini, který rovněž vystupoval jako opoziční politik, později ale spolupracoval s Hnutím Pěti hvězd i s Mariem Draghim. A to mu voliči neodpustili,“ míní v pořadu Jak to vidí... italský publicista a novinář Andreas Pieralli.
Podle něj je také nutné připomenout, že Giorgia Meloniová je velmi dobrá rétorička. „Je velmi dobře jazykově vybavená. Je precizní, až puntíčkářská. A hlavně udělala za posledních 10 let velký kus práce, aby smazala pocit, že má něco společného s fašismem.“
Předávání vlády
K přeskupení hlasů v rámci pravicového bloku, kam patří ještě hnutí Vzhůru Itálie Silvia Berlusconiho, došlo podle Pieralliho i kvůli tomu, že se Salvini nedokázal přeorientovat. „Známe ho jako lídra zaměřeného na migraci a ochranu hranic. Téma, které rezonovalo v letech 2015 až 2017, má ale dnes jen omezený dosah.“
Čtěte také
Meloniová je oproti tomu zástupkyně velmi konzervativní strany. Zaměřuje se na tradiční hodnoty, konzervativní témata, jako je tradiční rodina či nepovolení sňatku homosexuálům. „Střet tohoto hodnotového a liberálního světa je dlouhodobý, ideologicky je z něj tedy možné pořád čerpat.“
Její pozice v čele země nicméně nebude jednoduchá. „Mario Draghi udělal obrovský kus práce. Podařilo se mu nastartovat proces získávání peněz z evropského Fondu národní obnovy. Přesto za sebou nechává zemi, která má obrovské problémy jak ekonomické, tak sociální,“ poukazuje Pieralli.
Navíc je to poprvé v republikánské historii země, kdy se volilo na podzim, těsně před schvalováním státního rozpočtu na příští rok. „A v tom bude Meloniová muset nutně spolupracovat s Draghim, aby byl přechod co nejlehčí.“
Nálepka neofašistky
Giorgia Meloniová, která paradoxně vyšla z velmi levicového prostředí, bude muset i nadále bojovat s již zmíněnou nálepkou novodobé fašistky. „Její strana Bratři Itálie má jednoznačné historické vazby s poválečným Italským sociálním hnutím, které shromažďovalo zbylé sympatizanty fašismu. Dokonce i symbol plamene, který původně odkazoval na plamen na hrobě Mussoliniho, zůstal.“
Proto Meloniová všemožně pracuje na tom, aby toto podezření a obavy od sebe odvrátila. „Mění rétoriku, zmírňuje radikální vize. Například v případě euroatlantismu se již řadu let profiluje jednoznačně jako spojenkyně Západu. Co se týče Ukrajiny, schvaluje protiruské sankce, schvaluje vojenskou pomoc Ukrajině...“
„Velmi dobře si je totiž vědoma toho, že spojovat se s protizápadními iliberálními silami je nebezpečné a že by to vyvolalo protireakce liberálního systému, který je mnohem silnější. Výměnou za to ale bude chtít mít v Itálii volnou ruku v otázce konzervativních hodnot. Tento ,obchod‘ bude jejím kompromisem vůči atlantickým a EU strukturám,“ uzavírá Andreas Pieralli.
Související
-
Meloniová vyhrála volby. ‚Neznamená to, že v Itálii zavládne neofašistický režim,‘ mírní vášně odborník
Italská politika zaznamená změny směřování. Mnohá prohlášení směrem k Bruselu byla ale v rovině předvolební rétoriky, upozorňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Martin Mejstřík.
-
Adam Černý: Kdo je teď nejvlivnějším Evropanem?
Německo má po 16 letech nového spolkového kancléře. Kdo ale nahradí Angelu Merkelovou v evropské politice?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.