Přepis pořadu Jak to vidí - 23.1.

23. leden 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byla herečka Táňa Fischerová. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Táňa Fischerová

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem je dnes herečka Táňa Fischerová. Přeji vám dobrý den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A my se v úvodu našeho povídání ještě vrátíme ke včerejšímu tématu, které jsme tady probírali. A mimo jiné se mluvilo také o hnutí pomalosti. A vy jste to shodou okolností slyšela a měla jste potřebu k tomu říci také své.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, to jsou takové náhody. Já se samozřejmě vždycky připravuju na to vysílání a každý z nás si hledá témata, o kterých by mluvil. A mě zaujalo právě hnutí pomalých, protože odebírám ekologický časopis Sedmá generace a tam byly dva články, filozofa Martina Škabrahy a Lucie Severové, právě o tom hnutí pomalých. A mě to nesmírně zaujalo a řekla jsem si, tak o tom budu mluvit. A z hrůzou jsem, protože poslouchám taky kolegy z "Jak to vidite", abychom právě nedublovali témata a taky mě zajímá, co říkají. A s hrůzou jsem včera zjistila, že dostal otázku, na kterou vlastně se chystám, na to hnutí pomalých. Ale pak jsem si uvědomila, že nevím, jestli zcela jasně vysvětlili, o co v tom jde. Měla jsem pocit, že ne, že to zůstalo trochu stranou, protože to vypadalo, že jde o to, jestli člověk spěchá nebo nespěchá. A sice to téma Čas jsou peníze patří do toho problému. A potom jsem ještě poslouchala několik posluchačů, kteří krásně vysvětlili, že skutečně čas je vzácný statek a nikoli peníze. Ale jenom, já tedy to nebudu dlouze rozebírat, ale jenom bych přece jenom pár věcí k tomu přidala, protože mi to přijde nesmírně inspirativní a důležité. Tady jde vlastně o kvalitu života, nikoli, samozřejmě někdy musíte spěchat, někdy musíte pomalu. Ale tohle zpomalení je vlastně v uvozovkách, pokud jde o ten rytmus času, jde to spíš, venku to má název down shifting. A je to způsob, jak získat kontrolu nad vlastním životem, protože, po pravdě řečeno, my dnes tu kontrolu nad vlastním životem už příliš nemáme, my jsme pořád v té kleci toho, co musíme, kam musíme, kde co zvládneme. A tohle hnutí ve světě sílí. Dokonce jsem se dočetla, já to raději řeknu, abych ta čísla řekla přesně, že v Americe každý dvacátý až čtyřiadvacátý člověk už začíná najíždět na tenhleten způsob. Austrálie - čtvrtina třiceti až devětapadesátiletých. A v Británii každý čtvrtý člověk, čili to je docela už silné hnutí. A ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, v Austrálii je to snadné, tam oni jsou takoví lazy, jak oni říkají.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, ale ono vlastně nejde o to, znova jako nejde o lazy, o pomalost, ale o kvalitu života, o kontrolu, o kvalitě času. A oni vlastně dobrovolně, dobrovolně volí prostší způsob života. Méně spotřebovávají. A šest z deseti už je dnes ochotno změnit svoje chování. A to o něčem vypovídá. Znamená to, že skutečně lidi se začínají toužit vymanit, začínají toužit vymanit se z toho vlastně beznadějného řetězu, kdy, kdy nemáte opravdu svůj život pod kontrolou, kdy děláte jenom věci, které musíte. A ono to souvisí i s tím, že si vlastně, oni mají heslo místní trhy, místní potraviny, dělat vlastně to, co já chci, v tom místním. Kdežto když jste někde v nějaké firmě, tak vlastně musíte dělat to, co chce šéf. Takže to je nesmírně podle mě důležité hnutí, které, já se domnívám, že s postupující krizí bude sílit. A je hrozně dobře, aby si to lidé uvědomili, protože se musíme zase vracet k tomu, abychom ovládali svůj život a svůj čas a nenechali se jenom ovládat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, jedna věc je dát si předsevzetí, ale potom to realizovat, to je, to je asi těžké. Je to, zase běh na delší trať, když mluvíme o tom čase.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ale stačí to vnitřní rozhodnutí já chci a třeba si najdu hodinu za týden.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A srovnat si ty hodnoty, co je pro nás důležité.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Je to vždycky začít, srovnat si ty hodnoty, přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paní Fischerová, když jste mluvila o tom, že si samozřejmě rozmýšlíte témata, o kterých byste ráda mluvila, tak vy se snažíte spíš vyhýbat politickým tématům. Proč? Protože máte tu osobní zkušenost z politiky?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak, já samozřejmě proto, že mám osobní zkušenost a proto, že by mě někdo mohl nařknout z toho, že mám osobní zájmy. A to bych nechtěla. Proto já si myslím, že je komentátorů politických dost a že to stačí. Ale samozřejmě ona ta politika zasahuje do každého oboru lidské činnosti. Takže i když si stokrát řeknete, já se tomu vyhnu, tak se tomu stejně vyhnout nemůžete, protože v podstatě politika je i to, co si tady spolu teď povídáme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, právě proto jsem se na to zeptal, protože vždycky nějakým způsobem asi tu politiku štrejchneme, jak se říká, ale mám tady takovou věc, která vyšla v dnešních novinách. Že údajně českému entomologovi Emilu Kučerovi, který, jenom připomenu, že loni v září uprchl z Indie, kde mu tedy soud uložil nepodmíněný tříletý trest vězení za nelegální sběr brouků, tak údajně mu při útěku pomáhala česká tajná služba. Jak na vás tahleta zpráva působí, co o tom soudíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, trošku mě překvapila, nicméně asi člověk tady nemá příliš mnoho co komentovat. Pravděpodobně jeho situace byla svízelná. Já nedovedu posoudit, protože jsme od toho příliš daleko, jak to tam vypadalo a jak, jak spravedlivě, či nespravedlivě tam posuzují a, takže jestli potřeboval nějakou pomoc, nevím, já si s touto informací tak úplně nevím rady.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, mě ale v té souvislosti zaujala jiná informace, o které píše server aktuálně.cz, že Tomáš Pitr jezdí domů a čile obchoduje. A dokonce ten titulek se jasně ptá: "Kryje mu stát záda?" Jak je možné, že člověk, který je odsouzen do vězení, je údajně nezvěstný, se může pohybovat po území České republiky celkem volně a navštěvovat i svůj rodinný dům. Co o tom myslíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, to jste mi dost vyrazil dech tou zprávou. Je to, na tuhle zprávu jsem tedy nenarazila, ale jestli je to tak, tak to je tedy skutečně pozoruhodné. Pak v tom kontextu se člověk musí ptát, to teda u nás nikdo neví, policie to neví, nikdo neví, že člověk odsouzený si sem jezdí, jestli je to tedy pravda, já nevím, kdo ho viděl a kde. Ale, víte, to souvisí celkově s tou neutěšeností situace. Protože každou chvíli, myslím, že zrovna včera večer jsem taky zaslechla dvě zprávy, koho zase osvobodili z takových těch velkých ryb, ne z těch malých, že mu nebyl prokázán úmysl. Člověk má ten pocit bezmoci, že každý, kdo vlastně tady opravdu něco vytuneluje, nebo něco provede a v jeho případě už dokonce ho odsoudí, a vlastně ta spravedlnost je slepá a selhává ve všech svých složkách, tedy v jeho případě aspoň ne ta soudní. Tak to člověka opravdu vyvádí z míry. Ostatně ten případ Krejčíř, který utekl při té prohlídce, ten mě do dneška šokuje, že, že vůbec něco takového je, je v nějaké moderní zemi možné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, my si dnes povídáme s Táňou Fischerovou. Připomínám, že přepis našeho rozhovoru najdete také na Internetu hned následující den na www.rozhlas.cz/praha. Máte naladěn Český rozhlas 2 Prahu a posloucháte pořad Jak to vidí. Dnes s herečkou Táňou Fischerovou. Takové slovo, které jsme si domluvili jako heslo, pravda. O tom by se dalo diskutovat dlouho. Ostatně už Aristoteles dobře věděl, že o pravdě je možno mluvit v různém smyslu. A vlastně v dějinách filozofického myšlení se utvořilo spousta názorů a někteří filozofové vlastně mají pocit, že to je zbytečné rozebírat, co to je pravda. Jak to vidíte vy?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, právě proto jsem chtěla, abychom se u toho zastavili. Ten Aristoteles byl samozřejmě moudrý muž. A já jsem, poslední dobou se tím zabývám více než dříve, protože asi každý z nás cítí, jak jeden stojí proti druhému a jak každý hájí tu svoji jednu pravdu. A hájí ji navíc s velkými emocemi, takže do toho pak ještě přistupují city, antipatie a nenávist, a hájí ji velmi nekompromisně a jak nám hrubne slovník, tak vlastně se zhoršuje celá ta situace. A člověk si musí uvědomit, že každý z nich má jenom kousek pravdy. Ta jednostrannost pravdy je na tom totiž smutná, že oni tu jednu stranu, jednu stranu, jednu malou stranu vydávají za celou pravdu. A v tom je ten problém. Já jsem kdysi narazila na citát Ferdinanda Peroutky, který řekl, že pravda je jako koule. Například, což je krásný obraz, protože vnímáte tisíce různých přímek, průsečíků a každé, každý ten kousek je pravda. Jenom jedna a vede z jednoho bodu do druhého. A, nebo jsem slyšela jiný výraz pro pravdu, že pravda je jako strom. A když jdete z jedné strany, tak vidíte hnízdo a vidíte nějakou architekturu, jenomže z druhé strany toho stromu vidíte něco úplně jiného. A obojí je to pravda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To mně připomíná, že jsem na gymnáziu dostal od kamaráda bílou krychli, na které bylo napsáno: "Tato koule je černá." To je možná trošku politika, ne?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, ale to je právě to, že moudrost spočívá v tom, že si tohle uvědomíme, že ta pravda je jednostranná a že bychom měli vidět, já vždycky říkám, ano, máte, to je taky krásná židovská anekdota, kdy přijdou k rabemu nejdřív teda muž a říká: "Ta moje žena, ta je hrozná, ona na mě teda opravdu neustále mluví od rána do večera, nenechá mě chvíli vydechnout, já se ani nepomodlím." Přijde ta žena a říká: "To je hrozný, on mě nenechá, já nemůžu ani vytřít kout, protože on se pořád modlí." A ten rabe vždycky každýmu říká: "To máš pravdu." A tý ženě řekne: "A to máš taky pravdu." A je tam s ním jeho žák a říká. "Tak, rabe, tak, kdo má teda pravdu? Jemu jsi řekl, že má pravdu, jí jsi řekl, že má pravdu." A on se na něj podívá a říká: "A to máš taky pravdu." Ale to je ta moudrost toho, že ta pravda je jenom ten celek a že si to musíme uvědomit, že není možný vyjmout jednu pravdu a kvůli ní zabít někoho druhého. A to je náš dnešní svět. Takže ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na tom taky musíme pracovat, to se vracíme zase třeba i k úvodní otázce času a hnutí pomalých, protože si to musíme uvědomit a pracovat na sobě, abychom třeba dokázali uznat nepříjemnou pravdu, která nám zrovna není vhod.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To je jedna věc a abychom dokázali pochopit, že ten druhý má asi taky pravdu svého druhu, protože vidí ten strom z druhé strany. Ale že ten celek, to je ta společnost, to jsme my všichni. A že pokud budeme jenom hájit svoje jednostranné pravdy, že zahyne ten celek. A v tom je ten problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On je to problém také v tom, že vlastně ta doba je překotná, rychlá, hodně se mění. A my jsme jakoby nezakořenění. Protože, dalo by se říci trošku zjednodušeně, že člověk se rodí do jiné doby, než ve které žije a umírá v jiné, než ve které žil. Čili ty tradice, které nás držely po dlouhé generace nějakým způsobem zakotvené, tak ty už přestávají platit. A to s tím možná taky souvisí. Co myslíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak, určitě tradice vytvořili naši předkové a je to něco, co nás nese. Ale je pravda, že ta moderní doba přináší zase nové pohledy, že je možná někdy dobré se některé té tradice zbavit. Zejména pokud je třeba v něčem už rigidní. Ale většina těch tradic je krásná a naopak jako třeba tendence zrušit Vánoce, to mi přijde zase zrůdné. To prostě nejde, protože to je kulturní i, i duchovní tradice, která nás nese. A není možný začít bejt takzvaně vyvážený a politicky korektní. V té vyváženosti to je taky, to jsou právě ty dvě jednostrannosti, které sedí proti sobě a všichni říkají, že to musí být vyvážené. Ale vlastně každý má jenom kousek pravdy. A někdy se dokonce stane, že proti jednostrannosti posadějí moudrého a teď zase to vážej, kdo, že to musí být vyvážené. To prostě nejde. Pravda a lež nemohou být vyvážené. Vždycky musíte hledat tu pravdu nad tím. Ale jakmile někdo je demagog, tak s demagogem prostě se nedomluvíte.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale ono je to tak, že lidé rádi naslouchají heslům, která jsou jednoznačná, jednoduchým pravdám. A možná neradi, nebo je to složitější, uvažovat vlastní cestou, hledat si vlastní zdroje a vytvářet si vlastní názor.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To je to nejdůležitější, to jste řekl krásně. To je přesně, je to těžké, protože hledat ty zdroje, člověk potřebuje mít informace a pak se rozhodnout. Ty informace máme velmi často deformované, protože není zájem třeba firmy, abychom dostali informaci, že její výrobek je škodlivý. Takže vy se k tomu nemůžete dostat. Ale zájmem společnosti je oznamovat, že výrobek je škodlivý a takového obchodníka eliminovat. Což se samozřejmě neděje. Ale potom už musíme sami a nikdy nejít za žádným vůdcem, ale tu pravdu hledat v sobě a stát si za ní. A souvisí samozřejmě taky s něčím mravním v nás.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kde vy, jak to děláte vy osobně? Kde berete tu jistotu, abyste nemusela pochybovat o tom, o svých krocích, o svých rozhodnutích? Nebo, berete zpátky to, co jste kdy vděk udělala?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Někdy ano. Já si myslím, že to je právě to nejdůležitější, pochybovat o svých pravdách a o svých krocích a ověřovat si je. Mě nejvíc v životě trápí, když něco udělám, zpětně mě třeba někdo, někdo mě potom napadne a já zpětně si probírám, jestli jsem opravdu neudělala chybu. Jestli ten člověk náhodou nemá pravdu. A největší moje trápení je vždycky v tomhle, abych někomu neublížila na své cestě za pravdou. Proto člověk musí kontrolovat především sám sebe. A jakmile si řeknu, ano, já si za tím stojím, já vím, proč jsem to udělala, měla jsem to srovnané v hlavě, tak pak už mně nikdo nemůže ublížit. Protože je to zevnitř a ze mě, i když vím, že mě někdo napadá, protože se mu ta pravda nelíbí. Ale stojím si za ní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, zdá se, teď si povídáme v pořadu Jak to vidí s Táňou Fischerovou, že simulanty na nemocenské by mohly pohlídat i bezpečnostní agentury. Jak známo, tak od nového roku už to není povinnost státu, ale zaměstnavatele. Jak to vidíte, je to v pořádku, že právě bezpečnostní agentury by měly kontrolovat nemocné, jestli nesimulují a jestli nezneužívají nemocenské?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, mně to tak připadá, že pomalu krůček po krůčku se blížíme k té Orwellovské vizi světa. Protože to je už pro mě docela nepředstavitelné. My jsme unikli z toho krunýře komunistického sevření, mimochodem, tuhle jsem si uvědomila, že já mám nějak v paměti vjem, že ke konci toho režimu neustále jezdily houkačky. Pořád si pamatuju, že každou chvíli byla pod okny nějaká a jestli to byli policajti nebo záchranka, to se nedovede podle zvuku rozeznat. A po revoluci to úplně přestalo. Najednou jsem si říkala, co se to děje? Všichni se zřejmě uzdravili, nikdo nekradl, já nevím. A všimněte si, že teď je to zase. Já jsem si tuhle uvědomila, že jedna houkačka za druhou jezdí pod okny. To znamená, že se něco zase vrací. To je zvláštní, možná, že jste si toho nevšiml, ale ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ne.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak, tak si zkuste všimnout. Já nevím, mně už tenkrát právě přišlo, že je to zvláštní a teď se to vrací. Ale zpátky k tomu. Jakoby se některé věci vracely, tak to už zase nám budou u dveří zvonit policajti nebo bezpečnostní agentury? Kam to směřujeme?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, otázka je vůbec, jestli teď je to aktuální, protože mám dojem, že spousta lidí, kteří možná přijdou o práci, nebo už o ni přišli, tak by velmi rádi pracovali a vůbec by se nechtěli házet marod, jak se říká lidově. To souvisí s tím, že, a nám v médiích je to často vyčítáno, že se čím dál častěji mluví o krizi. Máte pocit, že to je tak zlé s námi v tuto chvíli?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Mám pocit, že je to velmi zlé. Vždycky mě šokuje ta bohorovnost těch našich představitelů, kteří vyhlásejí, že nás se žádná krize netýká, a vidíte.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak oni musí trošku uklidňovat.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ale ono spíš to vede k nedůvěře v jejich slova. Protože každý, dneska už jsme jeden svět, vidíte, že když se ta krize šíří tak rychle okolo nás, že přece nemůžeme zůstat ostrůvkem. Tím spíš, a zase jsme u té jednostrannosti, nejenom jednostrannost pravdy, ale také třeba ekonomiky, protože to, co udělali naši minulí představitelé, a myslím si, že všech vlád, že udělali z naší země montovnu aut. A někde jsem dokonce četla, že v počtu obyvatel na hlavu jsme největší montovnou na světě. Tak přece museli vědět, že tato jednostrannost se nám vymstí. Že tohle není možné, navíc mají samozřejmě, jako když děláte někde jenom montovny a dílny, tak to není něco, co by pro tu zemi znamenalo, pro ty lidi v ní nějaký velký přínos. Takže ta jednostrannost musela nutně nýst své ovoce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ta krize ale se objevuje samozřejmě i v jiných oborech, není to jenom automobilový průmysl. Ale hodně se mluvilo třeba o končících sklárnách a o tradičních výrobách v České republice.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
A to je smutnější. To je zase, taky myslím, že to udělal trošku ten systém. Protože jsem někde četla, že ten, kdo to koupil, se už zadlužil na začátku, takže začal podnikat s velikým dluhem. A teď ty úroky úroků vám samozřejmě ten dluh zvětšej, k tomu všichni obchodujou, všichni prostě pustili lidská práva a s Čínou se obchoduje hlava nehlava, přičemž ty výrobky, každou chvíli prosákne, jak škodlivý je ten či onen výrobek. A zdá se, že se to všechno nedá kontrolovat. Mimochodem to mě taky napadlo jako téma, když jsem tuhle slyšela, že spotřebitel si má hlídat sám tu kvalitu výrobku, tak jeden člověk proti těm firmám je přece bezmocnej. To vůbec není možné, abyste, to se můžete pohádat s prodavačkou a stejně prohrajete. A na soudy každý nemá. Takže to je taky ten problém. A k tomu, zřejmě k tomuto dluhu a k tomu, že teda Čína zavalí svět levným zbožím, to vede k zániku tradiční výroby, ve které jsme zřejmě vždycky byli dobří a ve které skutečně máme jméno. A to, co mě na tom ještě zaujalo bylo, když jsem slyšela, že ti zaměstnanci nedostanou ani dvouměsíční plat, na který mají nárok, přičemž oni samozřejmě musejí platit činže a všechny složenky. A všechno si vzaly banky pro své akcionáře. No, to je ta nemravnost toho světa, která je zřejmě kryta zákony, je už do očí bijící. Protože vždycky to nakonec odnesou ti, kteří to dělají vlastníma rukama a kteří si neporadí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Málo platné, nějak poradit si nakonec budeme muset. A v současné době o tom zrovna diskutovali v České republice ministři práce a sociálních věcí Evropské unie a shodli se na tom, že by, že bychom měli být schopnější lépe nacházet novou práci, přizpůsobovat se situaci na pracovním trhu, rekvalifikovat se. Ale ono se to snadno řekne, hůř asi činí.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Víte, to zase souvisí s tím prvním tématem, s tím zpomalením. Protože lidi jsou hnaný, aby se furt někde rekvalifikovali, aby, když je třeba někdo dobrý sklář, je to celoživotní profese, to, dlouho se to učil a je to nějaká kvalita, tak on má honem se překvalifikovat, aby brousil prkna a pak zanikne ta výroba, tak honem, ne že by nebylo na tom taky něco dobrého, protože to naše chalupářství způsobovalo, že umíme všechno. Ale to je trošku něco jiného. Ale honit ty lidi z jednoho oboru do druhého a všude zanikají pracovní příležitosti, to taky není řešení. Ta práce musí přijít, musíme přece uvažovat o tom, co je nezbytné. A já jsem velký podporovatel těch místních trhů, tam, když budou pěstovat něco, obnovitelné zdroje, vlastní štěpku, vlastní prodejnu, vlastní zeleninu, vytvářet tyhle komunity, tam já vidím budoucnost. Pomáhat si navzájem, dobrovolná práce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Víte, je příjemné od vás slyšet optimistickou vizi, protože měl jsem dojem, že právě první, co dostane, zase lidově řečeno, na frak v té krizi, tak je ekologie a ohledy na ochranu životního prostředí a tak dále. Je to téma, o kterém my dnes budeme mluvit nejenom v Kávě o čtvrté v souvislosti s tím, že letošní rok, rok 2009 byl vyhlášen OSN rokem gorily. No, a my ke gorilám máme blízko, jako Český rozhlas, díky projektu Odhalení, o tom bude také řeč. A budeme se ptát i našich posluchačů. A teď se ptám hosta v pořadu Jak to vidí herečky Táni Fischerové. Myslíte si, že obecně společnost, tedy světové společenství dostatečně chrání přírodu?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, nechrání ji vůbec. Protože zvítězil ekonomický pohled na svět, protože ekonomika vládne všem oborům, protože ty takzvané externality, to jest ty náklady negativní, všichni dělají, že neexistují. A tím pádem samozřejmě hyneme všichni a zvířata první. Já jsem kdysi namlouvala před lety film Gorily v mlze, myslím, že to byla ta, ta krásná a slavná herečka Susan Sarandonová, myslím, hrála. A já jsem ji mluvila. A když došlo k té scéně, kde oni začnou vyvražďovat ty gorily, tak já jsem se rozbrečela, já jsem nemohla namlouvat vůbec dál. Já jsem selhala jako, jako vlastně ve své profesi herečky. Protože mě to strašně sebralo a člověk by jenom plakal nad tím, co, co lidi dokážou. Ale zase si musíte to dát do širšího kontextu a pochopit, že vyvražďujou gorily a slony a všechno proto, že to potom někdo tu slonovinu koupí a prodá a lidi, někdo si to zase, někdo si to zase koupí. Takže kdybychom to přestali kupovat, kdybychom jednoznačně řekli, že kdo tohle bude dělat, tak nepatří do civilizace, tak ono by se to omezilo. Ale pokud budem říkat, je to teda hrozný, viďte, ale ukažte, to je hezkej prstýnek ze slonoviny, tak se z toho prostě nedostaneme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My o tom, jak jsem řekl, budeme mluvit. A je zajímavé, že globalizace může být v něčem i přínosná, protože kupříkladu, jak mi vyprávěli kolegové z Českého rozhlasu on-line Miroslav Bobek, vedoucí toho projektu Odhalení, tak třeba v Kamerunu díky překladům knížek do francouzštiny a angličtiny o gorilách, tak děti viděly poprvé v životě gorilu, jak vypadá, a přitom jim běhá po lese. Ale oni neměly nikdy na rozdíl třeba od českých dětí příležitost ji vidět v zoologické zahradě. Takže i v tom je to určitě pozitivní a přináší to osvětu. Je zajímavé, že třeba středoevropané se snaží ty Afričany nějakým způsobem poučit v tom, že i ty gorily jsou pro ně důležité.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, jasně. Tak to je samozřejmě ten stupeň už poznání, že my to víme. A když oni, jim to nikdo nikdy neřekne a jenom viděj tatínka, jak přinese domů kousek masa, tak samozřejmě k tomu nemohou dospět. A to je hrozně důležité, to je dobře, že se tohle děje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A já jsem rád, že se loučíme úsměvem. Naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí byla herečka Táňa Fischerová. A připomínám, že pokud se chcete k našemu povídání vrátit, máte možnost. Hned následující den bude přepis našeho rozhovoru k nalezení na Internetu na adrese www.rozhlas.cz/praha. Já vám přeji hezké dny a mějte se hezky, na shledanou.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Vy taky. Děkuju, hezký den posluchačům.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Táňa Fischerová
Spustit audio