Adolf Branald: Mám to neštěstí, že jsem epik…
Těmito slovy zahájil jeden z pořadů, které kdysi v rozhlase natočil, spisovatel Adolf Branald. Šlo o pořad z roku 1961, kdy bylo autorovi jedenapadesát let, kdy tedy byl – s ohledem na jeho dlouhou životní cestu – někde lehce za polovinou svého tvůrčího života. A přesto už tehdy vzpomínal se stopou nostalgie na svoje mládí. Branald vyrůstal totiž doslova na divadelních prknech.
Adolf Branald patřil k nejznámějším i nejoblíbenějším českým spisovatelům, jehož dlouhý život obsáhl téměř celé 20. století, dokonce i část století 21. Všechna jeho románová díla vycházejí z jeho bohatých osobních zkušeností, z velkého počtu profesí, jimž se v první polovině svého života věnoval. O dětských zážitcích tak úzce spojených s divadlem, vyprávěl Adolf Branald v několika svých knihách – v prvotině Stříbrná paruka, v románu Zlaté stíny a v knize Skřínka s líčidly, v níž líčí radosti a strasti života kočovných herců.
Šíře životních zkušeností a spektrum profesí, jimiž Adolf Branald ještě předtím,nežli se věnoval výhradně literární tvorbě, prošel, je pozoruhodná. Kromě toho, že byl hercem a později obchodním zástupcem olejářské firmy Speedwell, byl také po jistou dobu knihkupcem, bankovním úředníkem, tiskovým mluvčím prezidenta státních drah, vedoucím autodílny, redaktorem a – dokonce i pianistou.
Skutečnost, že Branaldovy knihy nejsou smyšlené fikce, ale tvůrčím způsobem zpracované osobní zážitky, platí o všech dílech – jsou jich téměř 4 desítky - , jež Branald napsal a vydal.Jen stručně a v titulech si některé připomeňme. Jednou z nejslavnějších se stal Dědeček automobil, který vyšel poprvé v roce 1955. Dále vzpomínky na mladá léta vlastního putování Vandrovali vandrovníci (1956)…
Román Zrození velkoměsta z konce 50. let byl zasvěcen další z velkých lásek spisovatele – našemu hlavnímu městu, Král železnic líčil vzestup a pád jednoho podnikatele, Kouzelné zrcadlo z roku 1961 je románem o malíři Cyrilu Boudovi; v druhé polovině 60. let vznikla později zfilmovaná Vizita, následoval Sentimentální průvodce po pražském nábřeží, Valčík z Lohengrina, Zlaté stíny, My od divadla, My od filmu, Báječní muži na okřídlených ořích, dvě knihy vzpomínek - Živé obrazy, Děkovačka bez pugétů… další a další, z posledních pak – Tichý společník z roku 2005 a Utajený kouzelník Vojtěch Kubašta z roku 2006.
Jaké lidské vlastnosti si spisovatel Branald nejvíce vážil? To prozradí ve zvukové ukázce z rozhovoru, který v Československém rozhlase vznikl v roce 1990, v době, kdy spisovatel slavil své 80. narozeniny.
Adolf Branald se narodil 4. října 1910 v Praze. Zde také 28. září 2008 zemřel.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
