Analytik: Izrael se k ukončení války v Gaze odmítá zavázat. I kdyby Hamás propustil všechna rukojmí

„Hlasování Knesetu naplno odhalilo záměr izraelského politického vedení, že od Středozemního moře až po řeku Jordán mají vládnout Židé, ať už přímo v samotném Izraeli nebo na okupovaných územích. Palestinské obyvatelstvo tam může zůstat, ale jen v druhořadém politickém postavení. A my se jen můžeme ptát, jaké to bude mít konsekvence, zda bude pokračovat okupace nebo přijde něco jiného,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček.

I přesto, že teroristický útok Hamásu zdiskreditoval palestinskou kauzu na desítky let dopředu, existují i v samotném Izraeli politické síly, které říkají, že je v zájmu Izraele vytvoření palestinského státu. „Jsou ale velmi marginalizované. Tento názor teď možná převažuje v OSN, ve Spojených státech a v Evropské unii. Izraelská veřejnost a izraelský politický establishment si to ale prostě nemyslí.“

Netanjahu mezi dvěma kameny

Ozbrojené složky Hamásu se Izraeli zatím nepodařilo rozdrtit, zároveň se mu ani nedaří dostat domů své rukojmí. V posledních dvou týdnech však došlo k několika událostem, které mohou podle Turečka situaci změnit. „Izrael podnikl masivní útok, jehož cílem byl jeden z hlavních strůjců ozbrojených teroristických aktivit proti izraelským zájmům. Pořád není jasné, zda byla akce úspěšná, pokud však ano, mohlo by jít o zlomový okamžik. O optimismu v izraelském vojenském establishmentu může svědčit návštěva premiéra Netanjahua v Rafahu,“ popisuje Tureček.

Čtěte také

iROZHLAS

Netanjahu: Fáze intenzivních bojů proti Hamásu se chýlí ke konci. To ale konec války v Gaze neznamená

Důležitou otázkou zůstává, kdo by převzal správu v Gaze, pokud by se podařilo v Izraeli paralyzovat hnutí Hamás. „Netanjahu na to odmítá už déle než půl roku odpovědět, a to i svým vlastním lidem. Samozřejmě je to otázka mezinárodní, politická, vojenská, kdy premiér jasně říká, že v Gaze nemůže vládnout palestinská samospráva. Zároveň však odmítá i různé mezinárodní síly.“

Roli hrají i vnitropolitické síly, které říkají, že Izrael by měl Gazu zcela zabrat, okupovat, a dokonce tam i obnovit židovské osady. „Židovský expanzivní nacionalismus je teď hodně na koni. Má své zastánce v parlamentu i ve vládě. Netanjahu je tak mezi dvěma kameny. Na jedné straně chce prosazovat rozumnou a schůdnou politiku, ke které potřebuje i arabské partnery, třeba Saúdskou Arábii a Egypt, ale také samozřejmě souhlas Spojených států, a na druhé straně je stále držen pod krkem židovským extremismem ve své vlastní vládě.“

Žádná cesta ven

Naděje na příměří v Pásmu Gazy tak pomalu hasne, i když to zprvu vypadalo nadějně. Hnutí Hamás po útoku na svého vojenského velitele cuklo a začíná se odklánět od toho, co bylo domluveno. Pořád ale obecně platí, že Hamás požaduje, aby součástí dohody bylo ukončení války.

„Izrael se však ke skončení války odmítá zavázat, i kdyby Hamás propustil všechny rukojmí. Popírá to i sám izraelský premiér. Jasně říká, že i po propuštění rukojmí bude Izrael válčit dál, dokud nebude Hamás zničen. Tento přístup však Hamásu nenabízí žádnou cestu ven, nic, proč by měl skutečně vážně, seriózně a okamžitě urychleně jednat. Rychlost je ale důležitá, protože se pořádně neví, jak to s rukojmími v Gaze je,“ uzavírá Břetislav Tureček.