Pro Leška Semelku byla nejdůležitější éra v Blue Effectu. „Hrát s Radimem Hladíkem bylo něco!“

16. květen 2020

„Kamarádi chodili hrát fotbal a já musel do hudební školy.“ To bylo jeho dětství v Litvínově. Hodiny klavíru a violoncella ho nebavily. Zvrat přišel s příchodem Beatles. 

Z Litvínova utekl Lešek Semelka v roce 1968 do Prahy. „Neměl jsem kde bydlet, bylo krásné počasí, tak jsem přespával v parcích. Navštěvoval jsem různé hudební kluby a postupně se dostal přes konkurz na místo varhaníka do skupiny Cardinals.“

„A pak už to šlo dál. Nejvíc pro mě znamenala éra v Blue Effectu s Radimem Hladíkem. Období, kdy jsme natočili album Svět hledačů. Hrát s Hladíkem, to bylo něco,“ přiznává Semelka v pořadu Moje Hvězdy.

Sportovci vozili muziku

Z domácí hudby ho ovlivnil Semafor a největším vzorem byl Waldemar Matuška. S tou zahraniční byl ale problém. „Tehdy jsme byli odkázaní hlavně na kamarády z řad sportovců, kteří jezdili na západ a vozili desky.“

„Například Franta Veselý ze Slávie byl velký fanda muziky. Já si desky nahrával na magnetofon, pak jsme to poslouchali a hledali ty správné zvuky. Tak jsem poprvé slyšel například Pink Floyd, Yes a Genesis.“

Hudba není práce, ale zábava

Po malé mozkové příhodě se hudebník odstěhoval na venkov. „Se ženou jsme si na ten klid zvykli.“ Dopoledne se věnuje hospodářství. „Zastávám názor, že odpoledne už se nemá pracovat. Jedinou výjimkou je večer na koncertě. To není práce, ale zábava.“

Lešek Semelka teď vystupuje na sólových koncertech, v muzikálu Kleopatra a chystá se na Tři mušketýry v Brně.

Kdo byl jeho nejlepším spolupracovníkem? Ctí kytaru, přestože je hráčem na klávesové nástroje? Co mu dělá radost?

Spustit audio

Související