Alpská bouře v Rudolfinu (recenze)

Šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Ondrej Lenárd oslavil 9. září sedmdesáté narozeniny. Při této příležitosti uspořádal Symfonický orchestr Českého rozhlasu gratulační koncert, který se konal v sobotu 13. října 2012 ve Dvořákově síni Rudolfina. Pod taktovkou Ondřeje Lenárda provedli pražští rozhlasoví symfonikové program složený ze dvou skladeb Richarda Strausse. (...)

V první půli koncertu zazářil mladý hobojista Lukáš Pavlíček, který dokázal, že je výraznou osobností nastupující generace českých hobojistů. Koncert pro hoboj a malý orchestr vznikl v roce 1945 z podnětu jednoho z amerických vojáků, hobojisty Johna de Lancie. Skladatel dokázal v maximální míře využít možností sólového nástroje a v pozdním věku vytvořil dílo, které patří k nejvyhledávanějším. Zvukově neustále přítomný sólový nástroj, i když ze strany skladatele bez mimořádných požadavků na hráčovu virtuozitu, rozehrál Lukáš Pavlíček v celé škále možností, které nabízel jeho proměnlivý a jasnou čistotou znějící tón. Vynikající technická připravenost a skvělá souhra s orchestrem učinily z provedení Straussova koncertu pravou lahůdku.

Skutečnou delikatesou však byla druhá půle večera, ve které zazněla Straussova Alpská symfonie. Vznikla v roce 1915 jako velkolepý obraz zdolávání alpského vrcholu a je skladatelovým nejpopisnějším programním dílem. (...) Rozhlasoví symfonikové se ukázali ve svých nejlepších barvách, jako by chtěli dokázat, nakolik si váží svého šéfdirigenta. Pod pevným a přesvědčivým vedením Ondřeje Lenárda předvedli, že Alpská symfonie není dílem ani lacině efektním a rozvleklým, ani banálním či nabubřele patetickým. Nebylo to popisné líčení horského prostředí, byl to brilantní koncert lidského ducha. Zejména je třeba zmínit dirigentovu schopnost přečíst tuto skladbu jakoby zevnitř. Lenárdova analytická schopnost se tu navíc potkala s muzikálností a bezprostřední odezvou jednotlivých hráčských skupin orchestru. Jeho pojetí bylo dokonale promyšlené a monumentální. Způsob, jakým dovedl vyvážit zvukovou barevnost skladby, prokázal, že to není jen hudební popis jednoho dne od rána do večera, ale obraz velké, naplno prožívané životní etapy. Vrcholnými okamžiky byly části Vodopády, Elégie a Bouřka. Závěr však vyzněl velmi pokorně jako výraz vděčnosti a úcty před mocí přírody.

Obdiv sice patří hlavně zvukové virtuozitě skladatele, ale Alpská symfonie je především koncertem pro symfonický orchestr, jehož jednotliví hráči a dirigent maximálně předvedli své umění. A za to se jim dostalo dlouhých ovací vestoje ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina.