Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. července 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům komentátora Ivana Hofmana. Já Vám přeji do Zlína dobrý den. Tak, doufám, že se slyšíme. Ráda se zeptám v následujících minutách na to, jak vláda zvládá nákazu Covidem-19, zda kabinet využil zlepšující se situace v květnu a červnu v přípravě na horší čas. Ohrozí koronavirus říjnové volby? Jaká je bezpečnost na tuzemských železnicích, a oslabí plagiátorská aféra slovenského premiéra a jeho pozici v koalici? Otázek i témat bude ještě více. Nenechte si to ujít. Nerušený poslech. Ještě jednou dobrý den do zlínského studia, Ivane Hoffmane.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Zdravím srdečně, už jsem pozdravil, ale asi mě nebylo slyšet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď jste v éteru. Ivane, kvůli rostoucímu počtu lidí nově nakažených koronavirem v České republice, vstupují od dnešního dne v platnost upravená preventivní opatření. Kromě Karvinska se novými ohnisky staly také Jihlavsko a Prachaticko. Přibývá případů, kdy nákaza ohrožuje nejcitlivější místa zařízení pro seniory. Situací se dnes budou zabývat krajské krizové štáby. Co Vy si myslíte o celé situaci? V sousedním Německu, kde čísla značně rostou, se ptají, zda druhá vlna teprve přichází nebo už řádí?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak já bych možná začal úplně typicky osobní zkušeností, z tohoto víkendu, byli jsme na klubové výstavě psů, málo početných plemen, na jižní Moravě, v Mikulově, a tam bylo vidět, že zatímco rozhodčí měli povinnost mít roušky vystavujícím, teda psům ne, ti bez roušek, ale jejich páníčkům, říkali, že mohou a nemusí, to znamená byl to takový zvláštní režim, kdy někdo roušku měl, někdo neměl, naprostá většina teda neměla, a bylo z toho vidět, že společnost je zřejmě v takovém stavu, že úlevně přijala to, že už je dobře, ale umím si představit, že ve chvíli, když ta čísla se zhorší, ale především, kdyby došlo na to, že začnou umírat lidé, a my se to dozvíme z televize, tak si umím představit, že je ta disciplinovanost, která dneska řekl bych, že neexistuje, se ze dne na den, z hodiny na hodinu vrátí, a pod hrozbou ztráty života, lidi se začnou chovat odpovědně. Ale řekl bych, že teď žijeme v takovém režimu, že se nám nic nemůže stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A vy byste byl spíše pro to, aby vláda jenom nějaká opatření doporučovala nebo přímo nařizovala?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že to se musí odvinout od konkrétní situace. Jako na prevenci nastaveni nejsme, to je úplně jasné, že vnímali bychom preventivní opatření většinově, spíš jako jakousi buzeraci, kdybych to měl říct volnějším slovem, a nepřijali bychom to rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A využil, podle Vašeho názoru, kabinet zlepšující se situaci na konci jara, v květnu, v červnu, aby se připravil na horší časy? Třeba na tu druhou vlnu.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak my jsme byli svědky takové přípravy na tu tzv. chytrou karanténu, o té se hodně mluvilo, stále ze všech stran jsme o ni slyšeli, a já mám takový pocit, že to byl pokus, který se ukázal nakonec jako marný, a to z několika důvodů. Za prvé, u nás panuje obava, aby někdo, pod záminkou ochrany veřejného zdraví, nezískal přístup k osobním údajům, a nenarušil tak soukromí občana. Což se nejen u nás, ale vůbec v liberální západní společnosti považuje za téměř nejvyšší prioritu, a dokonce bych možná řekl vyšší prioritu než je to zdraví. Druhý důvod, ten strach z nákazy, co jsem už zmínil, on není tak silný, aby si lidé stáhli do mobilů aplikaci, bez čehož ale ten systém chytré karantény nemůže fungovat, a to poslední, to je, neříkám to rád, ale i naše bídná počítačová a nebo mobilní gramotnost, to znamená ta chytrá karanténa může fungovat, jak se ukazuje v Číně, nikoliv v Evropě, v Americe, jednoduše, ta starší generace si na ty nové technologie zvyká velice těžko, a nařídit jim to příliš moc nelze, to znamená já bych řekl, že připravovala se vláda na chytrou karanténu, ale nakonec zvítězil úplně obyčejný telefon, a tak to podle mě i zůstane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč se tedy nedaří dostatečně propojit ty IT systémy a hygienické stanice, které postupně musí přejít na modernější metody fungování. Je to ta nízká gramotnost? Nebo vidíte třeba ještě další věci, které tomu brání?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Může to být ještě i obyčejná lenost, že se lidem nechce prostě přecházet na něco komplikovaného, pokud mají pocit, že to jednoduché funguje, takže oni zatelefonují tomu člověku, zeptají se ho, s kým se potkal, pak zatelefonují lidem, se kterými se potkal, a tak dál. No a tohle to, v tom stavu, kdy ta čísla nejsou hrozivá, a nepřibývá mrtvých, postačuje. A já si ale neumím představit ani kdyby ta situace byla už hodně špatná, že by se toto dalo změnit ze dne na den. Doopravdy si myslím, že je to běh na dlouhou trať, a na to, abychom si navykli na nějaké jiné způsoby, než jsou ty tradiční.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co si myslíte o tom, že by měla být ta chytrá karanténa opět pod armádou, dnes to vláda projedná. Já jenom připomenu, že projekt chytré karantény od armády převzalo ministerstvo zdravotnictví 25. května.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, já myslím že to z politických důvodů, a psychologických důvodů, o té chytré karanténě budeme stále slyšet, ale já jsem skeptik, já myslím, že se jí nikdy nedočkáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak stát vůbec vysvětluje zásadní čísla? Jak komunikuje? Ministr Vojtěch, ministr zdravotnictví, včera nařídil audit údajů o aktuálně nakažených a místo 5 224 případů z nedělního rána se večer statistika dostala na necelých 3 500 případů.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To se ptáte asi nepravého. To je doopravdy otázka pro statistiky, kteří musí vyhodnotit, jak budou postupovat, ta statistika se měnila i v jiných zemích. Prostě stalo se, že najednou přehodnotili ty počty a dospěli ze dne na den k nějakým jiným, když se změní metodika, tak se samozřejmě změní ta čísla, ale tím se samozřejmě změnou metodiky nemění ten skutečný stav, ten samozřejmě zůstává stejný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co se týče stavu roušek, vláda připravuje na dnešní jednání usnesení, podle kterého by ministr vnitra musel ochranné pomůcky svého rezortu přesunout do skladu státních hmotných rezerv, a jak se ukázalo v pátek, ta v těchto skladech není ani jedna jediná rouška, a ty jediné zásoby, které stát aktuálně má, jsou zatím ty, které nakoupilo ministerstvo vnitra během nouzového stavu. A předseda Správy hmotných rezerv, Pavel Švagr, se brání tím, nebo vysvětluje to tím, že postupuje zcela podle zákona, a to zadáním veřejné zakázky formou otevřeného výběrového řízení, a to stále ještě probíhá, respektive se ho nedaří ukončit. Co se změnilo nebo mělo změnit v té legislativě? S tím ostatně souvisí i další otázka, druhá, a to je, zda tato situace se podepíše na volbách říjnových? Zda by se mohlo volit korespondenčně?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak nejprve to první. Já myslím, že ten stav, který popisujete, je naprosto typický, ve chvíli, když dojde k takovéto pandemii, a nebo jakékoli jiné krizi, tak se uvažuje o tom, nejenom o tom, jak ji překonat, ale jak na tom vydělat, to znamená to je úplně řekl bych běžné, my máme jedno velké štěstí, na rozdíl od zemí, kde jsou lidé nešikovní, že když ty roušky budeme potřebovat, tak si je prostě uděláme. A já bych na tuto jistotu docela sázel, a myslím, že k tomu také z velké míry nakonec dojde, když se nepodaří nic vysoutěžit, ale nějaké roušky zřejmě jsou, ale hlavně už jsme na tu situaci připraven, nejsme v ní poprvé. To znamená při tom opakování, při té případné druhé vlně, už budeme daleko víc a daleko rychleji schopni reagovat, a nějak se zařídit. Pokud jde o ty volby, já bych k tomu předně řekl, že demokracie nestojí na tom, že všichni volí, ale na tom, že všichni mají možnost volit. To znamená ať už to bude postaru a nebo kvůli zhoršené epidemiologické situaci se bude muset najít nějaký jiný způsob, to podstatné je zaručit tu možnost volby všem, a jestli už to bude formou elektronickou a nebo jestli to bude formou přes internet nebo korespondenční, a nebo lidé půjdou do těch voleb v rozestupech, a na vlastní riziko, to až tak moc podle mě důležité není, důležité je zajistit tu možnost pro každého jednoho občana, aby volit mohl. No a pokud jde o ty způsoby, jak to udělat, tak je potřeba si pokaždé uvědomit, že ti, kteří rozhodují nebo zvažují, zda volit tím či oním způsobem, tak pokaždé ti, kteří jsou u moci, především uvažují o tom, zda je případná změna té volební procedury zvýhodní, respektive nepoškodí. A proto je klidně možné, že se ten volební systém měnit nikdy nebude, protože to bude vždycky obrovský boj mezi opozicí a vládou, a všichni budou uvažovat, který ten volební systém je nikoli nejlepší pro občana, ale nejlepší pro tu partaj, která zrovna vládne. Známe to i z minulosti, když se upravoval ten volební systém a přepočítávání mandátů, aby z toho vytěžily spíš ty velké strany, argumentovalo se tím, že v opačném případě bude zastoupení ve Sněmovně příliš roztříštěné, a tak se vlastně nedoberou žádného výsledku. Pokaždé se najde nějaký důvod, ale ten základní, proč vůbec sledujeme tu vášnivou debatu o proceduře, je ten, že nikdo na tom nechce prodělat, každý chce na tom vydělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď ještě, aby voliči přišli k těm volebním urnám.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No nakonec to možná bude tak, že osvědčíme vítězství nad svým strachem o zdraví, protože až tak nám záleží na té demokracii, že se rozhodneme i riskovat své vlastní zdraví, jenom abychom odvolili. To by bylo pěkné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na tuzemských drahách došlo v posledních týdnech k sérii nehod. Co, Ivane Hoffmane, odkryly? Debatovalo se o tom, zda jde o chybu systému nebo o selhání jednotlivců.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já bych řekl, že obojí, a začal bych tím, co je mojí vlastně nejstarší vzpomínkou na cestování vlakem z útlého dětství, a jedná se o radu mého otce, který řekl, že nikdy nemám jezdit v prvním ani posledním vagónu soupravy, a já se tím celý život řídím. To jsou nejnebezpečnější dva vagóny, a teď, když bych měl přejít k tomu, co se děje, tak sledujeme, jak najednou po té neuvěřitelně husté sérii nehod, kdy téměř není dne v poslední době, aby se někde něco nestalo špatně, tak nám ohlašuje ministr Havlíček, že se chystá investovat 20 miliard korun do takového toho moderního, nejmodernějšího evropského systému jednotného zabezpečení na železnici a dalších 10 miliard do zabezpečení přejezdů, mostů, návěstidel, lokálních tratí. Já chápu, že věci se většinou pohnou až poté, kdy se něco stane. Dříve na to nejsou peníze, pak se najednou najdou, ale tady mám takový pocit, že ten problém se dal asi vytušit dřív, a to v okamžiku, kdy se na železnici začal celý ten provoz zjednodušovat, a řekl bych, a propouštět lidi, to znamená, že ten systém se stával nebezpečným, a nakonec asi byl jenom otázkou času, kdy se takovéto situace stanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Série nehod, ale třeba i přešlapování v některých dopravních projektech, podle opozičních politiků, znovu otevírají otázku, zda Karel Havlíček zvládá být zároveň ministrem dopravy i ministrem průmyslu a obchodu, a také vicepremiérem. Jak Vy to vidíte? On sám rezignovat nehodlá, zastal se ho také premiér Andrej Babiš.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já bych řekl, že Andrej Babiš ministru Havlíčkovi, v Karlu Havlíčkovi, vidí řekl bych schopného ministra, a zřejmě těžko hledá nějaký jeho klon. Karel Havlíček je trochu výjimečný, proti těm ostatním našim ministrům nebo tak, jak jsme na ně zvyklí, protože je to podnikatel, ekonom, pedagog, a současně je to vlastně člověk, který se dlouhá léta věnuje propagaci středního podnikání, malého podnikání, inovačním technologiím, je to vlastně do té státní správy, a do toho úřadu, řekl bych ideální kádrový profil. To znamená otázka je, jestli ani ne tak, jestli má být věnec těch funkcí doplněn někým dalším, jako spíš jestli on sám je schopen obklopit se kvalitními lidmi, o které se doopravdy může opřít. A zřejmě premiér a on sám, mají pocit, že ano, ale pochopitelně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký Vy máte pocit?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já ten pocit úplně nemám, mám pocit, že doopravdy někde méně je více, když se člověk soustředí na nějaký konkrétní rezort, tak asi ty výsledky jsou lepší, než když ta agenda je příliš široká, a nakonec se spíš soustředí už jenom na manažování těch lidských zdrojů, to znamená na to, aby kontrolovat, zda jiní ho dobře zastupují tam, kde on sám nemůže, všude by, prostě těch židlí, když je moc, tak to většinou nedopadne dobře. Vlastně se divím, že té situace nevyužije, a nesoustředí se jenom na jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Ivan Hoffman. Ani ne půl roku od jmenování do funkce slovenského premiéra má za sebou Igor Matovič, první hlasování o vyslovení nedůvěry, které ustál. Znamená pro něj, a vládní čtyřkoalici, plagiátorská kauza slovenského premiéra, pro něj konkrétně, nějaké další nepříjemnosti? Může mít kauza negativní dopad například v podobě odlivu části voličů?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To uvidíme, je jasné, že úkolem opozice je takovouto příležitost využít a vládní představitele co nejvíce znemožnit, tak na tom prostě se na Slovensku hodně pracovalo, ono to vypadá špatně, když se ukáže, že člověk, který je v čele státu, prostě kradl, vytvořil plagiát a tak dál, ale mě na tom zaujala jiná věc, že ve chvíli, kdy se novináři pídili po tom, co na to říká člověk, který byl okraden, to znamená spoluautor těch publikací, ze kterých premiér čerpal, což je ekonom Pavol Kárász, tak ten asi překvapil opozici, novináře tím, že jim řekl, že z toho nedělal žádnou tragédii, že autoři se na tom zasmáli, a řekli, že to je šikovný kluk, který našel dobrou knihu, a citoval prostě z té správné literatury, to znamená nevnímali to ani tak jako krádež, spíš jako schopnost zorientovat se v dostupné literatuře, a vlastně to, co asi by mu měli vyčítat, totiž, že to neuvedl dostatečně ve vysvětlivkách, z čeho citoval, tak to vlastně víceméně bagatelizovali. Ono to ukazuje na takový širší stav, který neplatí jenom pro Slovensko, a to, že úroveň těch diplomových prací, ale také váha titulů, které jsou získávány na univerzitách dnes, je docela diskutabilní. Prestižním titulům by asi prospělo, kdyby na ně dosáhla daleko menší část těch dnešních doktorů a inženýrů, to znamená to vzdělání dnes, tím množstvím škol, a způsobem, jak se na nich vyučuje, a nároky, které jsou kladeny na studenty, se devalvuje, to vzdělání, které je dnes dosahováno na vysokých školách, prostě nemá takovou kvalitu, aby mělo být kvalifikačním předpokladem pro získání funkcí a nebo práce. Řekl bych, že ta kariéra by se měla odvíjet spíše od praktických schopností, dovedností, a nebo od toho, zda je člověk chytrý, důvěryhodný, no a také jak je oblíbený v kolektivu, to je myslím takový důležitý předpoklad pro to, aby člověk něco řídil, aby zastával nějakou významnou funkci. Řekl bych, že když se kariéra odvíjí od těch dnešních velmi často pofiderních titulů, tak to není dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řeší slovenská politika i něco jiného, než plagiátorské aféry? Protože něco podobného se týkalo také Borise Kollára, předsedy parlamentu a šéfa druhého nejsilnějšího vládního hnutí, dívá se, řeší i budoucnost země? Jakou vizi má vůbec ta nová koalice?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Určitě se řeší podobně jako u nás, jak řešit krizi, především ekonomickou, která vznikla tou koronavirovou epidemií, a Slovensko se z toho nedávného summitu, kde se rozdělovaly evropské peníze, vrátilo s tím, že premiér Matovič dostal o 500 miliard méně, než chtěl, a to se, řekl bych, řeší stejně jako ta aféra s tituly, a to je asi důležitější, za co ho opozice a média kritizují. No ale pokud se ptáte na vizi, tím si na Slovensku nikdo není jist, protože tento premiér je tak kreativní, že je až řekl bych nevyzpytatelný, a může to dopadnout dobře, a může to dopadnout katastrofou. Mám takový pocit, že nikdo ani z těch slovenských komentátorů, které sleduji, si tím není jist, nechtějí ho rovnou odepsat, ale spíš převažuje skepse.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu Českého rozhlasu je komentátor Ivan Hoffman. Z instanbulského chrámu Boží Moudrosti, se téměř po 90 letech, co sloužilo jako muzeum, stala opět mešita. Chrám byl postaven v 6. století jako křesťanský kostel, od roku 1453 byl téměř 500 let mešitou. Turistům bude přístupný nadále. Řecký premiér Mitsotakis označil přeměnu chrámu na mešitu za urážku civilizace 21. století. Ankara na to reagovala slovy, že Atény by se měly probudit z byzantského snu, a přestat používat Hagiu Sofii jako záminku pro vyjádření svého nepřátelství k islámu. A mě by zajímal Váš pohled na celou přeměnu slavného chrámu.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Žijeme v době, kdy víra, ve vztazích mezi státy nehraje, na rozdíl od minulosti, příliš roli. Dneska se války nevedou kvůli šíření víry, spíš proto, aby se točily peníze. To znamená u Turecka, které se vrací, v pojetí státu, stmeleného, nikoli občanskými právy, ale vírou, náboženstvím, je vlastně taková hlavní otázka, zda sledujeme výjimku, a nebo trend. A pokud trend, tak je to trend hodně nebezpečný. Když ta duchovní autorita, v tomto případě zamíří na premiéru obnovené modlitebny, kdybychom to tak řekli, s mečem, tak to je symbolické gesto, které podle mě vůbec není radno nějak bagatelizovat. Pokud se vrací doba, kdy se má znovu víra šířit mečem, tak nezbývá než se připravit na obranu, což v případě Evropské unie neznamená asi na obranu křesťanství, protože Evropa už dnes je, řekl bych, plná lidí, kteří vyznávají různou víru, různé náboženství. Ale to, co asi je potřeba bránit, proti takovémuto šíření víry mečem, jsou občanská práva, mezi které patří i svoboda náboženského vyznání. To znamená, já to beru docela vážně. Turecko udělalo krok směrem k minulosti hodně temné, a to, že samozřejmě musíme stále brát v úvahu, že v islámu je velké množství proudů, směrů, naprostá většina z nich je mírumilovných, těch militantních je menšina, tak to vůbec neznamená, že když se ta situace zradikalizuje, a to teď vidíme, radikalizaci, to jste dobře zmínila, mezi Řeckem a Tureckem, tak tehdy prostě se ty směry různé mohou slévat právě směrem k těm militantním, to není dobrá situace. Tento krok premiéra Erdogana, prostě z mého pohledu, byl špatný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v čem vidíte tu radikalizaci? Turecko je islámská země, a modlitebny, neboli mešity, patří k této víře.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ale toto je křesťanský chrám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předtím byla mešita.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No ona byla mešitou od roku 1453, předtím to byl chrám Boží Moudrosti, centrum řekl bych pravoslavné církve, takto je to prostě dodnes v Řecku vnímáno, to znamená je to vpád islámu na křesťanské území, jinak se to nedá brát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už jenom krátce asi stihneme, jestli je trendem zlato, protože je nejdražší v dějinách, cena za trojskou unci se vyšplhala téměř na 44 000 korun. Co mu vůbec hraje do karet?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak určitě to, že dochází k tisku peněz, po pandemii, a tisk peněz znamená znehodnocení peněz, to tak prostě je. A tehdy jsou centrální banky, mají snahu prostě krýt ty peníze něčím jiným, než je nějaká psychologie, to znamená to, že Česká národní banka nakoupila 1,2 tuny zlata, je podle mě krok správným směrem, ale nezbývá nám, než litovat, že většinu toho zlata, kterého bylo v polovině 90. let v České národní bance 70 tun, tak prodala ve chvíli, kdy ta cena byla mizerná, a nakupuje ho, když je drahá. Ale všichni říkají, ať ho jen nakupují dál, protože bude ještě dražší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Ivan Hoffman. Děkuji za Váš pohled na svět a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Vám také a posluchačům. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra dostanou prostor názory ekonomky Ilony Švihlíkové. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.