Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 1. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Příjemný prvomájový den přeje Zita Senková. Pravidelný rozhovor na aktuální témata v souvislostech nechybí ani ve sváteční den. Mým hostem je, na Svátek práce, ekonomka, docentka Ilona Švihlíková, se kterou jsme ve spojení Skypem. Přeji Vám dobrý den.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Dobrý den.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

A naše témata, alespoň v titulcích, když je práce nad zlato a černé zlato nejlevnější v historii. Inspirativní poslech. Je první máj, nejenom čas lásky, ale také svátek práce. Budeme k ni mít jiný vztah kvůli nečekané pandemii, omezením, která sebou přinesla, a dopadům, o kterých ještě zdaleka nevíme všechno?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak já si myslím, že ta pandemie bude mít samozřejmě dopady na trh práce, a už to konec konců vidíme. Často se hovoří o nárůstu nezaměstnanosti, můžeme se podívat třeba jak poměrně dramatická je situace ve Spojených státech, kdy se vlastně během několika málo týdnů vymazaly všechny zisky nových pracovních míst za posledních deset let. A ten počet nezaměstnaných sahá i ke 30 milionům. Ale ono je potřeba také říci, že ten trh práce není jenom v kategorii zaměstnaný/nezaměstnaný, ale to, co už dnes vidíme, a co si myslím, že může narůstat, je také otázka snižování úvazků, samozřejmě různé krácené bonusů a podobně, to znamená my se vlastně z té situace vynikající na trhu práce, o které jsme se kolikrát bavili, to znamená nejnižší nezaměstnanost v rámci Evropské unie a opravdu napjatý trh práce, který prostě dodával i velmi slušné přírůstky mezd, překlápíme opět do stavu velké nejistoty v práci, která se s největší pravděpodobností ne moc dobře odrazí i na mzdách, to znamená zase se prostě vracíme k nějakému tématu prostě prekarizace a nejistoty, což samozřejmě není dobré ani pro pracovníky a ani pro ekonomiku jako celek.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jak je vlastně možné, že, Vy sama jste teď řekla, ta skvělá ekonomika před pandemií, ty výsledky, čísla a tak dále, že ta koronavirová krize, uzavření ekonomiky, v trvání, přece jenom, nechci to shazovat, ale "jen" několika týdnů, může srazit hospodářství na kolena. Proč?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak tady vidíme, jak je ta naše ekonomika křehká, že jo, ona je skutečně založená na tom, že kola se točí a neustále točí, a točit budou, to znamená, že se počítá i s tím budoucím výhledem. A tady se nám najednou prostě do hry dostává nejistota úplně jiného typu, než o které jsme hovořili, v souvislosti s americkým prezidentem a jeho politikou vůči Číně, je to vůbec nejistota toho, jak bude ten domácí ekonomický život dál fungovat. Plus samozřejmě tuhle situaci nezažíváme jenom my, vidíme ji v celé globální ekonomice, vidíme prostě uzavření tak obrovských zemí jako je Indie, vidíme narušení těch dlouhých dodavatelských řetězců, a tím pádem se nám vlastně multiplikuje tento negativní efekt té, ekonomický negativní efekt té karantény. No a tohle všechno samozřejmě na té ekonomice nutně udělá nějaké negativní stopy, a řekla bych, že jako jedna z těch nejdůležitějších věcí skutečně je ta obrovská nejistota toho budoucího výhledu. A to se netýká jenom vývoje pandemie, ale i toho, že s velkou pravděpodobností řada odvětví se prostě bude muset restrukturalizovat. Nemůžeme se vrátit do období 10. března. Třeba cestovní ruch, ale i pohostinství, prostě budou fungovat možná už napořád úplně jinak. A to je samozřejmě vždycky ještě jakoby další šok k tomu.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Když jste vlastně řekla, že ne všechno se možná vrátí do těch starých kolejí. My to neustále opakujeme, že toužíme se vrátit vlastně k normálu před pandemií. Byl to vlastně normál, ta situace? Když zůstaneme u ekonomiky, protože nebyli jsme se vším spokojeni.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Samozřejmě, že ne, ale byla to prostě situace, která se tak nějak usadila a rozhodně nebyla doprovázena takovým bezprecedentním šokem, který skutečně jako nemá historické srovnání, což je mimochodem důležité, že se pohybujeme prostě za situace, o které nemůžeme se poučit někde v minulosti, prostě zažívají to všechny země ve světě, víceméně v nějaké míře, a všichni tápou a hledají prostě nějakou kombinaci řešení, ať už z hlediska zdravotnického nebo potom samozřejmě v té další fázi toho ekonomického. Člověk vždycky, když si na něco zvykne, tak má pocit, že to je normál, a my teď prostě jsme v období, kdy se ten normál kácí, jednoznačně, a bude se postupně tvořit nějaký nový. Třeba já když si vezmu politiku kvantitativního uvolňování, tak to bylo, když to začínalo, no to bylo něco úplně neuvěřitelného, jako prostě ani v učebnicích to nebylo, a podívejte se dneska, když hovoříme o reakcích na tu krizi, tak už se kvantitativní uvolňování bere jako úplně normální monetární politika, kterou by vlastně měly nasadit skoro všechny centrální banky. Takže ta situace se z tohoto hlediska opravdu změnila, toho, co chápeme nebo co nechápeme jako normál. A teď jsme právě v tom období takové té přeměny.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Lze říct, že ten nový koronavirus, pro mnohé se stal jakousi tou černou labutí, jak se říká, tedy jevem nepředvídatelným nebo málo pravděpodobným, a nechtěně i odkryl, odhalil o našem systému ty jeho slabiny? Nejenom u nás.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

A bezesporu je to exogenní šok, na rozdíl od velké recese, proto třeba ta srovnání mohou být sice zajímavá, ale velká recese byl šok úplně jiné povahy, a tím pádem vyžadoval taky jako trošku jiný přístup. Krize vždycky odkrývají. Krize vždycky odkrývají, ať už prostě uchování lidí, to, jakým způsobem na ni reagují a samozřejmě odkrývají i slabosti toho systému. Vezměte si, jak jsme si povídaly, a často lebedily, v jakém dobrém stavu ta naše ekonomika je, což jako byla, podle čísel. A najednou prostě vidíme, že třeba tady máme prostě hromady OSVČ, kteří prostě nemají rezervu ani na jeden měsíc. Tak potom jako si říkáte, co je to za typ živnosti, že tam prostě není jako rezerva jednoměsíční. Vidíme, kolik procent domácností má úspory jenom na měsíc, to znamená skutečně to má tak říkajíc na doraz, a pak prostě stačí krize tohoto typu, a hned tady můžeme mít jako velmi silný nárůst sociálních problémů. Takže ona ta krize vždycky odkrývá i to, jak fungují třeba některé brandže, jak moc se spoléháme na to zahraničí, to je typické samozřejmě pro globalizaci, závislost na těch dlouhých výrobních řetězcích, ale pak jako se ukazuje skutečně spíš jenom do toho dobrého počasí. Myslím, že je patrné, že jedna z těch lekcí za koronaviru, bude bezesporu souviset s úvahami o změně toho, jakým způsobem je řada statků vyráběna, a není divu, že hodně zemí v reakci skloňuje otázku nějakých strategických odvětví, jejich ochrany, potravinové bezpečnosti, to jsou témata, která se dostávají vždycky, v rámci krize, do popředí.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Měli bychom mít státní strategické podniky, podle Vás?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Já si myslím, že ano, říkám, není to úvaha, která se objevuje jenom u nás, na druhou stranu, je potřeba také říci, že to má samozřejmě velká rizika. Víte, situace, jako je tato, kdy ten stát samozřejmě začíná s nějakou pomocí a hledá různé kanály, tak ono to vždycky jako láká skupiny, které předstírají, že jejich zájem je veřejný zájem. A které mají pocit, že když se rozdává, tak proč bych u toho měl chybět. Tohle jako není náš fenomen, samozřejmě to vidíme ledaskde, proto si třeba myslím, že státní pomoc by nutně musela být podmíněná, to skutečně jako zákazem odlivu dividend, zákazem vyplácení bonusů pro manažery a tak dále. Stát není oslíčku otřes se. Ale ta úvaha o těch strategických firmách si myslím, že je na místě, a je opravdu jako potřeba definovat, v rámci vlády, nějaká jasná kritéria, jasný přístup toho, kdo by to, které firmy by do toho měly spadat, protože samozřejmě, tady už bude fronta těch, kteří si myslí, že zrovna to jejich je to strategické a že by jaksi vláda, z peněz nás, daňových poplatníků, do toho měla intenzivněji sáhnout, takže vždycky je to taková riziková věc, ale myslím si, že ten přístup, ano, tady prostě jsou odvětví, která by ten stát měl chránit, ne nutně třeba tím, že to 100% vlastní, to není jenom vždycky tenhle přístup, že by k nim prostě měl přistupovat z nějakého trošku jiného dlouhodobého hlediska, že tenhle ten přístup si myslím, že se prosadí.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

A jak dlouho bude stát schopen pomáhat firmám i jednotlivcům?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

No, copak schopen, jedna věc je samozřejmě mít ty zdroje, což vlastně víme, že většina zemí si bude půjčovat na to, některé země si myslím, že se vydají i tou cestou té monetizace dluhu, to znamená přímo jim vypomůže Centrální banka. To sice bylo dříve tabu, ale vidíme, že už tady máme několik náznaků, že asi tahleta cesta se nově také otevře. Ono spíš jde o to, jakými kanály se to děje, a jak zajistit, aby se ta pomoc řekněme nepřekrývala, to znamená aby ty jednotlivé programy se nebily mezi sebou, a zároveň, aby tady nebyl nějaký jako segment lidí, který je opuštěn, který prostě na žádnou tu pomoc nedostane, i když by ji prokazatelně potřeboval. A tohleto nastavení není úplně snadné, a to obzvláště ne za situace, kdy jaksi jako neděláte moc koncepčně, to znamená kdy bohužel, jako třeba máte prostě výdajové programy, potom ještě saháte do daní, a prostě se z toho dělá takový jako zvláštní mišmaš, a pak je velice obtížné ohlídat, kdo vlastně měl z čeho prospěch. Ale bohužel jako, to může být i záměr, samozřejmě.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Říká ekonomka Ilona Švihlíková. Budeme si, podle Vašeho názoru, práce více vážit? Po této zkušenosti, kterou procházíme nyní všichni?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak krizová situace většinou vede k nějaké změně hodnot, a možná k uvědomění si toho, co je důležitější než něco jiného, to bývá, otázka je, jestli to vydrží na dlouho. Já nemám pocit, že bychom tady byli někdy v situaci, kdy by si lidé jako nevážili práce, spíš jsme byli v situaci, kdy ten trh práce byl napjatý, což je z hlediska nějakého historického vývoje spíš výjimka než pravidlo, což se myslím pozitivně projevilo v těch mzdových nárůstech, a také prostě lidé přecházeli mezi různými pracovními místy, a vlastně ten trh byl v pohybu, což si myslím, že je spíš dobrá známka. Nevidíme ještě, jasně ještě nevidím jako čeho si přesně budeme v tomhle ohledu vážit, myslím, že bezesporu zdraví, to doufám, že by nám chvilku mohlo vydržet nebrat tyhle věci úplně na lehkou váhu, a nebrat je jako samozřejmost, já bych byla moc ráda, kdybychom si prostě uvědomili, že ta politika spoléhání se, já to nemusím vyrábět, já to nemusím pěstovat, já si to dovezu, což je typický znak globalizace, tak aby jako tohle bylo trošku víc na ústupu, protože to prostě má jako velikánská rizika a myslím si, že i rozumný stát by měl vnímat, že jsou sektory, jsou obory, kde prostě jako spoléhat se jenom na nějaký dovoz automaticky, může být velmi, velmi ohrožující.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Myslíte, že jsem natolik soběstační?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

No nejsme právě, to ta krize samozřejmě ukázala, jako velmi dobře, jednak tu naši pozici v té světové ekonomice, a jednak samozřejmě i z hlediska třeba dovozu základních potravin. Víte, že se o té soběstačnosti hodně mluví. Někdy se používá spíš ten pojem bezpečnost, ten už je trošku širší a vlastně může být napojen i na import z nějakých jako bezpečných zemí, ale co je dneska bezpečná země, z tohoto hlediska, víme, že prostě máme problém mít dostatečné množství takových plodin, jako jsou brambory, vepřové maso, ovoce, zelenina, to prostě jako jsou statky, které běžně potřebujete, je to základ bych řekla, téměř nějaké ekonomiky, takže už krouží ledasjaké nápady na posílení soběstačnosti, což je určitě dobře, ale já jsem trošku skeptická, musím říct, protože já už to poslouchám asi dvacet let. Ono spousta těch nápadů se vždycky objeví v krizi, a pak zase tak nějak jako vyšumí.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

No právě.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Jestli tentokrát se to zlepší.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jak hodnotíte vládní programy Covid 1, 2, 3, z dílny ministerstva průmyslu a obchodu, pak tady máme Antivirus z pera ministerstva práce a sociálních věcí.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak já všude, kudy chodím, tudy říkám, že si myslím, že aby byl v těch programech pořádek, že by se měli orientovat na výdajovou stranu, a nemělo by se sahat na tu stranu příjmovou, protože prostě potom Vám tam skutečně může v těch programech vznikat obrovský chaos. Co se týče antiviru, to znamená těch tzv. kurzarbeit, což je vlastně německý vynález, který se rozšířil v celé Evropě, v nějakých modifikacích, tak tam si myslím, že to fungování vůbec není špatné, teď samozřejmě budeme stát před klíčovou otázkou, jak ten program prodloužit, což budeme muset, a jakým způsobem případně modifikovat, abychom aspoň zmenšili ten nárůst nezaměstnanosti, takže tady si myslím, že jako je možnost, prostě pro lepší kalibraci toho programu, no Covid, tam musím říct, že nemám jako úplně optimistické informace od podnikatelů, že by ten program fungoval, ono to ukazuje hodně i na tu kapacitu těch institucí, že jo, ta Českomoravská rozvojová záruční banka asi nebyla prostě nikdy úplně zamýšlena na takový nával žádostí, ale to je prostě problém státu, se kterým se samozřejmě musí vypořádat, a tady si jako vím, že hodně podnikatelů slibuje nápravu od toho připravovaného Covid 3, tak uvidíme, ale myslím, že prozatím ty výsledky jako těch předcházejících dvou úplně jaksi nebudí velký optimismus, řečeno mírně.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jak restrikce, které se postupně uvolňují, zahýbaly třeba chování spotřebitelů? Viděli jsme, když se otevřely hobby markety, lidé je okamžitě zaplnily, to platí v podstatě i od tohoto pondělí, kdy se otevřely další obchody, a tam, kde bylo předtím otevřeno, v těch prvních týdnech, tak také nebyla nějak nouze o nakupující.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Ono se to myslím, že bude lišit hodně podle odvětví. Tak u toho hobby marketu je to poměrně asi srozumitelné, protože my jsme prostě národ kutilů, a ve chvíli, kdy perspektiva nějaké dovolené je přece jenom jako velmi nejasná, a v zahraničí už vůbec teda, tak samozřejmě jako ta představa zvelebit své okolí, a tu chaloupku, tak je o to urgentnější, tam bych tomu rozuměla. Myslím si, že část těch sektorů zaznamená velký příliv po tom "vyhladovění", kadeřnictví třeba, ale myslím si, že v některých, naopak, bude převládat velká opatrnost, protože prostě v situaci právě nejistoty na tom trhu práce, a celkové ekonomické nejistoty, tak prostě jsou statky, jejichž nákup můžete odložit, a to víc, pokud třeba vnímáte, že to je spjato prostě s nějakými zdravotními riziky. Takže tady si myslím, že se bude hodně diverzifikovat, i v rámci toho maloobchodu.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Harmonogram postupného zmírňování nouzových opatření předložila například i vláda v Itálii. Opírá se o data expertů. Z čeho vychází vlastně naše vlády? Z jakých expertíz? Od koho? Jakou cestou jde vláda při otevírání ekonomiky?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak musím se přiznat, že tady úplně nemám přesné informace, a předpokládám, že to diskutují s tím epidemiologickým týmem, a že vlastně se pravidelně vyhodnocuje to, jakým způsobem se ta nákaza šíří nebo nešíří, a jaké jsou ty přírůstky a podobně. Je pravda, že co se tak dívám na ty naše debaty, které třeba některé věci urychlují o 14 dní a podobně, tak my někdy máme pocit, že to je jako chaos, který je typický pro nás, ale já teda sleduji Německo denně, a můžu Vám říct, že ty debaty tam jsou úplně stejné, jsem se dívala ještě na Tages show, a tam bylo všude jako, jak tlačí ty jednotlivé spolkové země na uvolnění, jak ta centrální vláda si není jistá, jak mění, jestli otevře školy, neotevře, co se otevře, v jakém módu, s jakými hygienickými požadavky, říkám, ono je to opravdu bezprecedentní situace. Takže je možné, že budeme i v nějakém módu jako stop go uzavřít, otevřít, a zase, nedej bože, kdybychom měli nějaký další nával, a vlastně všechny země víceméně postupují experimentálně, to znamená, že to vyzkouší, zjistí, jestli je problém nebo ne, a případně pokračují dál. Prostě nemáme se o co opřít, máme tady prostě neviditelného nepřítele, kterého dost dobře neznáme, a prostě hledáme tak nějak ty cesty za pochodu.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Řada ekonomů přirovnává celý ten proces vizuálně, k písmenu V. Už se mu, podle Vás, odrážíme? Nebo bude ta cesta nahoru stejně rychlá, jako ten pád? Protože byznys třeba, který dosud nemohl fungovat, už se někde pomalu rozbíhá.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Ano. Možná pro posluchače, to "véčko", to znamená že ta ekonomika se jako hluboce propadne, ale jenom na krátkou dobu, a vlastně pak jako vystřelí nahoru, to znamená písmeno V vlastně očekává, že recese je hluboká, ale krátká. Jako počítá se s nějakým rychlým oživením. Já se musím přiznat, že když slyším odražení ode dna, tak na mě jdou mrákoty.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Tak snad dno to nebylo.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Ale samozřejmě je to jeden z těch scénářů, je to ten řekněme optimistický scénář, který ale do značné míry předpokládá právě to, že většina odvětví se vyhne nějaké restrukturalizaci, že se nezmění spotřebitelské chování, a že skutečně prostě pomocí těch různých státních programů a podpor, vystřelíme zase hned nahoru. Já jsem v tomhle trošku opatrnější, ne, že bych chtěla být takový pesimista, ale opravdu si myslím, že řada těch odvětví prostě bude muset nutně vypadat jinak, jako typicky prostě cestovní ruch. Tam jako je otázka, kdy se prostě vrátí, jestli se vůbec někdy prostě vrátí do té podoby toho jako velmi snadného cestování, vlastně všude na světě a do všech možných destinací, to jako tady bych na to úplně nesázela. Myslím, že naopak se nám otevírá možnost rozvoje nějakého domácího cestovního ruchu, tak ty možnosti jsou, akorát teda tam bude potřeba opravdu jako hodně zainvestovat.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Ekonomka Ilona Švihlíková. Ještě se nestalo, aby prodávající platil kupujícímu za to, že si od něj odebere ropu. Jaké faktory, paní Švihlíková, k této bezprecedentní situaci přispěly? Po přetlaku nabídky se trh s ropou zhroutil. Jako má vůbec nyní hodnotu? Kdo má o ni zájem?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Tak ten ropní trh sledoval ten skutečně jako, to je drama prostě, to by mohl být nějaký jako úžasný film z toho prostě udělat, protože tam jako opravdu není nikdy nuda. Já bych možná dala trošku, jak ty jednotlivé události šly za sebou, možná si posluchači vzpomínají, že se konala jednání ve formátu OPEC plus, s dominantními zeměmi Rusko, Saúdská Arábie, Rusko moc nechtělo jít do toho dalšího snížení těžby, a říkalo si, že ta nižší cena by mu pomohla vyřídit si účty s americkými těžaři břidlic, Saúdská Arábie se trošku rozčílila, a rozhodla se rozpoutat cenovou válku, ale zapomněla na to, že je tam jeden velký faktor, a to je právě koronavir, který naprosto bezprecedentně snížil světovou poptávku po ropě o třetinu, což prostě je opravdu něco naprosto nebývalého, tak samozřejmě, že jo, necestuje se, stojí velké části průmyslu, nebo prostě jedou na menší kapacitu, včetně chemického, a to všechno, samozřejmě, se odráží u té poptávky po ropě. Sice se Spojené státy snažily zprostředkovat dohodu, což je další neuvěřitelná věc, aby jako USA fungovaly jako mediátor mezi Ruskem a Saúdskou Arábií ve formátu OPEC plus, aby se dohodli na tom snížení těžby. Zase možná je potřeba vysvětlit, protože to skutečně se dějí věci, je to hlavně proto, že ten americký ropný byznys je považován za strategické odvětví, ale za velmi nízkých cen nedokáže fungovat, samozřejmě, ta těžba břidlic je technologicky náročnější. No ale ani to moc nepomohlo a vlastně ten velký propad poptávky nemohl být kompenzován tím škrtem, tím snížením těžby, dohodnutým v rámci OPEC plus, takže ten trh byl naprosto zaplaven ropou, a ten problém těch záporných cen, ono se nám tu a tam ty záporné ceny objevují, a v tomhle případě vyloženě souvisí s tím problémem skladování. Prostě ropa není něco, co můžete mít jako někde schováno ve sklepě, potřebuje to speciální skladování, a tím pádem se může, v takovýchto výjimečných situacích stát, že ta cena se vlastně obrátí do svého mínusu. Dneska už zase v mínusu samozřejmě není, ale je velmi, velmi levná, a ta cena někde kolem těch 17-20 dolarů za barel, jednoduše řečeno, je likvidační pro americké těžaře, kteří jsou navíc velmi silně zadluženi, ale je samozřejmě naprosto nepřijatelná i pro ropné giganty jako je Saúdská Arábie nebo jako je Ruská federace.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Budou muset američtí těžaři snížit produkci?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

No samozřejmě oni budou muset zavřít, protože tohle prostě jako pro ně vůbec je nemožné. Vezměme si, že ty firmy ropné, v řadě jiných zemí, jsou státní, že jo, tak tam samozřejmě jako to nefunguje přesně podle tohoto módu, ale tohle jsou prostě soukromé firmy, říkám velmi zadlužené, a tahleta cena je prostě pro ně naprosto likvidační. Takže vím, že ve Spojených státech se hovoří o tom, jestli dojde k nějakém bailoutu, neboli k nějakému záchrannému programu americké vlády, to by bylo samozřejmě neskutečně drahé, jako neskutečně, a nebo jestli prostě se tak nějak doufá, že se rychle ta situace obnoví, s čímž bych tedy já byla trošku opatrnější, protože opravdu si nemyslím, že bychom se za měsíc jako dostali znova na poptávku, světovou poptávku okolo sto milionů barelů za den. Dneska vidíme hlavně, že se řada projektů investičních škrtá, a hlavně těch, které jsou drahé, což znamená ropné písky, Kanada, hlubokomořská ropa, těžení v těch arktických oblastech, to samozřejmě dneska při těch cenách vůbec nedává smysl, to znamená řada těch investičních projektů se škrtá a dá se očekávat, že odvětví ropného byznysu bude velmi masivně propouštět.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Organizace zemí vyvážejících ropu, OPEC, a její spojenci, se v dubnu dohodli na výrazném snížení těžby, aby kompenzovali, jak už tady zaznělo, pokles té poptávky, podpořili cenu ropy. Je tato dohoda dostatečně výrazná nebo efektivní na to, aby odstranila ten převis nabídky nad poptávkou, postačí k obnovení rovnováhy na trhu?



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Je to samý rekord, ale není. Skutečně snížení, oni myslím dohodli skoro deset milionů barelů za den, a donutili i Mexiko, a prostě všechny země kolem, aby se do toho zapojily, takže skutečně neuvěřitelné, nesrovnatelné snížení těžby, nesrovnatelné i s obdobím po roce 2008-2009, kdy si vzpomínáme, že ta ropa taky šla prudce dolů, praskla ta ropná bublina, ale my si musíme opravdu uvědomit, že ta situace, kdy prostě ta letecká doprava je velmi omezená, a i vlastně to ostatní, co souvisí se spotřebou ropy, právě třeba ten chemický průmysl, jak jsem zmiňovala, tak ty odhady jsou, že ta ropa, ta poptávka, poklesla až o třetinu, a to neuškrtáte už, to je prostě šok takové míry, zase, bezprecedentní, pořád jsme u toho bezprecedentního, tak to tady máme znova, i na tom ropném trhu, a tady, skutečně, i kdyby se myslím OPEC plus rozkrájel, tak s tím nic neudělá. To znamená v tuhle chvíli ty státní firmy samozřejmě vydrží, to je hráč jiného typu, a řada firem prostě si myslím, že skutečně skončí, ledaže by jim na pomoc přispěchala vláda s nějakým speciálním záchranným programem pro ně, ale to tedy musím podotknout, to by bylo extrémně zatěžující pro rozpočet.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Konstatuje na závěr dnešního svátečního vydání Jak to vidí ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory, a přeji Vám a všem posluchačům krásný den.



Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka:

Díky moc a zase brzy na slyšenou.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Na to se těší také Zita Senková. Nenechte si ujít další pořady Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.