Americký zachránce Židů Varian Fry

Informuje o pozoruhodném životě amerického publicisty Variana Mackey Frye, žijícího v letech 1907 až 67, který vstoupil do dějin jako zachránce Židů ve Francii během druhé světové války. Lze jej směle srovnávat s Oskarem Schindlerem, který v době Třetí říše zachránil v Polsku životy více než tisíce Židů a který obdobně jako Fry zemřel v zapomnění. Jejich činy byly zhodnoceny teprve v devadesátých letech minulého století. Schindler se stal světoznámým zejména po roce 1993 filmem Schindlerův seznam, který vyzdvihl jeho odvahu nasadit život na záchranu pronásledovaných. Případ Frye je obdobný, když se mu ale za jiných okolností podařilo zachránit životy více než dvojnásobnému počtu Židů žijících ve Francii, mezi nimi četných politiků a umělců jako byl Lion Feuchtwanger nebo Heinrich Mann. Berlínská výstava ukazuje na historických dokumentech, fotografiích a výpovědích zachránců a zachráněných o Fryových zásluhách.

Po obsazení Francie německou armádou vznikla ve Spojených státech organizace Emergency Rescue Committee s cílem umožnit vycestování odpůrců nacismu do USA Založila ji v New Yorku skupina dvou set vědců a umělců, aby zachránila především osoby, které se ocitly na seznamech odpůrců Hitlerova režimu a židovské intelektuály, z nichž řada hledala azyl ve Francii. V červnu 1940 se americká vláda rozhodla umožnit volný přístup těmto osobám ohroženým německou okupací do země a vydala pro ně 200 víz. K zajištění této akce byl vyslán mladý novinář ovládající plynně francouzštinu Varian Fry do Marseille, kde bylo shromážděno nejvíce těchto ohrožených osob. Tento absolvent Harvardské univerzity byl dopisovatelem amerického časopisu The Living Age. Navštívil v roce 1935 Berlín, kde byl osobně svědkem pronásledování Židů nacisty. Těmito zkušenostmi byl tak otřesen, že začal proti nim pracovat. V roce 1938 promoval na Columbia Univerzitě v New Yorku, kde po dvě léta psal knihy Společnosti pro zahraniční politiku. Když se rozhlásila v jihofrancouzském přístavním městě jeho přítomnost, obrátilo se na něj daleko více osob s prosbou o pomoc, než umožňoval počet amerických víz. Sestavil proto malou skupinu dobrovolníků, kteří se ukryli před vichystickými úřady a ti pak pomáhali přes Pyreneje převádět uprchlíky do neutrálního Portugalska, což se podařilo ve více než dvou tisících případů. Dalším se podařilo vycestovat na lodi z Marseille do francouzské kolonie Martinique a odtud obdobně jako z Portugalska odjet do Spojených států.

Převádění se Fry osobně účastnil a na jedné fotografii je zaznamenán, jak stojí na francouzsko-španělské hranici a v rukách drží dokumenty pro vycestování a finanční prostředky pro shromážděné uprchlíky. Pracoval často na vlastní pěst, organizoval úkryty, peníze pro podplácení a vybudoval ilegální uprchlickou síť. Při získávání víz mu pomohla i manželka amerického prezidenta Roosevelta, která vládní úřady vystavila tlaku na jejich vydání. Nepodařilo se však úspěšně vyřešit všechny útěky a jeden z padělatelů výjezdních dokumentů Bill Spira byl dokonce zrazen a odvlečen do Terezína, kde se však v zbědovaném stavu naštěstí dožil v roce 1945 osvobození.

Fryova činnost se nedala trvale utajit a americké velvyslanectví u vichystické vlády a i tamní režim se snažily jeho snahám zabránit. V prosinci 1940 byl dokonce přechodně zatčen, ale po propuštění ještě dalších třináct měsíců pokračoval ve své záchranné misi. Nakonec v srpnu 1941 na upozornění americké ambasády byl francouzskou policií zatčen a vypovězen do Spojených států. Po svém návratu se věnoval Fry hnutím pro lidská práva, stal se členem Mezinárodní ligy pro lidská práva a vstoupil do založené Liberální strany. Již v roce 1942 uveřejnil článek Masakr Židů v Evropě. V letech 1943 až 46 byl ředitelem pro mezinárodní otázky Americké dělnické konference a poté zastával vedoucí funkce v řadě organizací, mimo jiné v americkém Filmovém konzilu a Ornitologické unii. V roce 1945 uveřejnil pak knihu Vycestování na žádost popisující svou činnost ve Francii během války. Již před tím kritizoval v této souvislosti americkou přistěhovaleckou politiku, kterou demonstroval na osudech evropských židů.

V úmrtním Fryově roce 1967 francouzská vláda ocenila jeho hrdinskou činnost v boji za svobodu a zařadila ho mezi členy Čestné legie. Pak zapadlo jeho jméno téměř do zapomenutí nebýt zveřejnění knihy jedné z jeho pomocnic Goldové Crossoards Marseilles 1940 třináct let po jeho smrti. Teprve tehdy byl postaven na úroveň Schindlera a jako jediný americký občan by přijat vedle Raula Wallenberga jako Spravedlivý mezi národy do památníku holocaustu v Yad Vashem. 1. ledna 1998 obdržel vysoké izraelské ocenění Commemorative Citizenship of the State of Israel. Před americkým konzulátem v Marseille bylo tamní náměstí pojmenováno Place Varian Fry a jedna z ulic ústících do berlínského postupimského areálu Varian-Fry-Strasse. Němečtí a irští režiséři natočili dva dokumentární filmy a Barbra Streisandová v dramatické formě v roce 2001 ve spolupráci s Williamem Hurtem a Julií Ormondovou natočila televizní film Varians War. Příští rok bude uveden dokumentární film Pierra Sauvage o Fryově činnosti v Marseille během války. Bylo by jistě zajímavé seznámit s těmito dokumenty i českého diváka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .