Stanislav Motl: Baví mě potlačovat strach. Vždy říkám, co se má stát, to se stane

25. leden 2012

Kdo by neznal jméno Stanislav Motl? Autor, posluchači Dvojky ČRo velmi oblíbeného pořadu Stopy, fakta, tajemství, byl našim středečním (25. ledna) předpoledním hostem.

"Stopy, fakta, tajemství, ..." mají už 100 dílů
Stanislav Motl je ve svém hledání pravdy a podle svých slov naprostý solitér. „Mnoho lidí mi nabízelo pomoc s pátráním, ale já v tom mám už takový systém, který nejde předat. Vypěstoval jsem si jej léty a můj mozek již dokáže pracovat úplně jinak.“ Jedinou výjimkou je náš pořad Stopy, fakta, tajemství, … na kterém pracuje celkem pět kolegů, pod vedením Vlada Príkazského. „Pořad se vysílá každý týden a bez nich bych si ani neškrtl,“ řekl Stanislav Motl. Původně to mělo být 20 dílů, tento víkend budeme vysílat ale již neuvěřitelnou 100. K dotazům a námětům našich posluchačů ale dodává: „Návrhů na reportáž chodí v poslední době strašně hodně. Většina lidí píše, že ví, kde jsou zakopaní Němci z roku 1945 apod. Ale já se chci všem omluvit, chci se věnovat hlavně válečným zločincům. Chci toto téma dotáhnout. Německým vojákům se dnes u nás věnuje hodně novinářů.“

Stopy, fakta, tajemství ...

Archivy mají svou zvláštní vůni
Jeho velkou radostí je bádání v archivech, a to již od útlého dětství. „Jeden můj kamarád dokonce říká: *Podívejte se na Motla v archivu a uvidíte radost jako u dítěte, které si na písku staví svou bábovičku.* Je to pro mě opravdu úžasný svět, nikdo tam není, nikdo na mě nemluví. Už když jsem byl v archivu poprvé, tak jsem se zamiloval do té zvláštní vůně. A to mi zůstalo.“ Baví jej také hodně složitá orientace v jednotlivých archiváliích a v jazycích, které zde najde. Hodně jich umí, ale jsou dokumenty, které ještě nedokázal rozluštit. „Archiválie jsou ale velmi často poničené, často je musím dešifrovat, koukat přes lupu co tam je apod.“

Odhalil 15 vrahů
„Čím jsem starší, tím víc k tomu mému bádání přistupuje i psychologie. Často, před odhalením nového zločince, noc předtím nespím a přemýšlím. Říkám si, že to jsou už 60 let staré události. Odhalil jsem celkem 15 nacistických zločinců, musím ale dodat, že mě zajímají jen vrahové, tedy lidé, kteří někoho zabili nebo mučili. Překvapil mě ale jen jeden, Rudolf Malík, který musel s nacisty střílet do lidí. Bylo mu tehdy 17 let a následujícího dne válka skončila. Ten jediný měl špatné svědomí a vlastně mu asi touto zpovědí odlehlo. Dalších 14 zločinců se ale tvářilo velmi arogantně a já si uvědomil, že vlastně nemají svědomí a mají sami v sobě tyto činy vysvětleny. Ti ostatní tady už tady asi nejsou. Je všeobecně známo, že trápení zkracuje život. Je zajímavé, že tito lidé, když jsem s nimi mluvil, byli většinou plní zdraví, a to i ve svých 90. letech. Víte, dnes je doba, že někteří z těchto lidí mají pocit satisfakce. Jejich zločiny jsou promlčeny a když spolu hovoříme, tak se vlastně jen chlubí, což je špatně.“

Nejsem lovcem nacistů
S. Motl dodal, že mu ani tak nejde o to, aby se nacistický zločinec dostal do vězení, když jsme to nedokázali za 30 let, tak to prý už nechce. To, co chce, je skutečnost, aby o tom lidé věděli. „To je můj úkol. Nejsem lovcem nacistů. Jediný člověk, který byl opravdovým lovcem, byl Simon Wiesenthal.“ Prý znal naše poměry velmi dobře, uměl česky, byl prý více nesmlouvanější, než S. Motl a hodně toho dokázal. „Když jsem se s ním setkal, tak mi řekl: *Stando, když tak sleduju vaši práci, tak vy budete oceněn buď jen v zahraničí, nebo až po své smrti. Vás tady nikdo nebude mít moc rád.* A asi se mi to už plní.“

Tajemství Lídy Baarové
Z množství historek, kterými S. Motl doslova hýří, vybereme jen jednu, která se týkala Lídy Baarové. Jak všichni vědí, byla to skvělá herečka, ale také milenka německého ministra propagandy Josepha Goebbelse. S. Motl byl prý prvním novinářem, který se jí na to neptal. „Asi po měsíci, kdy jsme se už dobře znali, se mi s tím svěřila a právě tato skutečnost mi u ní otevřela dveře. Samozřejmě, že jsem se musel hodně krotit, abych tuto otázku nepoložil, ale něco mi říkalo, ať to nedělám. Nakonec jsem bádal v jejích dokumentech, ale musel jsem slíbit, že to, co najdu, zveřejním až po její smrti, což se také stalo. V jejím životě jsem našel dvě, tři skutečnosti, které jsou tak kruté, že je nemohu nikdy zveřejnit a asi s tím i umřu. Mohu snad jen naznačit, že pro L. Baarovou bylo její věznění na Pankráci vysvobozením, neboť zažila něco mnohem hroznějšího.“

Tři životní normy S. Motla
A co S. Motl dělá proto, aby se u takovéto práce tzv. nezbláznil? „Platí na to tři věci: celý život se vzdělávat, mít vnitřní korektiv a pak se musíte pohybovat mezi lidmi, kteří vás udrží. Já mám hodně bohatý osobní život a kolem sebe hodně kvalitních lidí, kteří mě nikdy nezklamali a naopak podrželi. Tyto tři věci mě udržují, abych se nezbláznil.“
A co strach? „Strach, ten mám pořád, ale baví mě jej překonávat. Strach musíte nějakým způsobem potlačovat a já si vždy říkám, co se má stát, to se stane.“

Ale poslechněte si celý rozhovor s Martinou Kociánovou, opravdu je velmi zajímavý.
(Zvukový záznam najdete na začátku tohoto článku.)

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.