Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 24. 2. 2020

Jan BURDA, moderátor:
Dobrý den, příští minuty strávíme ve společnosti komentátora Ivana Hoffmana a jeho pohledu na aktuální dění. S pozdravem do Zlína se na něj od mikrofonu Dvojky obrací Jan Burda.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Já Vás srdečně zdravím a samozřejmě i naše posluchače.

Jan BURDA, moderátor:
O čem bude dále řeč, Ústavní soud se minulý týden vyjádřil ke změnám zákona o střetu zájmu. Podnikatelé v politice, to bude naše hlavní první téma a dále, proč volba nového ochránce lidských práv vzbudila tolik emocí? Jak se na práva člověka dívá mezinárodní legislativa a diplomacie. A měří se jejich dodržování stejným metrem? U příležitosti pátečního mezinárodního dne mateřštiny zase zjistíme, nakolik se mění jazyk český. Zákon o střetu zájmů neporušuje ústavu, usnesl se v úterý Ústavní soud. Nevyhověl tak návrhům prezidenta Miloše Zemana a skupiny poslanců na zrušení části tohoto zákona, jemuž se někdy přezdívá lex Babiš a který krom jiného omezuje přístup firem ovládaných členy vlády, k některým státním podporám a zakázkám. Odůvodnění nálezu Ústavního soudu vydalo na 106 tiskových stran a nic na jeho současném znění se měnit nebude. Co jste tomu říkal, pane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
No tak všichni, kdo se k tomu vyjádřili, ať už se jednalo o politiky, právníky, se shodují, že Ústavní soud vlastně nemohl rozhodnout jinak, pokud se tedy nechtěl zaplést do politiky, což mu nepřísluší a já jsem to tak viděl od počátku stejně, je potřeba si uvědomit, že celý ten zákon vznikl poté, co v parlamentu vznikla velmi široká politická shoda na tom, že vstupem jednoho z nejbohatších lidí v České republice do politiky, hrozí reálně střet zájmů, a že to je situace, na kterou je potřeba legislativně nějak zareagovat. To, že se současně jedná o politický boj, že boháči jsou pro politiky v politice konkurencí, to je samozřejmě jasné, ale ten důraz na zabránění jakéhosi konfliktu zájmů, ten byl naprosto legitimní a Ústavní soud, myslím si, se zachoval logicky.

Jan BURDA, moderátor:
V tom zdůvodnění ústavních soudců našel jste něco zvlášť inspirativního? Nebo překvapivé nějaké pasáže, že by z toho vyplynulo něco nového v pohledu na tento problém?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Ani ne, možná stojí za zmínku tom, že Ústavní soud se okrajově, krátce, zmínili o tom, že ten zákon je na samé hraně, že by neměli příště politici příliš pokoušet prostě Ústavní soud to vnímá, v jistém smyslu jako politický boj, což je pravda, ale je to jenom náznak, který nemění podstatu toho rozhodnutí.

Jan BURDA, moderátor:
Premiér Andrej Babiš z hnutí ANO říká, že rozhodnutí soudu samozřejmě respektuje, ale zákon nadále považuje za absurdní, protože podle něj de facto zamezuje podnikatelům vstupovat do politiky. Tato argumentace, na ni reagujete jak? Co jste ji říkal?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
No tak určitě, když bohatý člověk, který vlastně si může všechno koupit, vstupuje do politiky, tak má k tomu dva možné motivy. Jeden je, že chce nějakým způsobem zprivatizovat stát a mít z něho ještě větší zisk, to by byl ten negativní motiv, ale můžeme u něj ale předpokládat také pozitivní motiv, a to, že má představu, že tím, že se v politicky férovém prostředí, ve kterém se zamezí korupci a tak dál, bude objevovat jeho byznys, tak se mu povede lépe, než v prostředí, které je nějakým způsobem pokřivené. Jinými slovy, někteří lidé vstupují do politiky s tím, že už se na to nemůžou dívat, že je potřeba prostě těm politikům ukázat, jak se to má dělat, no a vejdou s nimi prostě do konfliktu, a když na svou stranu získají dostatek voličů, tak se doopravdy odehraje velmi řekl bych zajímavá situace, kdy člověk, který to v uvozovkách "nemá zapotřebí", zachraňuje situaci, kterou politici nezvládli a velká část občanů, když to takto vidí, tak potom se stane to, čeho jsme svědky dnes my.

Jan BURDA, moderátor:
Je ta záležitost kolem možného střetu zájmů jenom řekněme nějakou českou specifikou a nebo teď ve světě existují země, kde řeší něco podobného?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Vidíme to u amerických demokratů, kteří velmi řekl bych pečlivě hledají někoho, kdo má šanci porazit Donalda Trumpa, to znamená miliardáři. A teď jsou v situaci, kdy se nabízí pán Bloomberg, ještě věší boháč, který říká, já jsem ten, který má peníze na to, aby toho miliardáře porazil, a je to nepříjemná situace, protože pokud Donald Trump vadí tím, že není sociálně příliš ohleduplný, teď nově se chystá dramaticky snížit americký rozpočet právě o peníze, které by měly jít na sociální programy, sociální výdaje, je za to samozřejmě demokraty kritizován, a má ho nahradit jiný miliardář, tak tam je otázka, jestli on bude, a nebo by byl sociálně ohleduplnější, jestli to vlastně nejsou lidé stejné krevní skupiny a jestli by neměl proti Donaldu Trumpovi spíš vystoupit někdo, kdo má nějaké řekl bych jiné výhody než je to tučné bankovní konto. To znamená doopravdy výjimkou to není, vidíme, že prostě úspěšní podnikatelé mají politické úspěchy v jiných zemích, vzpomeňme Silvia Berlusconiho, který byl dlouho velice oblíbeným politikem, i přesto, že byl mimořádně bohatý, to znamená je to asi něco obecnějšího, není to jenom naše specifikum.

Jan BURDA, moderátor:
Z pohledu politiků jsou ti bohatí podnikatelé, kteří usilují o vstup do politiky, jsou pro ně konkurencí?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
No, oni pro ně konkurencí určitě jsou a vyplývá to ale z toho, jak sami tu politiku v poslední době pojímají, kdyby politik byl ten, kdo se snaží reprezentovat veřejný zájem, to znamená stojí na straně svých voličů, jednoznačně, za všech okolností, tak by asi ten vstup bohatých lidí do politiky nebyl tak jednoduchý, ale my sledujeme řekl bych trend, který popisuje Jan Keller, sociolog, jako počínání servisní elity, kdy ten politik daleko spíše slouží zájmům tzv. velkých hráčů v ekonomice, elit, lidí, kteří mají reálnou moc a snaží se prostě jim pomáhat, než by je v zájmu občana kontrolovali, já to strašně zjednodušuji, ale kdyby to bylo tak, že by občan měl pocit, že politici hájí jeho zájem, a že díky tomu se má každý den lépe, než se měl včera, no tak by potom jsme toto neviděli, ale bohužel, ta politika dnes hledá svou vlastní identitu a málo těch politiků má takovou důvěru jako má úspěšný manažer.

Jan BURDA, moderátor:
Ono je zajímavé, že v té souvislosti, v obecné rovině, tak lidé s vyššími příjmy a vyšším vzděláním, jsou vůči těm miliardářům, vůči těm opravdu vlivným a bohatým lidem, v politice, mnohem ostražitější než lidé, kteří se mají hůře. Přitom na ně taková politika by mohla hůře dopadnout.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Je to přesně ono. Tohleto je paradox, kterému vůbec nerozumím.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Ivan Hoffman, komentátor. Jak to vidí Ivan Hoffman, Stanislav Křeček se ve čtvrtek dopoledne ujal funkce ombudsmana, před budovou úřadu se sešli odpůrci i příznivci jeho zvolení. Podle odpůrců nemá pan Křeček ponětí o mezinárodní shodě v pojetí lidských práv, naopak, podpořit ho přišlo asi deset lidí, na místě dokonce zasahovala policie, která zadržela sedm osob. Potvrzuje dění kolem volby šéfa tohoto úřadu řekněme stále hlubší rozdělení společnosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Musíme si uvědomit, že volba ombudsmana se tentokrát těšila doopravdy mimořádné publicitě, těch kandidátů bylo víc, postupně někteří nesplnili očekávání, například kolem kandidatury Heleny Válkové vznikl velký historický spor, jestli vůbec člověk, který v minulém režimu se nezachoval tak, jak bychom to v našem dnešním režimu předpokládali, může o takovou funkci usilovat a pak se hledali kandidáti další, to znamená vznikla kolem toho poměrně rušná diskuse a řekl bych i taková dusná atmosféra a ta má, podle mě, za následek takové to vzplanutí vášní u některých aktivistů, které jsme nakonec sledovali, které jste zmínil, já si ale nemyslím, že je veřejnost hluboce rozdělena v pohledu na lidská práva, ta jsou u nás řekl bych spolehlivě garantována ústavou, všichni se k nim hlásíme, a řekl bych, že lidé u nás obecně jsou citliví na bezpráví, na nespravedlnost, že soucítíme se slabými, se znevýhodněnými, což myslím plyne i z takového dlouhodobého begroundu, křesťanského dědictví, to znamená nemyslím si, že je u nás společnost rozdělena z pohledu na lidská práva.

Jan BURDA, moderátor:
Co vlastně můžeme od ombudsmana, veřejného ochránce práv, de facto čekat, možná, že bych Vás v té souvislosti požádal i o lehké srovnání, nakolik se pojetí této funkce změnilo od doby prvního ombudsmana, pana Otakara Motejla?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
A tak myslím, že na ombudsmana se obracejí občané, kteří mají za to, že byli poškozeni státem, respektive jeho institucemi, no a pokud jde o posouzení potom jednotlivých kauz, tak musíme si uvědomit, že rozhodují právníci, o kterých se říká, že když se sejdou dva, tak mají nejméně tři různé právní názory, to znamená, když se připomíná, že v některých kauzách měla ombudsmanka Anna Šabatová, úctyhodná to osoba, jiný názor než její zástupce, Stanislav Křeček, tak mě to nepřijde neobvyklé nebo nenormální, doopravdy těch výkladů vždy může být víc, a není to tak, že jenom jeden musí mít úplnou pravdu. Ten úřad ombudsmana, když se vrátím k té Vaší otázce, vznikl řekl bych v takové atmosféře, kdy musel na počátku obhájit vůbec svou existenci, protože řada oponentů ho považovala za úřad zbytečný, i dnes má teda své kritiky, ale už jich je daleko méně, a já myslím, že bylo hodně důležité, že tím prvním ombudsmanem se stala mimořádně silná osobnost Otakara Motejla, ono je to mimochodem podobné i s Nejvyšším kontrolním úřadem, kterému v jeho úvodu, když vznikl, sjednal prestiž Lubomír Voleník, to taky byla silná osobnost, která potom určila tu historii toho úřadu. Já myslím, že dnes je to úřad respektovaný, má spoustu kvalitních zaměstnanců, kteří jsou vlastně řekl bych garancí kontinuity, která v těch hlavních případech bude podle mě zachována, to znamená já nemám pocit, že by volbou Stanislava Křečka vznikla nějaká nenapravitelná újma a ten úřad, že by zklamal lidi, nicméně mám určitou pochybnost o tom, zda je nutné, aby prostě ve všech těchto nejvyšších funkcích byli lidé tak vysokého věku. Z jedné strany chápu, že člověk, který má toho víc za sebou, tak má víc životních zkušeností, větší empatii, má to svoje řekl bych pozitiva, ale z druhé strany, u všech těchto úřadů by bylo dobré, kdyby tam byl člověk, který je tomu schopen věnovat prostě plné nasazení, které chce i nějaké fyzické síly a tak dál, a tuto přednost zas mívají lidé, řekl bych mladší, ale nechci nikoho diskriminovat, sám nejsem nejmladší.

Jan BURDA, moderátor:
Vy jste, pane Hoffmane, v úvodu tohoto tématu zmínil ty rozdmýchané vášně kolem volby nového ombudsmana. K nim mohlo přispět i to, jakým způsobem celou záležitost projednávali poslanci v parlamentu České republiky, během jednání před volbou nového ochránce práv si jistě mnozí všimli takového pozdvižení ve Sněmovně kolem sociálního demokratického poslance Foldyny, ten se vymezil vůči údajnému lobbingu v této věci, lobbingu společnosti Člověk v tísni. Ten ale zmínění jmenovaní poslancem odmítli, Jaroslav Foldyna následně oznámil, že brzy odejde z ČSSD. Šlo o ombudsmana nebo o něco jiného?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Tak já jsem to samozřejmě zaregistroval, já osobně si myslím, že Šimon Pánek, respektive mluvčí té nadace Člověk v tísni, nevyloučili, že s poslanci komunikoval, a já předpokládám, že to tak asi bylo, že s některými poslanci asi komunikoval, asi jim řekl svůj názor, ale já si na rozdíl od pana poslance Foldyny nemyslím, že je na tom něco špatného, protože jedná se o téma lidských práv, ke kterým mu Šimon Pánek určitě má co říct, protože dlouhá léta stojí v čele nadace, která se vedle charity také dere za lidská práva, to znamená je to tématika, ve které on, z mého pohledu, je za člověka zasvěceného a za experta, a jeho názor určitě je zajímavé slyšet, tolik teda můj k tomu komentář.

Jan BURDA, moderátor:
Ještě se prosím krátce zastavme u lidských práv. Jako řekněme zahraničně politické priority, zejména Evropské unie, jako celku, s tím souvisí, měří se v té světové diplomacii, a světových vztazích, v rámci lidských práv, stejným metrem všem?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Já si myslím, že je evidentní, že ne. Řekl bych, že to dokonce asi ani není možné, my musíme vycházet z toho, že ta všeobecná deklarace lidských práv, to je politický dokument, který, na kterém to všechno stojí, mimochodem, já to považuji za jeden z nejhezčích textů, které kdy lidé v temné chvíli své historie prostě byli schopni sepsat, nicméně musíme se na ten text dívat jako na ideál, do té deklarace se dostaly všechna důležitá práva, které by člověk měl mít, nicméně oni si někdy odporují, respektive je to ideál, který nikdy nenaplníme, když člověk si ten text čte, tak si i po 70 letech říká, to by bylo hezké, kdyby jednou existoval svět, který by byl podle všeobecné deklarace lidských práv. Jednou prostě se nám tam líbí, když trpíme nesvobodou, články 18-20, které hovoří o takových politických právech, ale když je problém s nerovností, tak jsou tam články 22-25, které zase hovoří o něčem jiném, a já bych přirovnal teda tu všeobecnou deklaraci k takové samoobsluze, ve které si každý vybere, co se mu hodí, a to nehodící nechá v regálu, takže vlastně tou deklarací můžeme morálně apelovat, ale současně někdy se té deklarace využije jako takové hole na ty, kteří prostě v něčem nedostáli těm velice přísným idealistickým kritériím, takže je to tak, že my jednou, současně nám teda vadí nedodržování lidských práv v Číně, a z druhé strany umíme pragmaticky nezmínit co se děje v Saúdské Arábii, a to je jenom špička ledovce, takhle, když se na tu deklaraci podíváme, tak vlastně nikdo není dokonalý, ale nikdo ani není úplný zločinec.

Jan BURDA, moderátor:
Domnívá se komentátor Ivan Hoffman. Jazyky vymírají. Z necelých 7 000, které na světě existují, jich více než polovina může do konce 21. století zaniknout. I proto jsme si v pátek připomněli Mezinárodní den mateřského jazyka. S jistotou ale můžeme říci, že zánik se rozhodně nebude týkat jazyka českého, ten je živý, přizpůsobuje se vzniku nových technologií, sportům, také sociálním sítím, čeština je zkrátka jakási taková houba, která nikdy nepřestane nasávat, příklad, nová slova, kňučedník, švejk news nebo chtěgan. To je člověk, který chce být veganem, ale má rád maso. To jsou příklady nových slov, která zaznamenává web Čeština 2.0. Podle Ústavu pro jazyk český je to užitečný projekt, který ukazuje, jak se čeština vyvíjí, jak je hravá, jak se přizpůsobuje trendům. Jak živá hravá čeština je pro Vás, pane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Tak my dva určitě můžeme říct, že, protože jazyk je zdrojem naší obživy, takže budeme hovořit teď ve vlastní věci, že jsme pro češtinu samozřejmě zaujati, na jazyky podle mě lze hledat jako na dar, kterému vděčíme za svou identitu národní, je to jasné, s jazykem je vlastně spojena historie a současnost, a všechno prostě prochází přes jazyk, nicméně asi bych tady zmínil, že někdy na jazyk můžeme pohlížet také na bariéru, na problém, který nás odděluje od těch, co hovoří jinými jazyky, připomenul bych biblický příběh o Babylonu, zmatení jazyků coby trestu za lidskou pýchu, a nebo nadšence, kteří kdysi snili o nahrazení národních jazyků, esperantem, aby si prostě všichni rozuměli a aby zmizela ta bariéra. Myslím, že dnes, za nás tu bariéru vyřeší technika, která je schopna přeložit přímo na místě on-line naši řeč do nějaké jiné, takže s každým se domluvíme, a spíše vystupuje teď ten jazyk jako doopravdy jako dar, jako něco, čeho bychom si měli cenit, no a když se ptáte na ty změny jazyka, na tu houbu, schopnost něco nasávat, tak tady já bych řekl, že aby člověk postřehl změny toho jazyka a toho, jak se vyvíjí, tak by asi musel na nějakou dobu s tím jazykem ztratit kontakt, mě se to kdysi v mládí podařilo, že jsem odešel z Prahy do Bratislavy, a když jsem se vrátil po roce, tak jsem zjistil, že mí kamarádi hovoří jinou češtinou, ale řekl bych, že to, co se mění je hlavně asi ta čeština hovorová, ke které, a to se teď přiznám jako člověk, který se živí psaním, já vlastně nemám příliš vřelý vztah. Mě se vlastně na jazyku líbí ta jeho stálost a ta jeho řekl bych krása v té původnosti, ale beru samozřejmě to, že ten jazyk musí být živý a že se vyvíjí.

Jan BURDA, moderátor:
Tedy tlaky globálních jazyků, angličtiny, tlaky technologií, toho se neobáváte? V případě češtiny.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Tak jsou profese, u kterých je třeba umět anglicky, jsou země, kde je nezbytné mluvit jejich jazykem, jako je třeba Francie, no ale mou ambicí nikdy nebylo stát se světovým autorem, takže vlastně se necítím pod nějakým tlakem, pokud, jediný tlak, který cítím, je touha dobrat se hezké věty.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Ivan Hoffman, komentátor, se kterým načneme ještě jedno téma, světová média, v polovině února totiž pozorně sledovala tradiční bezpečnostní konferenci v Mnichově. To je významná akce, Rusko, Čína, Spojené státy, podle německého prezidenta mohou za to, že svět je stále méně bezpečný. Frank-Walter Steinmeier to řekl při projevu na této konferenci a vyčetl velmocím, že se jako mezinárodní společenství vrátili do dob, kdy mezi státy panuje nedůvěra. Ta podle něj vede k většímu zbrojení, a tím menší bezpečnosti. V jakých reáliích světoví lídři vlastně diskutovali o bezpečnosti na Zemi, napsáno s velkým Z.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
No asi v tom úvodu jste to vystihl dobře, a já bych k tomu takovému podezření, že se ocitáme v nebezpečnějším světě, se i přiklonil, celkově výdaje na obranu loni stouply o 4 %, a když se říká, že jsou to výdaje na obranu, tak optimista k tomu řekne, že máme štěstí, že všichni investují právě do obrany, zatímco pesimista, tak ten ví, že na obranu jde ze všech těch miliard na zbrojení spíše zlomek, pokud tedy nepředpokládáme, že nejlepší obrana je útok. Vlastně všechny ty zbraně z jedné strany slouží jako určité odstrašení, že nikdo nemá příliš velkou převahu ale z druhé strany, jsou to prostě zbraně a čím jich je víc, tak tím je i ta situace ve světě nebezpečnější, na té konferenci asi se projevily dva takové trendy, jeden je ten, který hájí ministr zahraničí Mike Pompeo, který říká, že takový ten strach ze zbrojení je přehnaný, že ty vztahy mezi spojenci, v rámci NATO, jsou stále dobré, že jsme stále vítězi, a pak je ten druhý evropský pohled, kdy Evropa by chtěla spíše řekl bych méně konfrontační přístup, více kooperace mezi velmocemi, protože ten řekl válečný, válečnický duch nám asi není tady na kontinentě moc jako blízký, to znamená pro nás do budoucna z toho plyne, že se nacházíme v prostředí, kdy bychom měli více dbát na to, abychom si nedělali zbytečně nepřátele, protože nevíme, jak vlastně ta hra těch velmocí vůbec může nakonec dopadnout, postavit se velmi jednoznačně na jednu stranu je pro Evropu řekl bych komplikace, jak ekonomicky, tak i politicky, protože nikdy nebude tak silným hráčem, aby do té šachové partie mezi Američany, Číňany, Rusy, byla schopná účelně zasáhnout, navíc Evropa není jednotná, ta konference ukázala, že Francouzi a Němci mají v některých otázkách obrany strategických různé zájmy, a že vlastně zdaleka nejsou tak jednotní, aby mohly mít nějakou protiváhu, a to je další důvod, proč se radši držet zpátky a nehnat se do žádného nějakého válečného dobrodružství.

Jan BURDA, moderátor:
Každopádně ta Mnichovská konference tedy potvrdila, že spojenci na obou březích Atlantiku, teď tedy myslím evropské země a Spojené státy americké, mají na mnoho věcí stále rozdílné názory.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Určitě ano, tam bylo deklarováno to, že máme podobný přístup k Číně, Íránu a Rusku, ale úplně to tak neplatí, z některých takových těch konfrontačních postojů z minulosti se ukázalo, že vlastně nebyly příliš efektivní, že nikdo na tom nevydělal, všichni se dostali do potíží, takže řekl bych, že Evropa řadí takovou trochu zpátečku, a vlastně neví, co od Američanů má do budoucna očekávat, je docela zjevné, že Donald Trump pravděpodobně bude opět americkým prezidentem, no ale on je tím elementem, který vyvolává nestabilitu a o kterém nikdo neví, co si o něm má myslet.

Jan BURDA, moderátor:
Domnívá se komentátor Ivan Hoffman, se kterým jsme strávili dnešní komentátorskou půlhodinku Dvojky Českého rozhlasu Jak to vidí. Děkuji Vám a krásný den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor:  
Já Vám také, hezký den.

Jan BURDA, moderátor:
Za pozornost děkuje též Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.