Agastache anýzová vám na zahradu přivábí čmeláky a motýly, kvete až do zámrazu

Svými fialovými květy agastache anýzová (Agastache foeniculum) na první pohled připomíná levanduli, listy zase z paměti vyvolávají představu meduňky nebo hluchavky. Se zavázanýma očima jen podle vůně byste nejspíš určili mátu. A aby matení kolem této vysoké bylinky z čeledi hluchavkovitých nebylo málo, přestože ji známe spíš jako anýzovou, doslovný překlad z latiny je agastache fenyklová. Jen pro pořádek zbývá doplnit, že výslovnost [agastáš], se kterou se občas můžete setkat, je mylná, zůstaňte u [agastache].

Agastache anýzová pochází ze Severní Ameriky, indiáni si jí považovali jakožto léčivky. „Všimli si jejích dezinfekčních a antimykotických účinků, používali ji i v potních saunách, aby se léčili. Má chuť jako máta a fenykl dohromady a tyto silice napomáhají trávení a lepšímu dýchání, agastache je v tomto směru univerzální léčivkou,“ říká bylinkářka a farmářka Štěpánka Janoutová ze Sedlecka na Rokycansku. Bylinku doporučuje zařadit do jídelníčku a pitného režimu také v případě průjmového onemocnění a horečky.

Agastache má ráda slunce, mráz jí nevadí

Při správné péči vám agastache anýzová vydrží několik let. Mezi trvalkami působí dekorativně a hmyz ji přímo miluje, takže se vaše zahrada bude hemžit čmeláky, včelami a motýly. Rostlina kvete po celé léto až do zámrazu, na podzim po odkvětu ji ostříhejte. „Před zimními měsíci ji můžeme i přikrýt, při těžké a hlavně mokré zimě by nám mohla uhnít,“ doporučuje pěstitelka bylinu chránit, přestože je mrazuvzdorná.

Agastache anýzová potřebuje slunečné místo a propustnou půdu. „Jinak je nenáročná. Zálivku vyžaduje, jen než zakoření, pak si i v suchých dnech poradí převážně sama. Na začátku vegetace ji můžeme přihnojit, třeba přídavkem kompostu,“ dělí se o zkušenosti s pěstováním agastache anýzové Štěpánka Janoutová. Rostlina se množí semeny nebo řízkováním.

Se kterými škůdci se agastache anýzová může potýkat a co proti nim podniknout? Poslechněte si celý rozhovor.