Přepis: Jak to vidí Markéta Kutilová – 31. srpna
Hostem byla novinářka Markéta Kutilová.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a poslech prázdninového vydání pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je novinářka Markéta Kutilová. Já vás vítám, dobrý den.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořit chceme o Tanzanii a Zanzibaru, odkud jste se nedávno vrátila. Znamená to tedy, Markéto, že jste se tentokrát zajímala především o přírodu? Protože vy v posledních letech jste vlastně válečná reportérka, zajímáte se, už mnoho let mapujete osudy těžce zkoušených žen. Takže jste to vyměnila za národní parky, safari?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Důvodem, proč jsem odjela do Tanzanie a na Zanzibar, byl spíše výlet pro moji dceru. Já jsem chtěla svoji dceru, které je teď už 5 let, což mi přijde dostatečně vhodný věk na to, aby víc cestovala a poznávala a aby z toho taky něco měla, tak jsem se rozhodla, že jí chci ukázat Afriku, aby lépe jednou chápala třeba svojí mámu. Tanzanie je prostě Afrika pro začátečníky. Z tohoto důvodu jsem zvolila právě tento kout.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řeč bude nejenom o rozmanitosti tamních národních parků či pytláctví, ale také právě o cestování s dítětem. Nerušený poslech. Tanzanie je země, kam jste se před pár týdny podívala, Markéto Kutilová. Byl to návrat do Afriky, pokud se nepletu, po 7 letech?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Ano, já jsem ve svém životě strávila v Africe několik let, zejména jsem žila v Demokratické republice Kongo, už jsem tam pracovala jako novinářka nebo poté jsem tam zakládala projekty pro znásilněné ženy a děti pro Společnost Člověk v tísni. Ale poté jsem žila v různých afrických zemích nebo jsem je navštívila, byla jsem v Ugandě, ve Rwandě, v Burundi, ve francouzském Kongu, kdy jsme tenkrát s kolegou Tomášem Lindnerem dokonce vypátrali Mirečka z Básníků, alias Joseph Dielleho. Byla jsem třeba v Pobřeží Slonoviny a dalších afrických zemích, v Zambii a Tanzanii už jsem byla teďka podruhé.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už se vám stýskalo tedy.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Hrozně se mi po Africe stýskalo, protože Afrika je moje láska a je pravda, že když jsem tam delší dobu, tak už se tam odsud třeba těším, jenomže po nějaké době to na mě zase padne a mám tu potřebu tam zase odjet.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč? V čem je to kouzlo Afriky pro vás?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Já si myslím, že to chápe každý, kdo jednou v Africe byl, že Afriku buď nenávidíte nebo ji milujete, že není nic mezi tím. A já jsem rozhodně ten, kdo ji miluje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co milujete právě na Tanzanii? Jakými proměnami vůbec prošla tato země, když to srovnáte s tím prvním pobytem?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Já jsem byla v Tanzanii před 10 lety. Podnikla jsem v podstatě podobnou cestu, Zanzibar a Tanzanie. Musím říct, že jsem Zanzibar mě překvapil v tom, že jsem tam viděla teďka daleko větší vliv islámu. Řekla bych, že tam dochází i k tomu, že jsou lidé daleko víc náboženští. Když jsem tam byla před 10 lety, tak bylo možný potkávat úplně běžně na ulici ženy, který jsou nezahalený. To se vám teďka stane velice výjimečně. Dneska už většina žen a dívek na Zanzibaru jsou zahalených. Přibylo tam viditelně madras, přibylo tam viditelně mešit a je tam vidět takový ten větší vliv z těch zemí, jako je Katar, Saúdská Arábie a podobně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím to souvisí?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Tak souvisí to samozřejmě s tím, že Katar a Saúdská Arábie jsou 2 země, které se snaží šířit do světa takovou tu radikální větev islámu, což neříkám, že je případ Zanzibaru, ale prostě mají hodně peněz a za ty peníze, jak známo, po celém světě nechávají stavět mešity a šíří tu svou zejména saláfistickou větev islámu. Třeba je známo, že Saúdská Arábie podporovala vznik muslimského bratrstva v různých afrických zemích a tak. Tam zrovna na tom Zanzibaru je prostě vidět ty peníze, který tam plynou z těchhle zemí a za ty se tam staví vlastně tyhle ty věci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký vliv je patrný v Tanzanii?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Tanzanie není zdaleka tak čistě muslimská, jako je Zanzibar. V Tanzanii je většina obyvatel, se hlásí ke křesťanství, muslimové tam jsou v menšině. Tam jsem za těch posledních 10 let zaznamenala spíš proměnu trochu k lepšímu, zejména co se týče třeba ochrany přírody, infrastruktury a podobně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy žije na ostrově Zanzibar?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Tak je tam část lidí, který samozřejmě žijí z turismu, protože těch turistů, kteří tam jezdí z celého světa, je samozřejmě obrovský množství. Když jste u tamního moře nebo oceánu, tak občas máte pocit, že to je až jako moc velký kýč.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tyrkysové moře, bílý písek.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Přesně tak. Úplně si říkáte, kde to vlastně jsem, tohle je až moc. Tohle samozřejmě láká velký množství turistů. Ale zase tam jsou vesničky zejména uprostřed ostrova, kde je znatelná velká chudoba. Je vidět, že jsou velmi náboženské ty vesnice. My jsme tam byli teďka v období ramadánu, já jsem tam byla, že jo, s malou dcerou, jeli jsme na motorce napříč ostrovem a měli jsme obrovskou žízeň v tom vedru. Zastavili jsme v jedné vesnici a chtěli jsme si od těch lidí koupit kokos. Oni ho přinesli a já jsem se po něm žíznivě vrhla a ti muži se zase vrhli na mě a začali křičet zděšeně, že já se teda v žádným případě napít nesmím, dítě může, ale já ne, protože bych tím urazila jejich ramadán, kdy oni nesmí až do západu slunce jíst ani pít. Na těch plážích je ten život poměrně uvolněný, ale jakmile se dostanete za tu turistickou bariéru, vylezete z těch hotelů a gasthausů, tak tam už je vlastně úplně jiný svět a žije se tam úplně jinak než v těch turistických částech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím to je, že Zanzibar tedy se takhle, jak říkáte islamizuje? Protože je to součást Tanzanie.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Je to součást Tanzanie, byť mají určitý druh autonomie. Ale islám tam vlastně přinesli Arabové už v 16., 17. století a vlastně byli to právě Arabové, kdo řídil trh s otroky, který byl na Zanzibaru jeden z největších v Africe a bylo tam vlastně jakési překladiště otroků a tam odsud se vyváželi dál do světa. Je tam třeba dodnes památník, takzvaný slave market, neboli trh otroků, jsou tam dneska sochy otroků a je tam takové místo, kde se otroci bičovali a oni vlastně podle toho určovali jejich cenu, za jak dlouho ten otrok začal křičet bolestí, tak když třeba nezačal křičet vůbec, tak jeho cena na trhu potom byla vysoká. Kdežto ti, kteří třeba omdleli, tak jejich cena potom na tom trhu byla nejnižší. A samozřejmě se to netýkalo jenom mužů, ale i žen a dětí. Tam odsud samozřejmě byli deportováni také a spousta z nich tam zemřela, nepřežili ty krutý podmínky, ve kterých se tam nacházeli. Nebo zemřeli samozřejmě cestou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím žijí místní obyvatelé? Jaké jsou jejich hlavní starosti?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Pokud nepracují v turismu, tak spousta mužů se živí rybařením. Zanzibar je ostrov koření, takže spousta z nich pěstuje různá koření a pak to prodávají na trzích. Když jste ve Stone Town na trhu, tak to je neskutečná změť lidí, kteří prodávají úplně všechno, co se snad prodává dá. Takže se živí byznysem, farmaří samozřejmě a rybařením.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik tváří má Zanzibar?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Tváří má spoustu, ale ještě daleko víc má vůní, protože ty vůně koření, neskutečnýho množství jídel, který oni tam vaří, tak se samozřejmě linou všema uličkama. Typický je třeba hřebíček, který se tam pěstuje, skořice, šafrán, pepř. Musím říct, že to koření, tam odkud je přímo vypěstováno, tak prostě chutná a voní jinak než to, které si koupíme potom v obchodě tady. Ten ostrov je malý, obyvatel je tam málo, těch turistů je tam prostě příliš. Takže není to takový, že přijedete jako turista a hned se na vás vrhne půl vesnice a začnou vás zvát domů, jako je to třeba v nějakých jiných afrických zemích a vesničkách.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To mi trošku připomíná tu současnou situaci, která je v několika evropských městech, letoviscích, Dubrovník, v Římě, kde turisté už vůbec nejsou vítáni, jestli jste zaregistrovala.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Zaregistrovala samozřejmě a já jsem doteďka viděla, já jsem byla nedávno na dovolené ve Slovinsku a přijde mi, že už je to opravdu někde příliš, že už člověk se tam sotva hne. Možná opravdu bude potřeba ten tok turismu nějakým způsobem regulovat, protože množství lidí, který dneska můžou cestovat a můžou si to dovolit, roste každým rokem a je otázka, kde jsou ty kapacity.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což by třeba mohlo se jednoho dne, jak říkáte, přeplněné pláže na Zanzibaru, se týkat možná zrovna i tohoto ostrova.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Určitě. Každopádně nejenom Zanzibaru, ale začínají s tím bojovat třeba i národní parky v Africe. My jsme tam byli v několika národních parcích v Tanzanii a třeba v jednom z nejznámějších z nich, který se jmenuje Ngorongoro a je vlastně uvnitř sopečného kráteru, což je neskutečně impresivní, protože ty zvířata jsou jakoby zavřená v té sopce, v tom kráteru a nemůžou vlastně ven, protože kolem dokola je ten kráter, ty hory. Takže tam vznikl takový unikátní ekosystém. Je to jeden z nejimpozantnějších vlastně národních parků v Africe vůbec. A tam mi říkali, že když je sezóna, tak tam přijede třeba 5 tisíc aut s turisty denně, což už je vlastně, v reálu vypadá tak, že když je někde nějaké zvíře, tak se kolem shromáždí třeba 50, 60 aut a vlastně už jedete jakoby v tom národním parku de facto v koloně ostatních aut a turistů, už to není takové to volné safari, kde třeba za celý den sotva někoho potkáte. A ten počet lidí se každým rokem extrémně zvyšuje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to tedy regulováno jako třeba, pokud se nepletu v Botswaně?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
No, Tanzanie udělala za posledních několik let jako obrovský posun, co se týče ochrany přírody. Začali opravdu dbát na ty národní parky a na tu ochranu zvířat, protože samozřejmě jsou si vědomí toho, že skoro jediné, co má Tanzanie co nabídnout turistům, tak jsou právě národní parky. Je tam národní park Serengeti, největší na světě, hora Kilimandžáro, oni mají desítky národních parků a jsou si vědomí toho, že to je obrovský příjem samozřejmě pro státní kasu. Neříkám, že všechny peníze jsou správně využitý a musím říct, že oni teda zavedli, což mě velmi překvapilo, i to, že když jedete dneska na safari, tak platíte všechno pouze kartou. Vy vlastně nesmíte si zaplatit vstup hotově, protože měli tu zkušenost z minula, že když se platilo hotově, a že to nejsou malé peníze, tak samozřejmě ty peníze končily neznámo kde. Dokonce v Tanzanii dneska mají i školu pro ochránce přírody a vlastně pro ty strážce parku. Já jsem dělala rozhovor s mužem, který byl prvním černým správcem parku Serengeti, protože do té doby to vždycky spravovali bílí lidé z Evropy. On byl vlastně ten první černoch, který to dostal na starosti. A on vypracoval jakýsi silabus, neboli návod pro další ochránce přírody a pro ty lidi, co pracujou v těch parcích a podle toho se dneska vlastně učí stovky dalších lidí, kteří potom pracují v těch parcích jako ochránci přírody.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy, že jsou tam ještě jisté rezervy, co se týče právě té ochrany nebo vůbec pojímání ochrany životního prostředí, přírody?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
No, bohužel právě nic není ideální, protože i tam je obrovská korupce a i tam dochází k ilegálnímu lovu zvěře na maso, slonovina, nosorožčí rohy, ale i kvůli masu a vývozu divoké zvěře ven. Ono se v poslední době dokonce mluví o takzvaném šestém vyhynutí divokých zvířat a poprvé v historii lidstva vlastně to má být způsobeno člověkem. No a podle lidí, který se tím zabývají, tak už je stejně pozdě. Musí nevyhnutelně dojít k tomu, že během 10, 20, 30 let prostě vyhynou sloni, nosorožci, to už všichni víme, že těch je posledních pár. Další vyhynutí hrozí samozřejmě gorilám, šimpanzům. A ta divoká příroda v Africe už není možná zachránit, protože lidí přibývá, zvířatům ubývá ten prostor a navíc oni se stali vlastně předmětem obrovského byznysu právě jak se slonovinou, s masem, ale i s těmi zvířaty jako takovými obecně, protože ve světě, zejména v rostoucí Číně, na Blízkým východě, v Rusku, kde přibývá bohatých lidí a podobně, tak tam roste počet zoologických zahrad, zábavních parků a přibývá lidí, kteří chtějí mít doma svého šimpanze, prostě to berou jako hračku. Stovky zoologických zahrad v Číně si objednávají divoká zvířata z přírody v Africe, což je obrovský problém, protože třeba evropské zoologické zahrady si prostě mezi sebou pouze prodávají zvířata, ale nedělají tady tu ilegální cestu, že by je braly z divoké přírody. A třeba abyste měla jedno šimpanzí mládě živé z divoké přírody, tak kvůli tomu musí být zabito 10 dalších šimpanzů. Takže to obrovsky samozřejmě decimuje tu populaci. No a v Tanzanii je obrovský problém vedle tohoto ještě pytláctví, protože se dál loví samozřejmě sloni kvůli slonovině, nosorožci kvůli rohům a další zvířata. No a 99 procent všech objednávek přichází z Číny v současné době. Číňané mají obrovský vliv právě i v Tanzanii stejně jako v jiných afrických zemí. No a nedávno vyšel najevo případ, kdy do Tanzanie přijela oficiální čínská delegace a zpátky to letadlo odlétalo úplně naložené slonovinou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by chtěli obyvatelé Tanzanie nebo tamní vláda alespoň eliminovat tento problém, který popisujete? Víte, jak ochránit to přírodní bohatství, flóru, faunu?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Víte co, spousta lidí opravdu upřímně by to chtěla ochránit, jenomže je spousta předních politiků včetně prezidenta bývalého byli zapojeni tedy do toho byznysu s Čínou, protože na jedné straně máte třeba nějakou touhu tu přírodu chránit a na druhé straně vám přijde balík peněz z Číny nebo takováhle nabídka a peníze vládnou světu. Takže ty peníze pořád ještě ovládají i tohle to a bohužel bylo spousta případů, že třeba i samotní strážci parku byli zapleteni právě do tohohle toho byznysu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže /nesrozumitelné/ je vlastně největším problémem.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Samozřejmě jako všude. A obrovský problém jsou i pytláci. Pytláci dostávají taky objednávky, který teda, říkám, jak přichází jednak z Číny, pak z Blízkýho východu a hodně v poslední době i z Ruska a z Ukrajiny, kde roste počet oligarchů, kteří si prostě objednávají do svých soukromých sbírek zvířata. Pytláctví samozřejmě je až takový problém, že některý národní parky dokonce si najímají ostřelovače. To jsou prostě profesionální vojáci, kteří ty pytláky střílí. Je to samozřejmě velmi radikální řešení, protože je to pořád jakoby zločin, ale je to tak. No a v Tanzanii teďka mají v současný době opravdu vysoký tresty pro pytláky, že třeba za zabití zebry je 12 let ve vězení, za zabití slona až doživotí. Ale pak je taky otázka, nakolik jsou tyhle ty tresty implementovány v praxi, protože zase soudy jsou zkorumpované a podobně. Je to de facto taková mafie, ten obchod se zvířaty samozřejmě pokračuje dál.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona je to vlastně taková dvousečná zbraň, protože pokud Tanzanie by přišla o to svoje přírodní bohatství, o zvířata, to je to hlavní kromě těch nádherných pláží, za čím tam turisté jezdí, což je zdroj obživy, takže to jsou všechno spojené nádoby.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Přesně tak, to jsou obrovský peníze. Dneska zaplatíte za safari opravdu velký peníze. Třeba jeden den v národním parku Ngorongoro stojí vstup osobu a auto až 250 dolarů, což je téměř 10 tisíc korun. A když vám takhle přijede za den několik tisíc turistů, tak si vemte, jaký jenom z jednoho národního parku máte obrovský příjem. Takže oni samozřejmě jsou si tohohle vědomí, že pokud ztratí ta zvířata, tak tam nikdo samozřejmě už jezdit nebude, ale na druhou stranu takový ty jednorázový velký peníze, který vám z toho můžou přijít, jsou pořád ještě obrovským lákadlem pro spoustu lidí. Takže je to takový souboj.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zažila jste safari v Tanzanii?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Jeli jsme na den do národního parku Ngongoro, což je právě ten národní park uvnitř sopečného kráteru. Dříve tam žili i masajové, kmen masajů, ale vlastně ty už z té rezervace nebo z toho národního parku museli na okraje a dneska jsou tam opravdu už jenom zvířata. Pro mě to byla úplně fascinující zkušenost, protože opravdu tím, jak jsou zvířata zavřená v tom jednom kráteru a nemají tam odsud úniku, tak vy neustále vidíte ty zvířata, oni jsou neustále kolem vás, protože je to poměrně malý prostor, takže jsme za ten den, kdy jsme tam byli, tak jsme viděli několik lvů, desítky žiraf, slony jsme viděli, spoustu dalších zvířat. Dokonce dneska už je to tak, že ty zvířata se nebojí těch aut, oni si tak zvykli na to, že auta jim neublíží, že si třeba dvě lvice přišly lehnout do stínu auta, který bylo před náma, protože tam byl chládek, což vlastně zablokovalo celou tu cestu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud si přišly jenom lehnout.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Prostě úplně v pohodě, oni vám přijdou k autu ty zebry, se vůbec toho člověk a těch aut nebojí, protože opravdu ze strany těch aut vlastně jim nehrozí žádný nebezpečí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomínám si, že jsem nedávno viděla v novinách fotografii, kterou pořídil turista právě v tom národním parku Ngorongoro, kde byla lvice kojící leopardí mládě, což úplně odborníkům vyrazilo dech, že je to naprosto ojedinělá záležitost. Jestlipak to mládě, ona sama teda ta lvice měla mladé, jaký byl další osud toho malého leoparda, to už jsem se nedozvěděla. Lze, Markéto, ve východní Africe ještě zažít autentickou atmosféru, kmeny?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Je to čím dál těžší, velmi těžký už je to v Tanzanii třeba, kde ještě žijí kmeny masajů, ale dostat se k těm masajům, který ještě nejsou afektovaný turismem a který si z toho nedělají byznys tak trošku a který po vás nebudou chtít buď peníze za vstup do jejich vesnice nebo to, abyste si koupili nějaký předražený výrobky, tak najít takový vesnice je samozřejmě možný, ale je to čím dál větší problém, protože jich ubývá a všichni chtějí prostě z toho turismu taky něco mít. Všude, jakmile se tam objevíte jako bílí, tak se na vás nalepí velký množství naháněčů takzvaných, který vám naslibují hory doly, autentický masajský vesnice a podobně, ale samozřejmě pak přijedete do nějaké turistické vesnice, kde je to všechno dělané jenom tak jakoby naoko. Ale samozřejmě jsou tam ještě takové ty neposkvrněné masajské vesnice, ale člověk by tam musel strávit daleko víc času a opravdu si udělat dobrý kontakty, aby se tam dostal, aby tam toho člověka přijali. Jinak pořád ještě kmeny, který žijou tak nějak původním způsobem života, spíš se dají potkat v Etiopii, v údolí Omo anebo případně na severu Nigeru i v části Keni. Ale v té Tanzanii už příliš ne. A obecně z té Afriky prostě už mizí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte postřehy novinářky Markéty Kutilové z její nejnovější cesty po Africe. Vy jste loni jela na sever Bulharska a kamarádkou. Měly jste obě s sebou děti. Dcerku jste měla s sebou nyní v Tanzanii a také na Zanzibaru. Jak na vás reagovali místní? Holčičce je 5 let, není to ale vůbec její první exotická dovolená nebo výlet, protože vy jste takhle projeli i Srí Lanku, co si pamatuji.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
To je pravda. Já jsem malou, ještě než jí byly 2 roky, tak jsem jí vzala na 3 měsíce na Srí Lanku, kde byla opravdu celebritou. Tam zejména staré ženy věří, že pokud si šáhnou na bílé dítě, tak jim to přinese štěstí. Takže na Srí Lance opravdu se pořádaly hony na moje dítě. Teďka v Africe to nebyly hony na to dítě, ale opět se mi potvrdilo to, že když jedete s malým bílým dítětem do těchhle končin, tak existuje nejdřív to dítě, že veškerá pozornost se koncentruje na to dítě a vy jste najednou až někde jako úplně v pozadí, jako bych tam ani nebyla vlastně. Takže samozřejmě vzbuzovala zase velkou pozornost. Dneska, že jo, každý už má moderní technologie, moderní telefony a podobně, takže lidé se tam s ní chtěli fotit. Takže už to není tak, že vy si chcete fotit ty místní lidi, ale naopak místní lidé se chtějí fotit s vaším dítětem. Moje dcera je velmi bezprostřední, takže my jsme třeba přišli do nějaké místní vývařovny, že si tam dáme něco k jídlu a během minuty ona už byla v kuchyni a už smažila hranolky a už to vlastně jakoby řídila. Oni všichni nadšení z toho. Dokonce tam byla i třeba na místní diskotéce, kde tancovala. Tam to došlo, taková ta bizarní situace, že celé to místní osazenstvo místních lidí si jí natáčelo vlastně, jak ona tam tančí. Takže, jak říkám, no, když cestujete s tím dítětem, tak jste středem pozornosti. Budí to jednak u těch lidí obdiv, že se jakoby k tomu odhodláte, protože to je ještě stále docela výjimečné a jednak to samozřejmě otevírá dveře k těm lidem, protože skrz to dítě oni s vámi daleko snáz navazují kontakt.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový zprostředkovatel komunikace se stala Magdalénka.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Jo, přesně tak. Tak samozřejmě, že to má i svoje rizika, protože vy nevíte taky, co to dítě třeba strčí do pusy, co kde ochutná, takže potom na 3 dny třeba měla velký zažívací potíže, taky nevím z čeho. Má to svoje rizika samozřejmě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se jí líbilo v Tanzanii a na Zanzibaru?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
No, já jsem čekala, že nejvíc bude unešená ze zvířat samozřejmě, ale překvapivě úplně nejvíc jí zaujali právě masajové. My jsme navštívili několik masajských vesnic a oni přece jenom jsou velmi výrazní v tom, že nosí na sobě jenom ty červené deky, jinak jsou pod tím v podstatě jakoby nazí. Ty ženy jsou v podstatě polonahé. Já jsem jí vzala do takové vesnice, kde ty děti se učily jenom v takové té maňatě, měly tu školu z proutí jenom. A moje dcera třeba nechápala, že tam nemají hračky. Dokonce se mi stalo, že v jedné masajské vesnici si jí ty masajky chtěly koupit ode mě. Tak z ní byly nadšený, že mi za ní nabídly 15 krav. Byla to docela vtipná představa, protože by z ní opravdu mohla vyrůst bílá masajka. Jestli znáte tu knížku populární, tak tohle by byla skutečná bílá masajka, kdyby tam s nimi vlastně vyrůstala odmalička. A určitě by jí pak prodali, když by došla do věku na vdávání, tak by jí určitě prodali minimálně za 30 krav. No a na ty masaje moje dcera vlastně vzpomíná dodnes, že jí vlastně fascinovalo to, že žijí prostě úplně jinak než my. A to vnímala sama, to jsem jí nemusela samozřejmě říkat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnímala ten samozřejmě evidentně rozdíl mezi tou evropskou kulturou a tou východoafrickou?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Těm dětem pořád něco chtěla dávat, pořád v ní byl takový ten pocit, že ona má víc než ty. Takže pořád, jakmile viděla u cesty děti, třeba otrhaný a podobně, tak okamžitě chtěla zastavovat a dávat jim pastelky a hračky svoje a všechno, že prostě to v ní budilo jakýsi možná soucit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké postavení mají, Markéto, děti v rodinách místních?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Tak ještě stále tam platí, v průměrné rodině máte třeba 6, 7 dětí, ale malinko i tam právě se to začíná měnit. Zejména vzdělaní Afričané, kterých samozřejmě přibývá, tak se začínají přiklánět k tomu evropskému modelu nebo západnímu modelu, kdy chtějí maximálně 2 nebo 3 děti, protože už si uvědomují to, že když máte 7, 8 dětí, tak těm dětem nejste schopní zajistit vzdělání a nějakou normální budoucnost a pomoct jim v životě, jak byste třeba chtěli. Takže i tam začínají mladí Afričané přemýšlet tímto směrem a opravdu si pořizují třeba 2, 3 děti. Ale samozřejmě potom jedete na vesnice, kde lidi jsou ještě nevzdělaní a tam čím víc dětí, tím větší bohatství, protože je tam taky vysoká úmrtnost ještě a děti se berou i jako pracovní nástroj, protože děti musí odmalička pracovat, pomáhat na poli se zvířaty a podobně. Ale souvisí to samozřejmě se vzděláním, čím nižší vzdělání, tím víc dětí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla byste, že mnoho obyvatel Tanzanie hledá budoucnost, perspektivu, štěstí jinde?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Odliv z Tanzanie zatím není, protože je to pro ně do Evropy přece jenom daleko. Oni musí překonat spoustu států, je tam velký problém s vízy. Ten odliv do Evropy je ze zemí, který jsou přece jenom blíže Evropě a hlavně v Tanzanii nepůsobí mafie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Převaděči, pašeráci.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Převaděči, který, země, ve kterých působí převaděči, mafie, pašeráci a ty jako, já jim říkám náborčí do Evropy, tak to jsou ty země, odkud sem putují lidé, protože je někdo naverbuje. To není tak, že oni by se jen tak rozhodli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba jiné africké země?
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Určitě ne. Já jsem se setkala s tím, že lidé v Tanzanii jsou opravdu spokojení, protože je to jedna ze zemí, kde nebyly občanské války, je tam mír i teď a oni si to strašně cení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Markéta Kutilová, novinářka, a její postřehy z Tanzanie a Zanzibaru. Já vám za ně děkuji a přeji vám krásné léto. Mějte se hezky.
Markéta KUTILOVÁ, novinářka
--------------------
Děkuji. Na slyšenou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.