35. S rebely se nevyjednává aneb Deutschböhmen se bouří
Československo balancovalo v prvních měsících své existence na hraně občanské války. Čeští Němci se dožadovali práva na sebeurčení a chtěli se připojit k Německému Rakousku. V pohraničí vytvořili separatistické provincie, ve kterých budovali paramilitantní lidobranu. Nejvýznamnější z těchto provincií nesla název Deutschböhmen. Vedl ji ultranacionalistický politik Rudolf Lodgman von Auen.
Československá politická reprezentace se s těmito požadavky nehodlala smířit. Po neúspěšných jednáních a politicky motivované snaze zlepšit přísun potravin do německých provincií, jejichž zásobovací systém kolaboval, se vláda rozhodla pro vojenský zásah. V listopadu a prosinci 1918 obsadila armáda sporná území, a to většinou bez boje. Přesto ale na některých místech umírali lidé. Vláda se poté snažila situaci uklidnit. Členům německé lidobrany například slíbila beztrestnost.
Kupujte na Radioteka.cz
Situace se však nedlouho poté tragicky vyostřila. Čeští Němci se chtěli zúčastnit voleb do německorakouského parlamentu, ale československý stát jim to zakázal. Pohraničí 4. března 1919 zaplavila vlna demonstrací, které přerostly v násilné střety. Československé ozbrojené složky tehdy na některých místech začaly do davu střílet. Výsledkem byly desítky mrtvých. Nejvíce obětí si vyžádaly incidenty v Kadani a Šternberku.
Z ulic do parlamentu
Událost poskytla německým nacionalistům vítané mučedníky, situace se však po tomto krveprolití přece jen začala uklidňovat. Územní celistvost Československa – včetně pohraničí většinově osídleného německy hovořícím obyvatelstvem – byla na mezinárodní úrovni definitivně potvrzena Saintgermainskou smlouvou z 10. září 1919.
Zároveň v Československé republice začaly vznikat německé politické strany, které tak uznávaly její existenci. Ve volbách roku 1920 získaly přes 25 % hlasů, ale skončily v opozici a nadále proklamovaly boj za sebeurčení českých Němců. Jednalo se však o výrazný pokrok, neboť se tento boj přesunul na parlamentní půdu a byl veden demokraticky zvolenými stranami.
Vedoucí projektu: Ondřej Nováček
Kreativní producentka a dramaturgyně: Kateřina Rathouská
Použitá literatura:
- Beneš, Edvard: Demokracie dnes a zítra. Čin, Praha 1946.
- Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918–1938). Díl První. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). Libri, Praha 2017.
- Soukup, František: 28. říjen 1918. Předpoklady a vývoj našeho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa. Díl II. Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství – Orbis, Praha 1928.
- Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna (stenoprotokoly z jednání obou komor Národního shromáždění Republiky Československé).
- Vznik Československa. Provincie Deutschböhmen. Edd. Jakubec, Pavel – Pažout, Jaroslav. Státní oblastí archiv v Litoměřicích – Technická univerzita v Liberci – Scriptorium, Litoměřice – Liberec – Praha 2019, kde studie Davida Hubeného a Jana Kouřimského (Provincie Deutschböhmen pohledem centrálních československých úřadů, s. 41–56; Poznámky k vojenské eliminaci provincie Deutschböhmen, s. 57–68), Miloslavy Melenové (Provincie Deutschböhmen a město Liberec, s. 71–86), Helmuta Demattia (Politická koncepce Rudolfa Lodgmana jako zemského hejtmana provincie Deutschböhmen a představitele Němců v meziválečném Československu, s. 121–136) a Vojtěcha Kesslera („Naší vlasti nadejde nové jaro!“ Čtvrtý březen v sudetoněmeckém kalendáři, s. 167–176).
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
