Skálopevně. Dokument o Jaroslavu Skálovi a jeho průlomové léčbě alkoholismu
Byl tvrdý jako skála. Nejen na své pacienty, ale především sám k sobě. Založil první alkoholní oddělení u nás. První záchytná stanice byla objevem pro celý svět.
Jaroslav Skála se narodil 25. května roku 1916 v Plzni. Poté, co vystudoval Institut pro tělesnou výchovu a sport a také lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, nastoupil na psychiatrickou kliniku v Praze.
Dvě osudové nabídky
Protože byl výborně jazykově vybavený, dostal 14 dnů nato nabídku zúčastnit se první poválečné konference o alkoholismu. Konference, která se konala v září 1946 v Bruselu, následně ovlivnila celý jeho soukromý i profesní život.
Čtěte také
Za další dva roky dostává druhou šťastnou nabídku. Své závislé pacienty může přestěhovat z psychiatrické kliniky do Apolináře, kde zakládá První alkoholní oddělení. V roce 1948 tak Jaroslav Skála jako první oddělil závislost na alkoholu od ostatních psychických nemocí. A s ním i začala moderní léčba závislostí.
Terapie zvracením
Dále jako první u nás začal v roce 1950 používat Antabus – lék zvyšující citlivost organismu na alkohol. Ten slouží jako pojistka pro lidi, kteří se rozhodnout nepít alkohol. Antabus využívá procesů oxidace alkoholu v těle. Člověku je po jeho požití neskutečně špatně.
V rámci léčby zavedl i tzv. „blinkačky“. Averzivní terapii na principu negativního podmiňování, kdy pacienti dostali injekci Emetinu, který následně vyvolal pocit na zvracení.
Světový objev – záchytka
První alkoholní oddělení nebylo to jediné, co Skála založil. V roce 1951 se svojí celoživotní družkou Arnoštkou Maťovou zakládá první záchytnou stanici, Skálův objev pro celý svět.
Když zachycení vystřízlivěli, dostali pozvánku na informativní přednášku, kde se mohli dozvědět víc o nemoci, o nebezpečí, do kterého se řítili, a o možnostech, co s tím dělat.
Další z jeho úžasných počinů byl, když v roce 2001 zakládá spolu s docentem Jiřím Růžičkou Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, která vychovává budoucí psychoterapeuty.
Nebude to pacientům vadit?
Celý život po jeho boku stála Arnoštka Maťová, které přátelé a kamarádi neřeknou jinak než „Maťka“. Maťka dokonce sama přiměla Skálu k úplné abstinenci.
Po jednom z nemocničních večírků byl ze Skály ráno cítit alkohol a mladá asistentka tehdy pravila: „A pane profesore, nemyslíte si, že to nebude pacientům vadit, když je z vás cítit alkohol?“
Skála byl ze začátku zaskočený drsnou upřímností. Nicméně po týdnu se rozhodl k úplné abstinenci, která mu vydržela do konce života. Zemřel 26. listopadu 2007 v Praze.
Související
-
Můj táta alkoholik. Autentické svědectví v absolventském dokumentu studenta JAMU
Hlavním hrdinou je můj táta, který už několik let vede válku se svou závislostí. Finální bitvu musí vyhrát každý sám. Kdo se ale nebojí promluvit, může pomoct dalším.
-
Můj táta pije a já se za něj léčím
„Zaplaťpánbůh za každého člověka, který měl problém s alkoholem a který se dostane na pevnou půdu,“ povzdechl si v jednom z posledních rozhovorů docent Jaroslav Skála.
-
Kateřina Catjhamlová: Pití hrozí osamělým, ženám na mateřské i věčným dietářkám
Každá desátá žena má problémy s alkoholem. Kdy je pití alkoholu bezpečné, a kdy už se dá hovořit o alkoholismu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
