Zábava je blbec, na kterého si člověk musí dávat pozor, aby ho neovládl, říká Jan Burian

Na umění má Jan Burian svůj názor a tvrdí, že hudba, která se dnes vysílá v médiích, není umělecká tvorba. „To je vycpávka mezi zprávami nebo reklamou. To, kde se vyzpíváte z toho, co vás trápí, se odehrává jinde.“ Zábava podle něj vraždí veškerou kulturu.

„Zábava je blbec, na kterého se člověk musí dávat pozor, aby ho neovládl. Aby si nemyslel, že se po zbytek života bude jen bavit. Stačí, aby se televize držela principu veřejnoprávnosti. My chceme moudrost, informace a nové obzory. Za to by člověk šel do ohně.“

Baví mě zkoušet

Jeho album Jiná doba ukazuje, co je možné udělat s klasickou písničkou, když si s ní člověk hraje. „Můžete něco, co jste dřív nemohli. Já se naučil nahrávat doma v posteli,“ komentuje současné technické vymoženosti, kdy je možné nahrávat do mobilu.

„Mě nebaví, když někdo nadává na novou dobu a vlastně jí nerozumí. Je jednodušší odsoudit všechno nové a nic nezkusit. Mě baví zkoušet.“ Potvrzuje i to i jeho poslední dvojalbum Jihotaje, na kterém přizval ke spolupráci skupinu Bizarre Band.

„Bál jsem se, že mi řeknou ne. Dali jsme se dohromady a udělali si totální svobodu. Řekl jsem jim, aby si vzali cokoli z mých písní a zaranžovali si to. Že nechci doprovodnou skupinu, ale dialog. A ty moje písničky znějí v novém kabátě úplně jinak,“ pochvaluje si.

Osamělost hudebního běžce

Jak říká, hraje pořád to samé. „Nezměnil jsem repertoár. Vyřadil jsem jen 4–5 písní, které byly opravdu závislé na tehdejší době.“ Při tvorbě nedělá kompromisy, a proto je členem volného sdružení Osamělí písničkáři.

„To není vyčlenění se ze společnosti. To je osamělost, kterou člověk prožívá, když pracuje,“ vysvětluje. „Jsou to lidi, kteří si sami píšou písničky a sami nesou kůži na trh. Nedělají to na kšeft, protože nechtějí dělat kompromisy. Jejich odpovědnost je jediná osamělost, která v tom je.“

Jan Burian v Divadle Archa|foto: Tomáš Vodňanský