Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 2. srpna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zeptám se například na to, co si slibovat od plánované kryptoměny Facebooku, nebo proč americká centrální banka otáčí své kormidlo. Připojte se. – Americká centrální banka po 10 letech snížila základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu. Je to první snížení úroků od prosince 2008, kdy světová ekonomika čelila nejhorší krizi od 30. let minulého století. Co ji k tomuto rozhodnutí přimělo? Pokud to bude nutné, tak banka je připravena náklady na úvěry dál snižovat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ten krok FEDu byl obecně očekávaný, ale dalo by se říct, že to malé snížení tak nějak zklamalo úplně všechny. Rozčílilo prezidenta Trumpa, což asi nepřekvapuje. Hned tweetoval, že by růst mohl být 4 %, kdyby americký FED snižoval sazby důrazněji, a že mu guvernér americké centrální banky Jerome Powell, kterého sám Trump vybral, moc v tom nepomáhá a že trhy očekávaly větší a silnější reakci. Takže to bylo na té jedné straně. Je pravda, že to snížení mohlo být i trochu překvapivé vzhledem k tomu zdůvodnění, které guvernér americké centrální banky podal. On argumentoval méně domácími záležitostmi, protože americká ekonomika je v dobrém stavu, i když se centrální bance nedaří dosáhnout toho inflačního cíle, což se nedaří skoro nikde ve vyspělém světě, a argumentoval zahraničními riziky. Tady se dostáváme k tomu zajímavého paradoxu, že ta zahraniční rizika do značné míry vytváří administrativa amerického prezidenta, takže svým způsobem americký prezident Trump si tak nějak sám o to snížení úrokových sazeb, byť zatím velmi mírné, vlastně řekl. Nicméně ta Powellova reakce vzbudila spíš rozpaky a dalo by se říct, že nakonec nepotěšila vůbec nikoho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A koho tedy potěšil nebo potěší tento krok?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to malé snížení. To je skutečně spíš určitý signál toho, že ta politika FEDu ustoupila alespoň na chvíli od toho očekávaného zpřísňování té monetární politiky, tedy zvyšování úrokových sazeb. Tím pádem, řekněme, že je trošku blíže té politice, kterou prosazuje Trumpova administrativa, to znamená politice slabého dolaru. Ale musíme si uvědomit, že i další centrální banky vyspělých zemí provozují spíše velmi uvolněnou monetární politiku. Řada z nich má záporné úrokové sazby. To je veliké téma v současné ekonomické teorii i praxi. To znamená, ten dolar může být pořád silný relativně vůči těm ostatním měnám, což taky potom Trump samozřejmě opět nezapomněl zdůraznit, že ostatní země manipulují svými měnami, zmiňoval třeba euro. Je to taková zvláštní situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže to je jenom takové pootočení toho kormidla?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Powell přímo řekl, že to je malá korekce, jenom přizpůsobení v polovině cyklu. To znamená, on rozhodně neřekl, že by měla následovat další vlna snižování úrokových sazeb. To jeho vyjádření bylo takové relativně dost divné, což samozřejmě nepotěší, protože jak politici, tak investoři chtějí nějaké jasné vyjádření toho směru té centrální banky, a myslím, že Powell tady skutečně zamlžil, než aby udal nějaký jednoznačný kurz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč k tomu tedy došlo, když to není něco výrazného, nějaká zásadní změna?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je dobrá otázka. Ono se nutně nabízí, že Powell trochu podlehl tomu tlaku, který na něj vykonával prezident Trump v posledních měsících, respektive na celou americkou centrální banku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nějaký polokrok, nebo jak tomu rozumět?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to takový malý ústupek: Tak tady jsem dal čtvrt procentního bodu, a nechte nás žít. Nutně to vzbudilo a vzbuzuje otázky potom, do jaké míry je americká centrální banka nezávislá. Možná bych připomněla našim posluchačům, že se dokonce v Trumpově administrativě diskutovalo o tom, zda je právně přípustné, aby Trump Powella odvolal, když ho předtím sám jmenoval. Ono to nebylo úplně právně jisté, co s tím. To znamená, ta americká centrální banka je bezesporu pod velmi silným politickým tlakem, což v minulosti takto výrazně definováno nebylo, a ještě bych zdůraznila, že ta Trumpova administrativa se velice odlišuje od těch předchozích období, kdy USA hrály na tu notu silného dolaru, hlavní mezinárodní měny, což je taky veliké privilegium, ale ta Trumpova administrativa dává už delší dobu najevo, že si přeje spíše slabší dolar, pravděpodobně v souvislosti s obchodními toky. To znamená, to je velký obrat v hospodářské politice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ovlivňují celkově kurzy, zvraty té nejmocnější centrální banky světa chod nebo rozhodování jiných centrálních bank?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Obrovsky samozřejmě. Je to hlavně proto, že Spojené státy mají jednak dolar a na to napojenou tu finanční infrastrukturu. To znamená, mají velmi rozsáhlý ten finanční trh. Já bych připomněla, že toho velmi intenzivně využívají při stanovování takzvaných sankcí. To znamená, sankce jsou oblíbený nástroj té současné americké administrativy, opatření restriktivní povahy, a velmi často právě využívají toho, že dolar je hlavní internacionální měna, že se hůř obchází. Vzpomeňme třeba na sankce proti Íránu, kde je to velmi silně patrné. Vidíme tu bezmoc EU, jak poskytnout platební možnosti pro aspoň zachování nějakých obchodních toků s Íránem. To znamená, tato karta je určitě ve hře za Trumpa velmi intenzivně, a pokud budou americké sazby větší než v Japonsku a v Evropské centrální bance, což asi budou, protože tam jsou víceméně na záporné úrovni, tak je logické, že ten kapitál bude směřovat do Spojených států, což znamená zase tlak na zhodnocování dolaru, a to je to, co Trump nechce. Ten problém s ním je, že ta jeho politika je v řadě ohledů protichůdná. Na jednu stranu doprava, na druhou stranu doleva, a pak se divíte, že z toho nevypadne to, co vy chcete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou politiku praktikuje vůči Číně? Oznámil včera nová desetiprocentní cla, která Spojené státy od prvního září uvalí na čínské zboží. Ten roční dovoz do Spojených států představuje až 300 miliard dolarů, nicméně s Čínou chce jednat dál. Jak tomu rozumět?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je pořád dokola. To je takové déjà vu, asi třetí nebo čtvrté kolo. To znamená, eskalace konfliktu, vyhrožování dalšími opatření, ať jsou to cla, nebo jiná restriktivní opatření, a představa, že toho partnera donutí k nějakým významným ústupkům a potom bude mávat tím, že udělal nejlepší dohodu ze všech dohod. Ty jeho deal... On pořád dělá nějaké dealy. Tady je další. Samozřejmě to vytváří značnou nepředvídatelnost ve světové ekonomice, protože tím pádem je trochu problém uvědomit si, co chcete. Na jednu stranu říkáte jednání se vzájemným respektem, což je snad ukotveno někde v té Ósace, v tom prohlášení, a pak zase tyto kroky. Já si myslím, že to je klasický nástroj, jakým způsobem Trump chce donutit Čínu k těm ústupkům, ale Čína není Mexiko. To je ekonomika jiné světové váhy. A pochybuji o tom, že čínské vedení si nechá líbit zacházení tohoto typu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ani Trump si asi nenechá nic líbit.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, narazily na sebe dvě velmoci. A tento střet si myslím, že se nevyřeší. I kdyby se uzavřela nějaká smlouva, tak mám velké pochybnosti o tom, že by nějak dlouho platila nebo že by nějakým způsobem stabilizovala světovou ekonomiku. Bohužel. Já se obávám, že do značné míry 21. století bude stoletím střetů mezi Spojenými státy, to znamená, mezi zemí, která si chce udržet to své dominantní postavení, a mezi Čínou, která se historicky vrací na místo, kde po většinu svých dějin byla, to znamená na místo největší světové ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Měl postoj americké centrální banky, ten mírný obrat, ke kterému došlo, i záměr prezidenta Spojených států ohledně těch nových cel vliv i na ceny ropy? Protože ty na světových trzích včera výrazně klesly. Nebo jsou jiné důvody pro zlevňování?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ceny ropy jsou samozřejmě volatilní, to je velmi citlivá položka. Jakmile se tam někde něco šustne, tak ty ceny ropy na to reagují. Ale když se podíváme na dlouhodobější trend, tak tam vidíme, že se nám víceméně drží okolo 60 – 65 dolarů za barel, tedy v případě brentu. A já bych tady možná u těch cen ropy jako podstatně výraznější vliv viděla dva faktory. To znamená otázka geopolitiky, která tam byla vždycky, a dneska je to samozřejmě zásadní v případě Hormuzu. To znamená, do jaké míry je tahle ta zásadní námořní cesta bezpečná nebo ne. Tam má samozřejmě Írán své velké zájmy. A potom je to otázka toho, jakým způsobem se Spojeným státům bude dařit navyšovat svoji těžbu z břidlic a zároveň se třeba i více angažovat v rámci toho světového trhu. Řekla bych, že tohle to jsou dva takové dlouhodobější faktory. Jinak samozřejmě pohyby v rámci měnových kurzů a podobně, to vždycky nějakým způsobem ten trh ovlivní. Ale z dlouhodobého hlediska si myslím, že jsou důležitější tyhle dva trendy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do nejvyšších pozic se stále častěji dostávají ženy. Najdeme je ve vrcholných pozicích v bankách nebo v OECD. Předsedkyní Evropské komise se stala německá politička Ursula von der Leyenová. Evropskou centrální banku povede Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu. Vystřídá ji na tomto postu další žena? Hodně se píše o Kristalině Georgieové, člence konzervativní strany Občané za evropský rozvoj Bulharska. Ale jsou ve hře další čtyři kandidáti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak. První je potřeba říci, že je tady uvolněné místo na šéfa nebo šéfovou Mezinárodního měnového fondu a že v rámci EU je patrný velký spěch. To znamená velký spěch k tomu, aby byl co nejdříve vybrán kandidát(ka). A ten důvod je jasný. Zástupci EU jsou si vědomi toho, že by se do hry mohly dostat také rozvíjející se země, typicky Indie, Čína, Brazílie, a že by také mohly chtít svého představitele v čele Mezinárodního měnového fondu. EU se vlastně snaží zachovat ten status quo panující od druhé světové války, od konce druhé světové války. To znamená to rozložení, že v čele světové banky stojí vždycky Američan a v čele MMF vždycky Evropan. Ono to teda už vůbec neodpovídá mocenským poměrům současné globální ekonomiky. Kdyby to odpovídalo, tak by šéfem MMF musel být buď Číňan, nebo Ind. Ale snaží se to udržet, a proto ta rychlost. A ve hře je několik jmen. Jedním z nich je skutečně i Georgieva. Ji navrhují jako určitého kompromisního kandidáta Francouzi. Ona má i relativně dobré vztahy s Trumpovou administrativou, protože pracovala ve Světové bance a má tam, řekněme, určité kontakty. Zdá se, že by nebyla vnímána vyloženě jako nepřijatelná. Její problém je ovšem věk. Zavání to hodně věkovou diskriminací. Ale existuje tam doložka, která říká, že by se šéfem nebo šéfovou MMF neměl stát někdo, kdo překračuje těch 65 let a kdo by končil v období nad sedmdesátkou. To je právě problém této kandidátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem víte, proč platí takto přísná věková pravidla?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Upřímně řečeno nevím a nedává mi to moc smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Platí i u jiných funkcí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Nevím, proč to tak je. Nedává mi to smysl. Už jenom když se podíváme na to, jaké máme kandidáty, americký prezident také není úplně nejmladší. A když se podíváme na další kandidáty na amerického prezidenta, a vůbec na řadu politiků, tak jsou nad 70 let. Myslím si, že to nikoho nediskvalifikuje. Jsou lidé, kterým to v sedmdesáti pálí, jsou čilí, a naopak. Může jim být pětačtyřicet, a nic moudrého z nich nevypadne... Takže tohle mi nepřijde jako úplně fér. Nicméně takto je to ustaveno. Aby se to změnilo, tak by musela většina hlasovat pro. Ale nezdá, že by se to úplně prosadilo. Zatím. Podle posledních informací. Takže je otázkou, jestli se nakonec Francii podaří protlačit Kristalinu Georgievu jako kompromisního kandidáta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ti další, kteří jsou ve hře?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ti další, kteří jsou ve hře, aspoň tedy z toho, co jsem četla na Financial Times, kteří udělali takový výtah těch s největšími šancemi, jsou Olli Rehn, což je finský představitel, guvernér finské centrální banky, a asi nejznámější jméno, i pro posluchače, bude Jeroen Dijsselbloem. Toho si pamatuju velmi dobře, protože je to bývalý předseda euroskupiny. To je ten, který „řešil“ dluhové krize v eurozóně. Asi nemusím zdůrazňovat, že je nesmírně populární u jižního křídla zemí (myslím to samozřejmě ironicky). A jenom bych připomněla, že to je ten, kdo uvedl, že jižní země si za všechno můžou samy, protože peníze utratili za alkohol a ženské (říkám to mírně, on to možná řekl trošku ostřeji). To je přesně jeho výrok. Zajímavé je, že on prodělal takový ten zvláštní převrat, což u politiků někdy vidíme. On byl za socialistickou stranu (což by člověk moc neřekl podle těch výroků). A poté, když neuspěl, ta jeho strana moc neuspěla, a začal jakoby mizet z té politiky, tak najednou měl úplně jiné názory. A dokonce pak potvrdil pro rozhovory pro řecká média, že se nezachraňovali občané těch zemí, ale že se zachraňovaly banky a že znova by ta řešení, která jako předseda euroskupiny velmi tvrdě prosazoval, už znova nikdy neudělal. Najednou takové jaksi zvláštní prozření. To se občas stává, že když někdo odejde z politiky, tak najednou tak nějak zvláštně prozře. Ale teď se nám tam pan Dijsselbloem znovu rve na funkci šéfa Mezinárodního měnového fondu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je tam ale ještě jedna žena. Španělská...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. To je právě problém. Je tam španělská ministryně financí. Ale Financial Times ji z toho užšího výběru vyřadil. A teď je otázkou, jestli mají dobré informace nebo ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Němci o ní píší.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Němci o ní píší, ale je pravda, že asi úplně nepatří do této trojky. Ale kdoví. Viděli jsme, jak to fungovalo v Evropské komisi. Byla řada oficiálních kandidátů, a najednou se vytáhla Ursula von der Leyen. Bůhví, kdo se vytáhne teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A přichází i tato varianta v úvahu, že by to byl někdo jiný?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že v rámci rozhodování evropských orgánů už přichází v úvahu úplně všechno. Kdybyste mi řekla, že tam bude Bob a bobek, tak už si skoro myslím, že to je i možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle německých zdrojů se spekulovalo před několika týdny také o šéfovi britské banky. Mark Carney.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, o tom se psalo. Ale samozřejmě Británie tím, jak je na takovém zvláštním odchodu nebo neodchodu (dneska asi spíš odchodu), tak to nebylo považováno za úplně ideální variantu. Je ale pravdou, že v těch širších nominacích, v tom širším seznamu, jeho jméno bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Facebook představil koncept digitální měny libra. Co je cílem tohoto projektu? Zatím budí docela rozpaky. Zejména u kryptoměnové komunity. Je to něco jako bitcoin?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že úplně ne. Kryptoměny jako bitcoin se totiž vyznačují tím, že jsou decentralizované. To znamená, že každý jednotlivý uživatel ji může takříkajíc těžit v rámci toho množství, které je k dispozici, kdežto, a to právě kritizují zastánci kryptoměnové komunity (ale nejenom ti, musím říct, ta kritika je poměrně široká), ta tzv. libra je spíše spojena s tou Asociací Libra, to znamená se spojením velkých firem. Vidíme tam velmi jednoznačně ty korporátní zájmy. Kromě Facebooku slíbily účast firmy jako Visa, Mastercard, Vodafone a další. Je tam nějaké tohle to propojení. A ten oficiální cíl, který bych si dovolila velmi intenzivně zpochybnit, je, že 1,7 miliardy lidí nemá přístup k bankovním službám, nemá bankovní účet a že právě libra, určitá globální digitální měna, by mohla tyhle lidi jakoby vtáhnout více do toho, řekněme, ekonomického systému. To je to oficiální zdůvodnění tohoto projektu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... protože ti lidi, já to jenom doplním, nemají sice účty, ale mají mobily.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, mají mít smartphone.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to se vám nezamlouvá...?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, nedovedu si to vždycky úplně představit, že mají smartphone, ale nemají účet, a teď tam budou někde něco vytvářet. Ale ten problém je, že to není decentralizovaný systém, je to vyloženě systém korporací. To znamená, máme tady velmi specifickou situaci, kdy by korporace, velmi mocné, vydávaly něco jako měnu. Ona je otázka, jestli by to byla měna. Každopádně by to nesplňovalo ty základní diferenční znaky peněz (podle mě). A samozřejmě máme bohužel už zkušenosti s tím, jakým způsobem Facebook nakládá s daty uživatelů. To asi není něco, co by člověk mohl úplně ignorovat. Tam je potřeba dávat velký pozor. Každopádně ta libra vyjadřuje něco velmi důležitého, a sice, že ty moderní technologie se čím dál víc projevují také v tom finančním sektoru, což bylo vidět na bitcoinu a dalších, a že vlastně vedou k tomu, že takové to tradiční finančnictví se začíná tak trošku jakoby rozvolňovat a objevují se právě tyhle ty projekty a není úplně jasné, jak to regulovat, jestli to regulovat, jak to vlastně bude fungovat. Pro mě je to hlavně ukázka toho, jak obrovskou moc začínají mít velké firmy. Emise peněz, to není čistě technická záležitost. Taky, ale především je to otázka moci. Ve chvíli, kdy můžete emitovat vlastní měnu... To je mocenská otázka. To znamená, že tady se vyloženě Facebook přihlásil jako mocenský aktér... ‚Já chci emitovat peníze.‘ Není vůbec jasné, do jaké míry by ta měna byla stabilní, jakým způsobem by bylo intervenováno. Přece jenom u měn, které známe, koruna a podobně, tam vždycky máte nějakou instituci, která by, aspoň teoreticky, měla mít nějakou odpovědnost. Ne vždycky ji má – takovou, jakou bych si představovala, ale prostě je tam aspoň nějaké napojení na stát, nějaká centrální legální základna. Je tam něco takového. Kdežto tady tohle to se nám začíná úplně vymykat. Je otázkou, jaké by tam bylo ručení, jaká by byla volatilita té měny. Když se podíváme na ten bitcoin, i když je jiný, zdůrazňuji, bitcoin absolutně nejsou peníze. Bitcoin je v tuto chvíli spíš spekulativní aktivum, které je nesmírně volatilní. A taky si na rovinu řekněme, že v řadě případů (ne ve všech, ale v řadě případů) slouží k financování transakcí v rámci černé ekonomiky. To by se tady u té libry asi taky nedalo vyloučit. Právě proto ta kritika vůči libře je poměrně ostrá. Aktuálně i společenství Finance Watch vydalo velmi důrazné varování před riziky, které by ta tzv. libra mohla přinést. Vyzývají centrální banky, aby tento projekt nepovolily. To znamená, aby nedaly vůbec šanci tomuto projektu vzniknout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Libra reálná, peníze, britská libra...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je ten problém s tím překladem. V angličtině libra není libra, ale je to znamení vah, a ještě ke všemu použili moje znamení pro označení této měny... (smích) Ale my myslíme teď tu britskou libru – pound.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně tak. Pound oslabuje. Vůči americkému dolaru je nejslabší od jara 2017. Ukazuje nebo vyjadřuje to skepsi ekonomů, že pokud Británie odejde z EU bez dohody, tak to negativně zasáhne nejenom britské hospodářství, ale i ty vzájemné obchodní vztahy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že to čím dál víc vyjadřuje zděšení. Podobně jako u těch americko-čínských vztahů, i u Velké Británie mám pocit, že se pořád točíme v nějaké deja vu už tři roky, že se to pořád vrací zpátky a zpátky. To znamená brexit bez dohody... Ty ekonomické vztahy můžete nějakým způsobem upravit, je to prostě něco, co je realizovatelné. Ale jakým způsobem se chcete vypořádat s tím, že Spojené království volilo velmi odlišně? Tam je podle mě ten základní zakopaný pes, ten politický. To znamená, že postup Johnsona, který podle mého názoru vsadil na ten tvrdý brexit, což mi přijde varianta, u které to slovo riskantní plně nevyjadřuje... Neuvědomuje si nebo si asi málo uvědomuje, že v tu chvíli Skotsko samozřejmě bude uvažovat o druhém referendu, a já se mu ani nevidím. A samozřejmě ta otázka Irska je stále velmi výbušná. Koneckonců už zazněla slova předsedkyně Sinn Féin, která se odvolává na tu Velkopáteční dohodu, kde za určitých možností, která Johnson nastínil, by bylo možné uskutečňovat referendum o sjednocení ostrova, na což se, řekněme si na rovinu, řada Irů třese – aby to bylo znova jedno Irsko. Johnson si tady podle mě už nehraje jenom s tím, že se objeví nějaké ekonomické problémy. Ty se objeví bezesporu. To není ani pravděpodobnost, to je jistota už. Ale hraje si s tím, že ze Spojeného království zbyde možná Anglie a kus Walesu. Já nevím, co si myslí, že dojedná nebo vyjedná. Ale ten jeho přístup mi přijde jako skutečně jako velmi, velmi hazardérský. On tím neohrožuje jenom Velkou Británii, ale právě třeba i Irskou republiku, pro kterou by ty následky byly velmi, velmi tvrdé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zatím se nezdá, že by Brusel byl ochoten jednat o nové dohodě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že Johnson spoléhá na to, že bude tak tlačit, že si všichni řeknou: Irská republika je malá, rozčiluje nás tím, že tam platí daně nadnárodní firmy, a že je to víceméně daňový ráj... Dáme přednost Velké Británii, vzdáme se té irské pojistky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že tohle může být hra, kterou on se snaží o to, aby se EU vzdala té podpory Irska. Třeba Wolfgang Münchau o tom velmi intenzivně psal na Financial Times, že tento scénář nakonec nastane. Ale, upřímně řečeno, i kdyby nastal, tak v tu chvíli tam ten irský problém máte znovu, velmi intenzivní. On nikam nezmizí. Ve chvíli, kdy tam nebude ta irská pojistka... To není představa, že tak to nebude ve smlouvě, tak je všechno v pořádku. On se vyhřezne velmi intenzivně v té politické, skoro bych řekla paramilitární, realitě. Musím říct, že to sleduju s čím dál větším zoufalstvím. Jednak to, že ta témata tři roky jdou pořád dokola. ‚A tuhle dohodu nechci‘... To už je opravdu, jako když si pustíte gramofon a ten se zasekne na jednom místě, pořád jde stejným směrem. Tímhle tím způsobem naprosto zbytečně vytvářet konflikt na tolika úrovních – ekonomické, sociální, politické a vlastně i národnostní (v rámci toho Spojeného království) – to je skutečně umění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonomka Ilona Švihlíková a její názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.