Alexander Parkes. Zapomenutý otec umělé hmoty

Vědec se narodil 29. prosince 1813 v Birminghamu. Zprvu se zabýval zejména metalurgií, vylepšil proces galvanického pokovování a získal desítky patentů. Umělou hmotu objevil de facto náhodou. Při experimentech mísil přírodní materiály, třeba celulózu nebo kafr, s nejrůznějšími chemikáliemi. Po jednom pokusu mu jako odpad z odpařování zůstala podivná lepkavá hmota, která se po zahřátí dala dobře tvarovat, ale po zatuhnutí byla naopak velmi odolná.

První výrobky se lámaly a byly drahé

Parkes na jejím zdokonalování pracoval sedm let, než se s ní odvážil vyjít na veřejnost. Učinil tak na již zmíněné londýnské výstavě. Jenže výrobky z jeho umělé hmoty byly dost nedokonalé, snadno se lámaly a byly příliš drahé. Není divu, že po několika letech málem zkrachoval a firmu raději prodal svému společníkovi Danielu Spillovi. Ten pak hmotu přejmenoval na xylonite a nakonec na trhu uspěl. Musel však čelit velké konkurenci z Ameriky.

Tamější vynálezce John Wesley Hyatt se zprvu snažil najít dostupnější alternativu k drahé slonovině, z níž se vyráběly kulečníkové koule. Začal tam, kde Parkes s Spill skončili. Vylepšil vlastnosti umělé hmoty a začal ji prodávat pod názvem celuloid. A byl to velkolepý úspěch. Není divu, že ho Spill zažaloval za krádež patentu. Soudy se radily deset let a nakonec rozhodly šalamounsky – Spill i Hyatt mohli ve výrobě svých plastů pokračovat.

Zplodil 17 potomků se dvěma ženami

A Parkes? V laboratoři strávil zbytek života, ale dalšího podobně převratného vynálezu se už nedočkal. Naopak se dočkal sedmnácti potomků, které zplodil se dvěma manželkami. Zemřel v roce 1890 ve věku 76 let. Poslední odpočinek našel v Londýně, ale jeho hrob byl po necelých sto letech v tichosti zrušen.

V poslední době Parkesův odkaz znovu ožívá. V roce 2004 se na jeho někdejší továrně v Birminghamu objevila pamětní deska a jen o rok později jej Americká akademie plastů uvedla do své síně slávy.