Velekněz Samaritánů zemřel
Velekněz Elazar zemřel. Tato zpráva přišla počátkem února z oblasti posvátné hory Gerizim. S bližší informací o tom, o jaké části světa je řeč a které náboženství ztratilo svého vůdce, přichází Jan Fingerland.
Pokud dnes zazní pojem Samaritán, pak se téměř výhradně jedná o zmínku v souvislosti s Novým zákonem. Nejznámější je samozřejmě Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi z Lukášova evangelia, jenž se měl v příběhu zachovat lépe nežli kněz nebo levita, když se na rozdíl od nich postaral o neznámého muže. Jako Samaritáni se dnes označují také nejrůznější dobročinné organizace po celém světě.
Komunita samaritánů však dosud existuje, i když už čítá jen asi sedm set osob. Právě před několika dny toto společenství přišlo o svého vůdce, když zemřel její velekněz Elazar ben Cedaka ben Jiccchak. Podle samaritánského názoru to byl 131. nástupce biblického velekněze Árona. Velekněz Elazar se narodil v roce 1927, a na jeho místo nyní nastoupil jeho bratranec Aharon Ben Av Chisda Kohen.
Dějiny Samaritánů sahají minimálně do 3. či 4. století před naším letopočtem, oni sami se vidí jako ještě starší náboženství. Podle jejich názoru jsou jedinými pravými dědici biblických Izraelitů, a jen oni jsou skutečnými pokračovateli v Mojžíšově náboženství. K oddělení samaritánství a judaismu prý došlo v době, kdy se kolem pátého století před naším letopočtem vrátili židé z babylonského vyhnanství, a podle Samaritánů už nepraktikovali čisté biblické náboženství.
Mezi Samaritány a židy nepanovaly vždy ve starověku dobré vztahy. Pravděpodobně právě proto Ježíš ve svém podobenství použil postavu Samaritána. Samaritánská komunita v oblasti Svaté země žila po více než dva tisíce let vedle židů, a později i křesťanů a nakonec i muslimů. Samaritánů byly kdysi možná až stovky tisíc, ale zejména ve středověku byli vystaveni útlaku a nuceným konverzím k islámu. Do dnešního dne přežily jen dvě samaritánské komunity, jedna na území Izraele v oblasti Holonu, a druhá na západním břehu, nedaleko palestinského Nábulusu, jenž je čtenářům Bible znám jako Šekem.
Samaritáni jsou tedy jedním z malých náboženství Svaté země, ale i politicky mají zvláštní postavení, protože ti, kteří žijí v Holonu, mluví hebrejsky a jsou integrováni do Izraelské společnost, zatímco ti z oblasti Nábulusu komunikují i arabsky a posílají své děti do palestinských škol. Zvláštní rozdvojenost samaritánského postavení ilustruje i skutečnost, že se zemřelým veleknězem Elazarem se přišel rozloučit jak palestinský guvernér nábuluské oblasti, tak i zástupce izraelské civilní správy této části Západního břehu.
