20. Cajdrnožky i bardámy aneb Prostituce za první republiky

Abychom pochopili, jak se za první republiky změnil život prostitutek, musíme se vrátit do doby Rakouska-Uherska. Od 50. let 19. století byly přijímány zákony, které se snažily zamezit šíření pohlavních nemocí. Nevěstky se musely dvakrát týdně podrobovat zdravotním prohlídkám. Nemajetné ženy měly dokonce prohlídku zdarma.

Aby se zlepšila evidence prostitutek, dostávaly od roku 1860 zdravotní knížky, jejichž vydávání umožnil nový živnostenský řád. V rámci reglementace (tedy regulace prostituce) se objevila snaha soustředit sexuální služby do nevěstinců.

Konec nevěstinců

V období první republiky však převážilo tzv. abolicionistické hnutí, které se proti těmto regulacím stavělo. Mělo představu, že zákony, které byly dříve přijaty, jen napomáhají šíření chorob. A tak byl v červenci 1922 schválen zákon s názvem O potírání pohlavních nemocí. Zrušil dosavadní regulace prostituce a zakázal zřizování a vedení nevěstinců. Provozování veřejného domu mělo být trestáno jako kuplířství.

Čtěte také

Tonka a Jack Rozparovač. Symbolický osud jedné prostitutky u nás na přelomu století

Pouliční prostituci zákon nijak neomezoval, ale zcela ji vymkl státní kontrole. Ženy ještě více než předtím hledaly své zákazníky na ulici. To, proti čemu měl zákon bojovat především, tedy proti pohlavním chorobám, nevymizelo, naopak se situace postupně zhoršovala. Ženy se sice mohly dobrovolně nechat vyšetřit, ale ve velkém toho nevyužívaly. Navíc chyběly ordinace, na které by se mohly obrátit.

Ihned po zavedení zákona se ukázaly jeho nedostatky. I když byly veřejné domy zrušeny, někteří jejich majitelé byli prozíraví a přeměnili nevěstinec na kavárnu, vinárnu či bar, kde se i nadále dala sehnat dámská společnost. Některé se také proměnily v hodinové hotely. A prostituce, i když už nelegální, bujela dál.