Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 15. ledna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha. Já Vás vítám. Dobrý den.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ztrácejí Íránci trpělivost s tamnějším režimem? Kdo rozhodne o budoucnosti Libye? A zachrání Evropa jadernou dohodu s Íránem? To je jen zlomek našich dnešních témat. Příjemný poslech. Jordánský král Abdalláh II. v rozhovoru pro televizní stanici France 24 varoval evropské lídry, že zatímco řeší Írán, teroristé ze samozvaného Islámského státu se opět nadechují, přeskupují síly, a znovu se prý šikují na jihovýchodě Sýrie a západním Iráku. Jak to vidíte Vy, pane Turečku?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Tak do určité míry to určitě je pravda, protože Islámský stát sice formálně byl v Sýrii a v Iráku poražen, mnohokrát různí západní nebo i arabští vládci oznámili, nicméně ti lidé všichni fyzicky zlikvidováni nebyli. A za situace, kdy Američané zabili významného íránského činitele, který mohl být stokrát kontroverzní, ale přeci jenom byl velmi důležitým hráčem v boji proti Islámskému státu, tak samozřejmě ta koalice proti Islámskému státu oslabila. Ostatně, je příznačné, že západní média se tomu moc nevěnovala, ale když Američané íránského generála Sulejmáního zabili, tak Islámský stát k tomu vydal jakési oslavné vyjádření, oslavné prohlášení, takže to si myslím, že jenom koresponduje s tím, co říká jordánský král Abdalláh, to znamená my se tady točíme v kruhu, vyřizují se tady samozřejmě důležité vztahy, bezpochyby, ale co se týká fronty vůči Islámskému státu, tak tuto svým způsobem oslavuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct, že je Blízký a Střední východ bezpečnější než byl před tím 2. lednem, kdy byl zabit íránský generál Sulejmání?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Určitě si to nemyslím, a do určité míry, byť to bude znít kontroverzně, může být bezpečný ještě méně, protože tady totiž se často, ta úvodní Vaše otázka, stabilita íránského režimu, je velmi zajímavé, kolik je na západě nebo v Izraeli lidí, kteří třeba doufají, nebo skrytě usilují o svržení íránského režimu, ale opět od nich neslyšíme, co by mělo přijít místo něj. A já se obávám, že kdyby dnes íránský režim padl, jakkoliv moc dobře vím, protože do Íránu jezdím déle než dvacet let, tak moc dobře vím, jak to tam vypadá, slyším to i od různých opozičních činitelů a tak dále, ale ten dnešní režim, co se stability Íránu a jeho okolí týká, nemá alternativu, to je bohužel nutno říci. Opozice, která by tu zemi okamžitě převzala, a dokázala 80 milionový stát spravovat, udržet ho stabilní a ještě bezpečnější pro okolí, to prostě neexistuje. A je škoda, že lidé, kteří volají po svržení íránského režimu, tento aspekt ve svých komentářích, analýzách, nezmiňují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že ale ztrácí veřejnost trpělivost s tím režimem?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Část íránské veřejnosti trpělivost s režimem neměla nikdy. Buďto jsou to lidi, kteří velmi aktivně proti němu vystupují, a pak velmi drsně, brutálně s nimi režim často zúčtuje, pak jsou to lidé, kteří ten režim nenávidí, ale neventilují to veřejně, uzavřeli se do svých domovů, tam nadávají na politiku, tam si žijí západní životní styl, tam pašovaný alkohol popíjejí, poslouchají západní hudbu a tak dále, ale nedávají to, nepřetaví tento svůj postoj v postoj politický. Pak máme lidi, kteří naopak režim z různých důvodů podporují, ekonomických, sociálních, jsou přesvědčeni o správnosti té cesty, kterou Írán v posledních 40 letech nastoupil, a udržuje, a pak naprostá většina Íránců se do politiky nemíchá, a prostě chtějí dobře žít, ekonomicky, nadávají na nedostatek toho, či onoho, na ceny, na nezaměstnanost, ale v podstatě jejich primární věc, jejich soukromý život a nikoliv politika. Ať už pro režimní nebo proti režimní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je charakteristické pro ten aktuální režim v Íránu? Mimochodem, zemi za měsíc a půl čekají parlamentní volby, takže ani od nich nelze očekávat nějakou změnu.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Určitě ne, ten režim to má, v Íránu je řada řekněme demokratických prvků, ale podstata režimu je v podstatě nezpochybnitelná, je tam celá řada pojistek, které znemožňují, aby se do parlamentu dostali lidé, kteří chtějí ten režim nějakým způsobem demontovat. A charakteristické pro tu společnost je, že ještě 40 let po revoluci prostě režim stojí na nějakých revolučních ideích a sloganech a tak dále, a samozřejmě, tak dlouho to vydržet nemůže, takže ten revoluční étos je v mnoha ohledech udržován uměle, běžní Íránci si z něj často dělají legraci, ale i samotní íránští představitelé, to je docela zajímavý posun, prostě jsou si toho vědomi. Nemáme tady čas to rozebírat, ale včera zrovna zase jsem zachytil zajímavé poznatky, jak íránští diplomaté v zahraničí, a tak dále, v podstatě se distancují tak nějak, snaží se ukázat řekněme lidskou tvář nebo civilní tvář toho režimu, ale moc dobře všichni vědí, že na něm to celé stojí. Ve chvíli, kdy by toto bylo odmrštěno, tak se Íránci začnou oprávněně ptát, a na čem tedy stojí ti lidé, kteří jsou dnes u moci?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Může vůbec něco, pokud ano, co, otřást tím režimem? Možná otřást je silné slovo, třeba ho nějak nahlodat.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Tak teď v posledních dnech vidíme protesty týkající se toho, že lidé byli oklamáváni, možná olháváni některými bezpečnostními nebo státními činiteli ohledně sestřelení toho ukrajinského letadla. Lidé se až se zpožděním tří dní vlastně dozvěděli, že ho skutečně sestřelila íránská protivzdušná obrana, a tisíce lidí proti tomu demonstrují v ulicích. Já osobně si nemyslím, že toto by mohlo tím režimem otřást. Daleko zásadnější pro režim je nespokojenost těch chudších složek obyvatel, která se projevovala naposledy loni na podzim. Tito lidé dávají režimu nebo měli by mu dávat stabilitu, opodstatnění. Režim říká, my bojujeme za chudé, my bojujeme za lidi, kteří se živí prací, a tak dále, a ve chvíli, kdy lidé se nemohou tou prací živit, tak je režim samozřejmě, čelí vážné výzvě. Netýká se to ale sestřelení letadla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bude dál s jadernou dohodou, Břetislave? Podaří se ji zachránit? Německo, Francie a Velká Británie vypracovali plán, jak řekněme zkrotit Írán, podali na něj stížnost. Jak tomu rozumět?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Je to formální krok, který asi musel přijít, protože Írán před pár dny vypověděl vlastně řekněme zbytek té smlouvy, dál je Írán pod dozorem Mezinárodní agentury pro atomovou energii, to s tím nesouvisí, to souvisí s tím, že Írán je členem, tedy konvence o nešíření jaderných zbraní, takže je pod mezinárodním dohledem, nicméně ta dohoda, tu začal první drolit americký prezident Donald Trump, když v roce 2018 ji vypověděl, tak teď vlastně totéž udělali Íránci. A další garanti té dohody, to znamená evropské mocnosti a Evropská unie, kromě ještě Ruska a Číny, tak prostě uplatnili ten mechanismus, se kterým se počítalo, to znamená, že bude zpochybněn ten íránský postup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou roli v tomto konfliktu, když hovoříme o Íránu, o Spojených státech a celém tom regionu, hraje Saúdská Arábie? Šéf její diplomacie byl před pár dny na oficiální návštěvě Prahy, České republiky. Co ho sem vůbec přivedlo?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, státní ministr zahraničí Ádil al Džubajr tady byl na pozvání, asi před dvěma lety byl pozván vlastně, takže sem přijel na reciproční návštěvu, řekněme, já jsem s ním dělal rozhovor pro Lidové noviny, no ta linie, kterou on razí, za všechno v regionu může Írán. Írán, podle něj, může i za Al Káidu a za Islámský stát, což jsou sunické extromistické teroristické organizace, zatímco Írán je šíický, ta logika, kterou Saúdská Arábie dnes razí je, že nebýt revoluce íránské před 40 nebo už 41 lety, o které se teď bavíme, přesně před 41 lety, odletěl vlastně Šáh z Íránu, takže nebýt této revoluce, tak by nepřišla reakce v podobě extrémismu sunického, takže Saúdská Arábie vlastně si myje ruce nad svým vlastním podílem nad vzestupem sunického extrémismu v regionu, nehlásí se k tomu, říká, že modernizuje zemi, a že začne jaksi ukazovat vzor k jakémusi umírněnému Islámu, k otevřenosti, což určitě nezpochybňuje a priori, ale zase se mi zdá, že je přepjaté vše, co se na Blízkém východě děje, připisovat Íránu, jako kdyby tam nebyla celá řada jiných řekněme neblahých vlivů a hráčů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zeptal jste se ho také na osud saudskoarabského opozičního novináře Džamála Chášukdžího?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Přišla na to řeč, Ádil al Džubajr byl do prosince roku 2018 ministrem zahraničí, a pak byl sesazen na pozici státního ministra, a byl to jeden z dozvuků vraždy Džamála Chášukdžího, jak víme, byl zavražděn na saudskoarabském konzulátu v Turecku, v Istanbulu, dodneška se neví, co udělali s jeho tělem, jestli ho jenom rozřezali nebo pak rozpustili v kyselině, protože to tělo se zatím nenašlo. A Ádil Džubajr, tehdy asi se stal obětním beránkem, byl tedy odstaven z té úplně nejvyšší diplomatické funkce, byť jeho vliv dál si myslím, že je číslo jedna v saudskoarabské diplomacii, neoficiálně, a on dnes říká, že to byl hrozný zločin, že se to nesmí opakovat, že to musí být vyšetřeno, potrestáno a tak dále, takže byť je vcelku jasné, že tu vraždu nařídil někdo z nejvyšších kruhů, a pořád se spekuluje, že to byl sám korunní princ Mohamed bin Salmán, tak oficiálně to doložené není a Saúdská Arábie dnes vlastně oficiálně říká, že tu vraždu, bez vědomí nejvyššího vedení, tedy, zařídili nějací důstojníci tajných služeb na vlastní pěst, řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Apropo, viníci, Írán začal zatýkat zodpovědné za sestřelení toho letadla, mimochodem podle listu New York Times zasáhli Boeying 2 íránské rakety, Írán sliboval velkou krutou odplatu. Už k ní došlo? V tom konfliktu Spojené státy americké, základny v Iráku.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, za vraždu íránského generála Sulejmáního, tak Írán slíbil tvrdou odplatu, zatím víme, že zaútočil raketami na dvě americké základny v Iráku, ukazuje se, že cíleně ty útoky byly vedeny tak, aby nebyl nikdo zabit, dokonce Američanům se dostalo diskrétního varování předem, takže asi stačili se připravit na ten íránský útok. Já osobně si myslím, že to není poslední slovo, kde si Íránci nechali otevřená vrátka k nějakým dalším řekněme podvratným aktivitám, i třeba někde jinde, mimo Blízký východ, proti Spojeným státům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předvídá Břetislav Tureček. Dalším ohništěm je Severoafrická Libye, polní maršál Chalífa Haftar, který se svými jednotkami samozvané libyjské národní armády ovládá východ země, odmítl příměří navrhované Tureckem a Ruskem, z Moskvy, kde se konala jednání o klidu zbraní, odjel bez podpisu. Turecko a Rusko, coby zprostředkovatelé v té občanské válce v Libyi zatím řekněme neuspěli, přesto lze říct, Břetislave Turečku, že pánové Putin a Erdogan zůstávají těmi hlavními aktéry?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Já si myslím, že ano. Pro pořádek, v Libyi je celá řada konfliktů, je tam i Islámský stát a tak dále, ale to, o čem se teď bavíme, je vlastně dvojvládí, kdy máme mezinárodně uznanou vládu premiéra Fárize a Sarraje, který vládne v hlavním městě Tripolisu, a pak tam máme vzbouřenecké vedení v Benghází na východě země, jehož řekněme hlavní sílu představuje zmíněný generál Chalífa Haftar, který chce tu vládu v Tripolisu prostě nějakým způsobem omezit, svrhnout. A teď je samozřejmě problém, tato krize trvá už delší dobu, naplno vypukla vloni na jaře, kdy Chalífa Haftar vytáhl na Tripolis, na hlavní město. A teď mezinárodní společenství je zase klasicky rozpolcené. To uznání má sice Sarrajeova vláda v Tripolisu, ale i Haftar má své velké zastánce. Je to třeba Egypt, je to Jordánsko, Spojené arabské emiráty, ale je to také třeba Francie, zatímco v Evropě za tou oficiální vládou stojí zase třeba Itálie, takže my máme rozpolcené v této věci nejen koncensus mezinárodního společenství, neexistuje, ale dokonce třeba ani uvnitř evropské komunity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V podstatě celý svět.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, a za této situace hlavní aktéři Turecko, které podporuje mezinárodně uznanou vládu, proti tomu Rusko, které stojí do velké míry řekněme za Haftarem, tak uspořádali pokus tyto dvě vlády nějak usmířit, zatím to zjevně nevyšlo, byť premiér Sarraj byl také v Moskvě, ten to příměří podepsal, ale Haftar si nechal nějaký čas, a pak odjel, vlastně se vrátil z Moskvy bez podpisu. Důležité je, co přijde teď, je to iniciativa Německa, v neděli by se v Berlíně mělo jednat, dost možná tam přijede, pokud vím, i prezident ruský, Putin by tam měl být, turecký prezident Erdogan a celá řada dalších aktérů, kteří se budou snažit dotlačit ta dvě znepřátelená líbyjská vedení k nějakému kompromisu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mohlo by se německé kancléřce, iniciátorce této schůzky nedělní, Angele Merkelové, podařit, že by se blýskla jako krizová manažerka?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Já jsem k tomu četl poměrně zajímavou analýzu, která mi přijde trefná. Němci mají svoji váhu, bezpochyby i ve světové diplomacii, a asi proto tam všichni přijedou. Zároveň Německo ale není silou, která by v Libyi měla nějaký zásadní vliv. Němci se tam neangažují. Libye je důležitá pro Itálii a pro Francii. Z geopolitických důvodů, kvůli migraci, která se samozřejmě mnohem více týká Itálie v tomto případě, než Německa, a tak dále, takže obvykle to bývá tak, že když se někde usiluje o mír, tak výraznou řekněme, nebo výrazné páky v ruce má stát, který má nástroje, jak ty znepřátelené strany, jak dotlačit k tomu jednacímu stolu. A Německo je úplně nemá, takže pokud by se něco podařilo kancléřce Merkelové prosadit nebo dojednat, zaštítit v Berlíně, tak by to byl velký úspěch, který i podle mého názoru vlastně jaksi předchází skutečný vliv Německa, který existuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co má v rukou Ankara a Moskva?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
No, to je, ano, zase, neradi to na západě možná slyšíme, ale Turecko se začalo teď hodně angažovat v té věci, Turecko odsouhlasilo vyslání svých vojenských jednotek na záchranu té mezinárodně uznané vlády, paradoxně západ zase zůstává z části s otevřenou pusou stát, protože je to Turecko, kdo udělal něco pro vládu, kterou i OSN podporuje, proč jsme to neudělali my na západě, ne, my se mezitím hádáme i v Evropské unii, jestli nebudeme náhodou podporovat Haftara. Rusko v podstatě Haftara podporuje, je to zase ten klasický, řekněme, cynický ruský pragmatismus, prostě podporuje někoho, bez ohledu na uznání nebo neuznání vlády, prostě Haftar je velice relevantní síla a Rusové evidentně v něm vidí možnost, jak se zase do Libye vrátit, já připomenu, že než byl svržen Muammar Kaddáfí, a zavražděn v roce 2011 při Arabském jaru, tak vztahy mezi Moskvou a Libyí byly letité, dlouhodobé, strategické, ještě za studené války, a teď vlastně ten chaos, i tady, po Sýrii a řadě dalších míst, Moskvě, otvírá prostor k návratu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč Evropa tak dlouho přihlížela rozpadu Libye?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
No nejen, že přihlížela, ale do značné míry ten rozpad, i k němu přispěla. Já si myslím, že nemůže být sporu o roli Francie, dokonce se spekuluje, to nikdy nikdo nepotvrdí oficiálně, že francouzští agenti byli u toho, když byl Muammar Kaddáfí zavražděn rebeli tedy, na podzim 2011, Evropa přihlížela, byli tam různé názory, teď třeba je, já odbočím do české politiky, ale Karel Schwarzenberg, tehdejší ministr zahraničí, je dnes osočován, že tehdy také podporoval svržení Kaddáfího. Já musím říci, že to není pravda, já jsem v té době byl zpravodajem na Blízkém východě, a velmi dobře si pamatuji, že tehdejší ministr Schwarzenberg byl velmi zdrženlivý, a varoval před destabilizací Libye, a varoval před tím, co přijde, takže slova Karla Schwarzenberga se evidentně naplňují a evidentně ho "neposlouchali", v uvozovkách, mnohé jiné mocnosti v západní Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje Břetislav Tureček zahraničně-politický analytik. Omán na jihovýchodě Arabského poloostrova má nového vládce, sultána Kábuse bin Saída, který zemřel po těžké nemoci, nahradil jeho bratranec Hajsám bin Tárik Saíd, dosavadní ministr kultury. Na co bude, Břetislave, navazovat? Jak legendární sultán, jeden z nejdéle vládnoucích monarchů světa, myslím třetí na světě, vlastně proměnil Omán? Tento ropný stát?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, sultán Kábus byl v arabském světě dokonce nejdéle vládnoucí, on vládl od léta roku 1970, kdy s pomocí Britů svrhl svého poměrně despotického otce, Omán byl v té době jedna z nejzaostalejších zemí světa, já jsem se dokonce někde dočetl, že tam v té době bylo asi jenom 10 kilometrů asfaltových silnic, ten tehdejší dosavadní sultán například, to jsou kuriozity, ale prý lidé potřebovali jeho povolení, jestli smí nosit brejle, nebo jestli si smí nakoupit cement na stavbu domu, nevím, každopádně když ho jeho syn svrhl, poté, co několik let strávil v domácím vězení, tak otevřel, začal postupně tu zemi otvírat světu, a asi málokdo vlastně o Ománu nějak slyšel, jako o důležitém hráči, takže co o té zemi říct, 50 let tam vládl jeden státník, který začal využívat nově objevená ropná naleziště, ta země dnes má nesmírně rozvinutou infrastrukturu, zároveň se tam jezdí za turistikou, zároveň, a to je důležité, já to vidím z toho řekněme mezinárodně politického hlediska, Omán je schopný jednat s kýmkoliv a zakládá si na tom. Ománci měli velmi dobré vztahy s Chomejního revolučním Íránem, ale v uplynulých dvaceti letech ho navštívili i tři izraelští premiérové, naposledy předloni Benjamin Netanjahu. Omán je zemí, která v roce 2013 zprostředkovala po desítkách let první přímé kontakty mezi Spojenými státy a Íránem, a právě to otevřelo cestu teprve k té mezinárodní dohodě o jaderném programu íránském, z roku 2015, to všechno sultán Kábus dělal, ta země byla, někde jsem dokonce narazil, je to neuvěřitelné, ale na Blízkém východě je to jediná země, kde nedošlo k žádnému teroristickému útoku. A je to přitom muslimská země, takže v mnoha ohledech superlativy, zároveň to pořád byl autoritářský stát, nutno říci, na demokracii si tak trošku jenom hráli, ale evidentně to Ománcům ani příliš nevadilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zní to a je to jako ostrůvek, ostrov stability.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byl a je?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, je to tak, takže k Vaší otázce, na co bude současný nový sultán Hajsám navazovat, no, evidentně aby ta země uspěla v tom rozhádaném regionu, řinčení zbraněmi, ať už Íránem nebo Saudy nebo Izraelci nebo Američany, tak musí dál hrát tuto zprostředkovatelskou roli, kdy vlastně potom Ománce rád využije každý, každý rád využije, že to není ani šíická, ani sunická země, oni mají svoji vlastně řekněme větev islámu ibadí, takže je nelze podezírat z toho, že by stranili těm či oněm, a to všechno jsou karty takového toho malého státu, který má, najednou se ukáže, potenciál ovládat nebo jaksi přemosťovat i mezi těmi velkými dravci, kteří v regionu jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Faktem je, že v roce 2011 čelil i sultán Kábus protestům tzv. Arabského jara, které zasáhli, v podstatě další státy regionu.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, je to tak a tam dokonce i tam myslím tehdy bylo několik mrtvých demonstrantů zastřelených, ale sultán nebo ománské vedení tehdy udělalo to, co udělalo třeba Jordánsko nebo palestinské vedení, to znamená i tam jsme viděli náznaky revolty proti těm vládnoucím elitám, režimům a vlastně podařilo se je utlumit distribucí velkého množství peněz, to znamená, protože i v Ománu ty nářky byly hodně sociálního, ekonomického rázu, tak vlastně vláda, když to řeknu hodně cynicky, si ty lidi koupila, a kdo to v arabském světě neudělal, kdo na to neměl peníze, tak ten splakal nad výdělkem, tam ty revolty vypukly naplno, ale země, jako bylo třeba i Maroko, tak prostě dokázali to ukočírovat tím, že jaksi vyslyšeli tomu volání po zlepšení ekonomické situace, byť třeba Omán se i díky tomu poměrně dost zadlužil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem také pravomoci sultána jsou obrovské.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, on tam je nějaký, je tam dvoukomorový parlament, a tak dále, přesto i ta psaná i nepsaná role sultána pořád je dominantní v té zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak v tomto celém kontextu, hovořili jsme nejenom nyní o Ománu ale také Libyi, zapojení Turecka, Ruska a dalších mocností, a vracím se zpět k íránské krizi, která zdaleka není zažehnána, ani jejich jaksi domácí, ani ta světová, lze vůbec, Břetislave Turečku, odhadovat další vývoj v regionu? Od čeho se bude třeba odvíjet?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Ano, já jsem optimista, respektive nejsem pesimista, abych jaksi bral vážně varování před třetí světovou válkou a tak dále, protože pořád vycházíme z toho, že i třeba v Íránu, byť vidíme velmi plamennou rétoriku, tak je to racionální režim, kterému jde o jeho přežití. A teď jsme viděli příznačné, slyšeli jsme varování, že přijde zdrcující kritika Američanům, tedy pardon, odveta Američanům, a nakonec vidíme, že byla velmi umírněná, velmi dobře kalkulovaná. Což je podle mého názoru další důkaz, že Íránci, pokud to jde, tak řekněme se snaží vypadat velmi razantně, ale ve skutečnosti ta razance je často určená třeba jenom domácímu nebo i zahraničnímu publiku, a realita je jiná. Takže i tam najednou vidíme, že prostě nikdo si válku nepřeje a zatímco tady vidíme prostě jak létají výhrůžky přes Atlantik z Washingtonu a z floridského sídla Donalda Trumpa a zpátky z Teheránu, tak ve skutečnosti na obou stranách jsou racionální politici, kteří tu situaci tlumí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zůstává, řekněme v tom regionu Středního a Blízkého východu, stále největší hrozbou reálnou, samozvaný Islámský stát?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Nemyslím si to, nemyslel jsem si to nikdy, protože je to v tu chvíli třeba je to dobře popsatelné, dobře definovatelné nebezpečí. Oni, jestliže mají své symboly, mají své vlajky, mají svého vůdce, tak snadno na něj mohou politici a média ukazovat, snadno ho mohou definovat, graficky znázorňovat, kde všude Islámský stát vládne, ale ve skutečnosti daleko horší je džihádistické podhoubí, které je napříč kontinentem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha. Děkuji Vám za to. Mějte se hezky.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou. Zita Senková se těší zítra se sociologem Danielem Prokopem. Příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.