Aby Češi zapomněli, že se vůbec chtěli bránit. Nacisté se snažili smazat všechny stopy po mobilizaci

16. září 2018

Před 80 lety, 23. září 1938 vyhlásila Československá republika kvůli bezprostřednímu ohrožení Německem všeobecnou mobilizaci a vstoupila do branné pohotovosti. Za 24 hodin se u většiny vojenských útvarů hlásily už tři čtvrtiny povolaných záložáků.

Vojáci začali ihned obsazovat bunkry, které se stavěly od roku 1936 a pak především po anšlusu Rakouska v březnu 1938.

Jeden z těchto bunkrů zůstal u Borovan na Českobudějovicku. „Je to objekt lehkého opevnění z roku 1936 a jedná se o jediný dochovaný bunkr tohoto typu na Budějovicku,“ říká publicista Jan Ciglbauer, který se zabývá válečnou historií.

Měli odstřelit most, jakmile se Němci přiblíží

V archivech je doložené, že ještě před mobilizací byla pro tento bunkr jako poplachová posádka určená trojice vojáků s jedním lehkým kulometem. „Za mobilizace jich tady potom pravděpodobně bylo víc. Díky tomu, že tento bunkr se v roce 1938 ocitl za hlavní linií moderních bunkrů, které byly dole u řeky, mohl tu linii krásně podporovat čelní palbou ze střílen,“ dodává Jan Ciglbauer.

Hlavní bod, který měl bunkr u Borovan chránit, byl most přes řeku Stropnici. „Ten byl i podminovaný a ženisté ho měli vyhodit do povětří, jakmile by se Němci přiblížili. Hned u mostu stál modernější bunkr a každých 200 metrů byl další. Na břehu se ještě táhla protipěchotní překážka z ostnatých drátů a mezi bunkry mohly být i zákopy pro další vojáky a další zbraně v terénu,“ popisuje historik.

Nicméně vojáků tu podle jeho slov nebylo tolik, kolik by bylo třeba. „Úsek deseti kilometrů připadal na pouhou jednu rotu. Sice za mobilizace byly roty značně přečíslené, mohly mít třeba 500 vojáků, ale to je pořád na deset kilometrů žalostně málo. A v německých plánech byl skutečně jeden z hlavních úderů veden sem do prostoru Borovan, kde se chtěli pokusit prorazit první linii,“ uvádí.

Až do dnešních dob bunkr přežil jen díky tomu, že stojí u železniční trati. „Všechny bunkry na území pozdějšího protektorátu se Němci rozhodli zlikvidovat. Odstřelovali je v létě 1939 z prostého důvodu – už tehdy počítali s útokem na Polsko a nevěděli, jak se okupované země zachovají. Hrozilo, že by Češi mohli při nějakém povstání bunkry využít. Tomu chtěli zabránit, a tak se do vypuknutí války snažili všechny bunkry zničit. Ušetřeny byly jenom ty, které z nějakého důvodu odstřelit nešlo, což bylo většinou u budov, mostů nebo u železnice jako tady,“ vysvětluje historik.

Několikrát do roka otevřený pro veřejnost

Objekt pak ještě donedávna patřil armádě. Ta ho před pár lety převedla do majetku města Borovany, které vlastní pozemek. Město dalo bunkr k dispozici Klubu vojenské historie Kallich za to, že jej udržuje a pořádá zde výstavy. Díky členům klubu je objekt upravený, má nový nátěr, obnovené bednění i nové pancéřové uzávěry střílen.

Redaktor Zdeněk Zajíček se vydal po stopách prvorepublikových bunkrů na Českobudějovicku

Uvnitř je základní vybavení, tedy například lopata, dvoumužná pila, sekyra a kryty střílen. Lidé tu ale mohou příležitostně vidět mnohem víc. „Několikrát do roka bunkr otevřeme a plně ho vybavíme jako za mobilizace v září 1938, kdy tu stáli vojáci prvního pěšího pluku Mistra Jana Husi,“ popisuje Jan Ciglbauer.

Pokud se vydáte z Borovan směrem k Ostrolovskému Újezdu, minete cestou pozůstatky dvou dalších bunkrů a u třetího můžete zastavit. „To je pořád ta stejná obranná linie. Teď po ní jdeme směrem na západ. Takhle se ta linie táhla podél celé republiky,“ ukazuje Jan Ciglbauer.

Bunkry u Ostrolovského Újezdu jsou zničené, ale alespoň dochované ve stavu po prvním odstřelu. To také není běžné. „Poté, co Němci objekty odstřelili, začali ještě z trosek těžit všechny kovové části, tedy střílny a hlavně armatury. Z takových bunkrů dnes zbyly jenom jámy s betonovou drtí,“ vysvětluje Jan Ciglbauer.

U Nové Bystřice můžete vlézt do bunkrů, takzvaných řopíků. Je tu i stejný kulomet jako v roce 1938

Několik bunkrů, takzvaných řopíků, se nachází mezi obcí Klášter a hradem Landštejn nedalekoho Nové Bystřice na Jindřichohradecku

Kousek za Novou Bystřicí na Jindřichohradecku zůstalo hraniční opevnění z první republiky. Stará se o něj Muzeum čs. opevnění Klášter. Zájemcům umožňuje podívat se přímo do bunkrů, které jsou vybavené stejně jako v dobách bojů.

Když Němci v létě 1939 bunkry ničili, používali sedmdesátikilogramové nálože, které dávali dovnitř do navrtaných rohů. „Ten bunkr opravdu vydržel hodně, ale zase to nebylo tak úplně složité. Naši stavitelé a vojáci totiž už při projektování počítali s tím, že se při ustupování budou opuštěné bunkry ničit, aby nepadly do rukou nepřítele. Stavělo se tedy tak, že armatury v betonu nebyly mezi sebou navzájem provázané, aby bunkr šel zevnitř rozvalit. Byl tedy vlastně stavěn na odolnost tlaku zvenku, ale ne tlaku zevnitř,“ prozrazuje Jan Ciglbauer.

Pozdější ničení trosek bunkrů nacisty mělo ještě jeden důvod – aby Češi zapomněli, že se vůbec chtěli bránit.

Po stopách bunkrů a výročí mobilizace 1938 se vydal magazín Vltavín. Dále pořad připomíná vznik nové školy v Chýnově, která byla vysvěcena 11. září 1898 a nabízí další díl archivního rozhlasového putování Vladimíra Kováříka, Miloslava Malého a Milana Navrátila z Písku.

Spustit audio

Související